Navzdory kontroverzím, vakcína proti koronaviru od společnosti AstraZeneca zachránila životy milionů lidí a přispěla k odvrácení humanitární krize v zemích, které nemají přístup k dražším alternativám.
Minulotýdenní oznámení, že AstraZeneca ukončuje výrobu své vakcíny proti Covidu, představuje konec jednoho z nejvýznamnějších lékařských příběhů současnosti. Vakcína AZ, vyvinutá během jediného roku od vypuknutí pandemie, byla cenově dostupná, snadno skladovatelná a transportovatelná, a pomohla zabránit humanitárním krizím v Asii a Latinské Americe, kde si mnoho zemí nemohlo dovolit drahé mRNA vakcíny, jež byly získávány bohatými západními národy. Odhaduje se, že jen v roce 2021 zachránila 6,3 milionu životů.
Nicméně vakcína, kterou vyvinul tým vedený profesorem Andy Pollardem a profesorkou Sarah Gilbertovou z Oxford Vaccine Center, byla provázena kontroverzemi. Zaznívaly obavy o krevní sraženiny, americkými kritiky byly zpochybňovány testovací protokoly a francouzský prezident Emmanuel Macron tvrdil, že je „téměř neúčinná“ u osob starších 65 let, což se však ukázalo jako nepravdivé, neboť vakcína má vysokou účinnost právě u starší populace.
Ve velmi ojedinělých případech může vakcína AstraZeneca vyvolat krevní sraženiny. Podle zprávy British Heart Foundation, jedna studie zveřejněná v časopise BMJ ukázala, že na každých 10 milionů očkovaných lidí by bylo celkem 73 nových případů krevních sraženin. Naopak, každých 10 milionů případů Covidu by vyvolalo tisíce dalších případů krevních sraženin.
Mnoho obav ohledně vakcíny vychází z národních zájmů, ale některé jsou spojeny i s povahou vakcín samotných. To přináší problémy, které se pravděpodobně znovu objeví při jakékoli nové pandemii v budoucnosti, varovali vědci.
Vakcína funguje jinak než běžné léky, stimuluje obranu těla proti patogenům a chrání ho před budoucími infekcemi. Profesor Stephen Evans z London School of Medicine and Tropical Hygiene zdůraznil, že tento typ přípravku pomáhá celé populaci, nikoli pouze jednotlivci. Pokud se podaří vakcinovat co nejvíce lidí, snižuje se celková hladina viru a zranitelní jsou lépe chráněni.
Nicméně přesvědčit veřejnost, která se v poslední době potýká s narůstající antivakcinační propagandou, není snadné. Další klíčový rozdíl mezi standardní léčbou a vakcínami spočívá v tom, že u vakcín nikdy nevíme přesně, kdo z nich těžil. Lidé, kteří mají prospěch, jsou anonymní, zatímco ti, kteří utrpěli škody, jsou jmenováni a jejich příběhy jsou sdíleny.
Vakcína AstraZeneca poskytuje dobrý příklad tohoto paradoxu. Známe příběhy těch, kteří utrpěli škody, ale nevíme přesně, kdo z ní měl prospěch. Tento faktor znesnadňuje hodnocení úspěšnosti vakcíny a ujištění veřejnosti o její účinnosti. Nicméně většina odborníků na vakcíny se shoduje na tom, že z globálního hlediska přispěla vakcína AstraZeneca k ochraně milionů lidí před úmrtím a vážnými následky Covidu. Její úspěch je pozoruhodný, ačkoliv byl poznamenán kontroverzemi a vedlejšími účinky.
Fiona Fox, která je vedoucí Science Media Centre, zdůraznila, že politici a úředníci by měli být obezřetní ve svých prohlášeních ohledně vakcín. Podle ní je klíčem k budování veřejné důvěry v očkování otevřená a upřímná komunikace. I když se mohou vyskytnout problémy, přínosy vakcín výrazně převažují nad riziky.
Foxová varuje, že není vhodné tvrdit, že vakcíny jsou stoprocentně bezpečné, ani upírat se před problémy, když se objeví první signály obtíží. Podle ní někteří vládní činitelé a komunikační pracovníci zdravotnických služeb mají tendenci podceňovat rizika. Zlehčování těchto rizik může sice na první pohled působit lákavě, zejména když je třeba, aby si lidé vzali vakcínu, ale dlouhodobě to může poškodit důvěru veřejnosti.