Studie Oxfordské univerzity ukázala, že buřňáci manští ztrácejí orientaci, když se naruší jejich vnitřní biologické hodiny.
Vědci zjistili, že mořští ptáci vracející se z potravních výprav mohou kvůli jevu podobnému pásmové nemoci (takzvanému jet lagu) ztratit orientaci a odchýlit se od své trasy až o stovky kilometrů. Dochází k tomu ve chvíli, kdy se jejich vnitřní biologické hodiny přestanou shodovat s místním časem.
Údaje získané sledováním buřňáků severních (anglicky Manx shearwaters) na západním pobřeží Spojeného království ukázaly, že při návratu do hnízdních kolonií přes Atlantik může jejich rychlý let směrem na východ narušit vnímání času, a tím i schopnost správně se orientovat.
U dospělých ptáků jsou následky poměrně malé, protože dokážou během letu svůj směr korigovat. Jejich odchylka od zamýšlené trasy nepřesahuje přibližně 15 stupňů. Po následné úpravě směru se tak původně 600 mil dlouhá cesta prodlouží odhadem pouze o tři míle.
Méně zkušeným jedincům však podle studie hrozí mnohem větší problémy. Ptáci, kteří se na potravní výpravu vydávají poprvé, se mohou od správného směru odchýlit až o stovky kilometrů.
Většina dosavadních výzkumů biologických hodin ptáků probíhala v laboratorních podmínkách. Dr. Patrick Lewin, ekolog z Oxfordské univerzity specializující se na chování a smyslové vnímání živočichů, se proto se svými kolegy rozhodl sledovat ptáky přímo v jejich přirozeném prostředí.
Analýza údajů z dvacetiletého GPS sledování odhalila zřetelný vzorec. Když se buřňáci severní vraceli do svých kolonií a při letu na východ překonávali jednotlivé časové zóny, jejich vnitřní biologické hodiny se oproti místnímu času zpožďovaly až o jednu hodinu.
„Vnitřní hodiny ptáků mohou podléhat jevu podobnému pásmové nemoci, což se projevuje tím, že ptáci vybočí ze své trasy,“ vysvětlil Lewin.
Stejně jako řada dalších živočichů využívají buřňáci k orientaci Slunce, které jim slouží jako kompas. Protože se v důsledku rotace Země během dne zdánlivě pohybuje po obloze, musí ptáci při určování směru zohledňovat jeho aktuální polohu. K tomu jim pomáhají právě vnitřní biologické hodiny, díky nimž dokážou určit denní dobu. Východy a západy Slunce přispívají k tomu, že jejich vnitřní rytmus zůstává synchronizovaný s místním časem, a usnadňují jim tak přizpůsobení se změnám časových pásem.
Lewin v článku publikovaném v časopise Science vysvětluje, že pokud se vnitřní hodiny ptáků dostanou do nesouladu s místním časem, mohou začít chybně určovat směr. Slunce se totiž na obloze nachází jinde, než kde ho ptáci podle svého vnitřního časového nastavení očekávají.
Překvapivé je, že k navigačním chybám docházelo i při letu podél pobřeží, kde by ptákům mohly při orientaci pomáhat viditelné krajinné body. Tento poznatek podle vědců dále podporuje předpoklad, že Slunce hraje zásadní roli při udržování jejich orientační schopnosti.
„U dospělých buřňáků má toto zpoždění jen velmi omezený dopad na celkovou délku cesty. Chyby podle našich výpočtů prodlužují tisícikilometrovou trasu přibližně o pět kilometrů,“ uvedl Lewin.
„U ptáků, kteří migrují poprvé, však mohou podobné posuny způsobené nepřesností slunečního kompasu vést k odchylkám v řádu stovek kilometrů. Chybí jim totiž schopnost vytvořit si celkovou mapu prostoru, která by jim pomohla znovu najít správný směr ve chvíli, kdy ztratí orientaci.“
Profesor Richard Holland z Bangorské univerzity, který se na výzkumu nepodílel, označil výsledky za významné. „Zdá se, že tato studie potvrzuje u volně žijících zvířat to, co již naznačovaly kontrolované experimenty: živočichové, kteří se pohybují během dne, se při orientaci spoléhají na sluneční kompas, i když jeho přesnost není dokonalá,“ uvedl.
Buřňáci severní tráví většinu života na otevřeném moři. Dokážou překonávat obrovské vzdálenosti, přesto se každý rok vracejí na ostrovy u západního pobřeží Spojeného království, kde se rozmnožují a hnízdí v norách.
Holland upozornil, že zatím není jasné, jaké konkrétní důsledky mohou mít popsané navigační chyby. „Ze studie není zřejmé, jaký dopad tyto nepřesnosti ve skutečnosti mají, protože ptáci se nakonec do svých kolonií vracejí a odchylky jsou poměrně malé,“ řekl.
Podle něj však výzkum zdůrazňuje, jak důležité je porozumět úloze biologických rytmů v chování zvířat. „Stále více si totiž uvědomujeme, jak zásadní význam mají pro celou řadu biologických funkcí,“ dodal.