„Každý den se probouzím s nadějí, že se vrátím do školy. Stále říkají, že otevřou školy. Ale už jsou to skoro dva roky. Nevěřím jim. Láme mi to srdce,“ říká 17ti letá Habiba.
Zamrká a kousne se do rtu, aby se nerozplakala.
Habiba a její bývalí spolužáci Mahtab a Tamana patří ke stovkám tisíc dospívajících dívek, kterým Taliban – jediná země, která takové kroky podnikla – zakázal ve většině Afghánistánu navštěvovat střední školu.
Jeden a půl roku od zastavení jejich životů je jejich smutek stále syrový.
Dívky říkají, že se obávají, že celosvětové pobouření nad tím, co se jim stalo, mizí, i když s bolestí žijí každý den – tento týden se ještě zesílila, když bez nich začal další školní rok.
„Když vidím kluky, jak chodí do školy a dělají si, co chtějí, opravdu mě to bolí. Cítím se velmi špatně. Když vidím svého bratra odcházet do školy, cítím se zlomená,“ říká Tamana. Hlas se jí třese a po tvářích se jí koulejí slzy, ale jde dál.
„Dřív můj bratr říkal, že beze mne nepůjde do školy. Objala jsem ho a řekla jdi, připojím se později.“
„Lidé mým rodičům říkají, že by si neměli dělat starosti, že mají syny. Přála bych si, abychom měli stejná práva.“
Jakékoli naděje, které mohly mít na znovuotevření škol, byly narušeny rostoucími omezeními, které vláda Talibanu uvalila na ženy.
„Ze začátku bylo trochu svobody, ale postupně se to změnilo,“ říká Habiba.
První omezení po zákazu středních škol přišlo v prosinci 2021, kdy Tálibán nařídil, že ženy budou muset být doprovázeny mužským příbuzným, pokud cestují na více než 72 km.
V březnu 2022 vláda Talibanu oznámila, že střední školy se znovu otevřou pro dívky, ale během několika hodin je zavřely.
O necelé dva měsíce později bylo přijato nařízení, že ženy budou muset nosit oblečení, které je zahaluje od hlavy až k patě, včetně závoje na obličej.
V listopadu byl ženám a dívkám zakázán vstup do parků, tělocvičen a bazénů. Dívky si už na univerzitě nesměly vybírat předměty jako ekonomie, strojírenství a žurnalistika.
O měsíc později zasáhla masivní rána, když byly univerzity uzavřeny pro studentky a ženám bylo zakázáno pracovat v domácích a mezinárodních nevládních organizacích s výjimkou těch ve zdravotnictví.