Vědci uvádějí, že odlišná frekvence je „pozitivní zprávou“, protože usnadní nalezení jejich hnízd.
Vědci zjistili, že asijští sršni bzučí na unikátní frekvenci, což by mohlo pomoci lépe kontrolovat jejich šíření, jelikož tento invazní druh má ve Spojeném království rekordní rok.
Výzkumníci označili tuto zprávu za pozitivní, protože díky odlišnému zvuku lze rychleji nalézt a rozpoznat jejich hnízda oproti jiným druhům. To by mohlo snížit jejich dopad na včely a další opylovače.
Vespa velutina loví včely medonosné, které ve Francii ničí v obavách z ohrožení místního hmyzu. Sršni čekají u úlů a chytají včely při příletu a odletu, zatímco menší hmyz rozřezávají a krmí jím mláďata. Jeden sršeň může za den ulovit až 30–50 včel.
Počet těchto sršňů ve Spojeném království prudce roste. V roce 2023 bylo zaznamenáno 57 pozorování, což je více než dvojnásobek za předchozích sedm let dohromady. Rok 2024 tento rekord překonal s 71 potvrzenými případy.
V roce 2025 bylo dosud zaznamenáno 73 pozorování a 28 hnízd, což je více než dvojnásobek oproti stejnému období předchozího roku. Sršni zde také poprvé přezimovali v letech 2023–2024, což naznačuje jejich trvalé usazení.
Vědci, včelaři i vláda se snaží počet sršňů omezit a organizují celostátní akce na vyhledávání a ničení jejich hnízd, ale jejich počet stále roste a ohrožuje místní opylovače.
Výzkumníci z University of Southampton poprvé naměřili frekvenci a hlasitost zvuků z hnízd asijských sršňů, což umožní jejich rychlejší detekci a likvidaci.
Zjistili, že základní frekvence hnízd je 125 Hz a hlasitost kolem 51 decibelů, což odpovídá běžné konverzaci.
Tento zvuk lze použít k rozlišení od hnízd evropských sršňů a včel. To je zvlášť užitečné během září a října, kdy je aktivita hnízd nejvyšší.
Sophie Grayová, akustická inženýrka, uvedla, že hnízda asijských sršňů lze detekovat na vzdálenost asi 20 metrů pomocí směrového mikrofonu. Základní frekvence evropských sršňů je přibližně 110 Hz a včel medonosných asi 210 Hz, což potvrzuje, že každý druh má unikátní zvuk.
Asijští sršni se do Evropy dostali poprvé v roce 2004 ve Francii, pravděpodobně omylem přepraveni z Asie, a od té doby se rychle šíří po západní Evropě.