Toto vítězství je odrazem hluboké nespokojenosti s aktuálním vývojem v zemi a mohlo by vést k užší spolupráci se západními státy.
Reformista Masoud Pezeshkian dosáhl výrazného vítězství ve druhém kole íránských prezidentských voleb, což je odrazem silné nespokojenosti s dosavadním směřováním země a otevírá možnosti pro lepší spolupráci se Západem. Pezeshkian získal 16 384 403 hlasů, čímž porazil ultrakonzervativního Saeeda Jaliliho, který obdržel 13 538 179 hlasů. Konečná účast dosáhla 49,8 %, což je výrazný nárůst oproti rekordně nízké účasti 39 % v prvním kole. V prvním kole Pezeshkian porazil tři konzervativní kandidáty a více než 1 milion hlasů bylo neplatných.
Pezeshkian podporoval právo žen rozhodnout se, zda budou nosit hidžáb, a usiloval o zrušení internetových omezení, která nutí občany používat VPN pro obcházení vládní cenzury. Po svém vítězství prohlásil: „Náročná cesta, která nás čeká, nebude jednoduchá, pokud nebudeme mít vaši podporu, empatii a důvěru.“
Pod heslem „Za Írán“ slíbil Masoud Pezeshkian, že bude zastupovat ty, jejichž hlasy nejsou slyšet, a prohlásil, že protesty nesmí být potlačovány silou. I když někteří tvrdí, že je ve vysoké politice nezkušený, jeho kampaň se soustředila na jeho osobní bezúhonnost a na to, že v posledních deseti letech nezastával žádnou ministerskou funkci. Jeho stoupenci okamžitě volali po propuštění politických vězňů, což je jedním z klíčových bodů, za které by mohl bojovat.
Pezeshkian se bude muset vypořádat s mnoha překážkami při snaze prosadit změny. Přestože se prohlásil za loajálního stoupence nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího, uvedl také, že odstoupí, pokud bude mít pocit, že je jeho úsilí sabotováno, a vyzve lidi, aby se vzdali politického procesu. Pravomoci prezidenta v oblasti zahraniční politiky jsou nejasné, ale Pezeshkian během televizních debat tvrdil, že bez snížení 40% inflace nemůže dojít k žádné změně, což by vyžadovalo zrušení některých sankcí a méně konfrontační přístup k mezinárodním vztahům.
Během kampaně zdůraznil, že Írán se kvůli své zahraniční politice ocitl v ekonomické izolaci a že je třeba více spolupracovat, aby bylo možné sankce zrušit. Jeho klíčovým spojencem v kampani byl bývalý ministr zahraničí Džavád Zaríf, který v roce 2015 vyjednal jadernou dohodu, jež vedla ke zrušení sankcí, než Donald Trump v roce 2018 USA z této dohody stáhl. Zaríf uvedl, že sankce vedly k izolaci Íránu. Po zprávě o vítězství reformistů vzrostl akciový trh. Jalílí, bývalý jaderný vyjednavač blízký nejvyššímu vůdci, tvrdil, že Írán může prosperovat posilováním ekonomických vazeb mimo Západ. Podle něj není Írán v izolaci, ale spíše útočištěm.
Pezeshkianovo vítězství je o to významnější, že v posledních prezidentských volbách v roce 2021 nebyl žádný reformista povolen kandidovat a mnozí věřili, že éra íránského reformismu skončila. Represivní opatření proti protestům „ženy, život, svoboda“ v roce 2022 jen posílila pocit, že volby nejsou cestou ke změně. Mnoho reformistů a politických vězňů vyzvalo k bojkotu voleb. Po Pezeshkianově překvapivém vítězství v prvním kole začala jeho kampaň věřit v konečné vítězství, pokud by se zvýšila volební účast.
Centrističtější konzervativci, jako Mohammad Bagher Ghalibaf, nebyli ochotni podpořit Jaliliho, což přispělo k Pezeshkianovu úspěchu. Zaríf vyzval nevoliče, aby přišli k druhému kolu: „V prvním kole jste poslali svůj vzkaz, nyní ho musíte potvrdit svou účastí.“ Další podporovatel Pezeshkiana, bývalý ministr komunikací Mohammad-Javad Azari Jahromi, řekl: „Musíme dokázat, že lidé mají právo rozhodovat, ne ti, kteří se považují za jejich strážce.“ V sobotu večer se reformisté obávali, že nárůst pozdních hlasů může znamenat pokus o manipulaci s výsledky. Objevily se zprávy, že vládní zdroje byly použity k posílení podpory pro Jaliliho na venkově.
Pozdě večer však vládní zpravodajské kanály oznámily Pezeshkianovo vítězství, než bylo oficiálně potvrzeno íránskou volební centrálou, což vedlo k oslavám jeho stoupenců v Teheránu. Na jeho posledním volebním shromáždění na fotbalovém stadionu v Teheránu se sešlo asi 5 000 lidí, což naznačovalo, že jeho kampaň možná neoslovila všechny abstinenty. Po jeho vítězství však lidé vyšli do ulic Teheránu oslavovat. V parlamentních volbách na začátku roku, poznamenaných nízkou volební účastí, konzervativci porazili reformisty. Ghalibafova pozice jako předsedy parlamentu byla oslabena jeho porážkou v prezidentských volbách. Politické složení parlamentu bude jednou z mnoha překážek, kterým bude nový prezident čelit, protože parlament může odvolávat ministry.
První kolo voleb 28. června mělo nejnižší účast od revoluce v roce 1979. Íránští představitelé často poukazovali na volební účast jako na symbol legitimity režimu, ale Chameneí uvedl, že neúčast voličů není projevem opozice vůči režimu. Volby byly vyhlášeny kvůli úmrtí dosavadního prezidenta Ebrahima Raisiho při květnové havárii vrtulníku. Raisi byl považován za potenciálního nástupce 85letého nejvyššího vůdce a jeho smrt způsobila zmatek ohledně nástupnictví. Rozhodnutí o nástupci přijímá 88členný orgán, Shromáždění expertů. Západ se nyní musí rozhodnout, zda Pezeshkianovi pomůže, nebo zachová sankce kvůli eskalaci íránského jaderného programu a jeho podpoře Hizballáhu a jemenským Houthiům.
Írán obohacuje uran na úroveň blízkou zbraním a má dostatečné zásoby pro výrobu několika jaderných hlavic, ale zatím nemá potřebné hlavice ani raketovou technologii. Írán také poskytuje Rusku drony pro válku na Ukrajině. Pezeshkianovým zahraničním poradcem byl kromě Zarifa také bývalý velvyslanec v Moskvě Mehdi Sanei. Americké ministerstvo zahraničí uvedlo, že volby nezmění postoj USA k Íránu. Američtí představitelé upozornili na volební bojkot velké části íránských voličů a prohlásili: „Volby v Íránu nebyly svobodné a spravedlivé. Proto se mnoho Íránců rozhodlo neúčastnit se.“
Prohlášení dodalo: „Neočekáváme, že tyto volby povedou k zásadní změně v íránské politice nebo k většímu respektu k lidským právům. Íránskou politiku určuje vůdce, jak sami kandidáti přiznali.“