Výstava Velcí Mughalové v muzeu V&A oslavuje sofistikovanou a prozíravou vládu nad Indií a jižní Asií, jejíž vliv přetrvává dodnes. Prohlédněte si zblízka některé z mimořádných artefaktů této éry.
Snad nejznámějším dědictvím mocné Mughalské říše, která v 16. a 17. století ovládala oblasti dnešního Afghánistánu, Pákistánu, severní Indie a Bangladéše, je anglické slovo „magnát“ – synonymum pro obrovské bohatství a moc. Jak bohatí a vlivní tito císaři byli, ukazuje nová výstava v muzeu Victoria & Albert, kde Tádž Mahal, nejznámější symbol této říše, dostává jen letmou zmínku vedle úžasné sbírky maleb, ilustrovaných rukopisů, textilií, koberců a mistrovských šperků a kovových předmětů, z nichž některé jsou vystaveny jen zřídka.
„Samozřejmě, že Tádž Mahal zmiňujeme,“ říká kurátorka Susan Stronge. „Máme zde jeho architektonické plány a modely, ale představuje pouze jedinou, byť výjimečnou kapitolu daleko většího příběhu.“
Mughalská říše se zrodila na počátku 16. století, kdy Mughalové podnikli nájezdy ze střední Asie na indický subkontinent. V polovině století se říše sjednotila, a výstava se zaměřuje na tři z jejich klíčových vládců, počínaje Akbarem, který nastoupil na trůn ve 13 letech v roce 1556. Během své půlstoleté vlády přetvořil nejistý základ říše ve stabilní a rozlehlé impérium. Po něm v roce 1605 vládl Jahangir, který během období míru a prosperity podpořil umělecký rozkvět. Roku 1628 ho následoval Shah Jahan, známý stavbou Tádž Mahalu, který posílil císařský obraz říše.
Prvotní válečné výboje brzy ustoupily taktice budování politických a rodinných aliancí. Říše přijala perštinu jako administrativní jazyk a lákala umělce, obchodníky a zahraniční správce na svůj kosmopolitní dvůr.
„Akbar se stal symbolem tolerance,“ říká kurátorka Susan Stronge. „Podporoval porozumění mezi náboženstvími a nechal přeložit hinduistické texty do perštiny, aby jim muslimští dvořané lépe rozuměli. Bylo to praktické i osvícené rozhodnutí, když muslim vládl převážně hinduistické populaci.“
Dvořané těžili z obrovských příjmů z půdy, nerostů, drahokamů, textilu a rozsáhlých obchodních sítí. Umění a technologie z různých částí světa se mísily s vlivy Íránu, které se přetavily do unikátního mughalského stylu. „Íránští mistři zaujímali vedoucí role v dílnách, kde spolupracovali hinduističtí i muslimští umělci,“ říká Stronge. Do říše později přišli i Evropané – francouzský zlatník pracoval pro Jahangira a holandský brusič diamantů pro Shah Jahana. Evropské smaltování se stalo populární a pravděpodobně se k Mughalským řemeslníkům dostalo přes Portugalce v Goě, kteří obchodovali s drahokamy.
Po vládě Shah Jahana se expanze říše stala neudržitelnou, moc upadala a říše se postupně rozpadla. „Navzdory politickému úpadku však pokračovala pozoruhodná umělecká tradice,“ říká Stronge. Styly zavedené Shah Jahanem formovaly estetické hodnoty po staletí a mughalský odkaz přetrvává v umění i kultuře jižní Asie až do současnosti.“
Výstava The Great Mughals: Art, Architecture and Opulence začíná 5. května v londýnském V&A South Kensington.