Klaus Müller měl být anonymním byrokratem, ale stal se z něj celebrita
Když Klaus Müller přijal místo šéfa Spolkové síťové agentury, německého regulátora pro elektřinu, zemní plyn, telekomunikace, poštovní a železniční trh, doufal, že svůj čas stráví rozšiřováním obnovitelných zdrojů a pokládáním optických kabelů. Bývalý státní ministr životního prostředí a zemědělství ve Šlesvicku-Holštýnsku má blízko k Robertu Habeckovi, spolkovému ministru hospodářství a kolegovi ze Zelených. Hluboce se zajímá o oblíbené kauzy Zelených, jako je rychlý přechod k uhlíkové neutralitě, který zneklidňuje kapitány německého průmyslu.
Tyto priority budou muset počkat, přiznává pan Müller pro The Economist ve své kanceláři v Bonnu. Ten převzal pár dní poté, co Rusko zaútočilo na Ukrajinu. Od prvního dne trávil většinu času přemýšlením o dodávkách a distribuci zemního plynu – mízě německé průmyslové ekonomiky, jejíž tok byl zastaven Ruskem v reakci na západní sankce. „Jsme ve výrazně lepší kondici, než všichni předpovídali toto léto,“ říká uklidňující. Rychle však dodává, že to není úplně jasné.
Válka na Ukrajině proměnila pana Müllera z anonymního byrokrata na celebritu. Je častým hostem populárních televizních talk show a na Twitteru má desítky tisíc sledujících. Podrobné aktualizace jeho agentury každý všední den o stavu dodávek plynu čtou miliony. Když zasáhne optimistickou notu, národ si kolektivně oddechne. Když pošle varovné upozornění, jako to udělal v tweetu z 28. listopadu, který varoval, že teplota v Německu bude příštích sedm dní o 2 °C nižší než průměr za období posledních čtyř let, otřese se.
Důvod, proč Němci – a němečtí průmyslníci zvláště – dbají na každé slovo pana Müllera, je ten, že by ještě mohl mít na starosti přidělování plynu pro zemi. Pokud by vláda učinila bezprecedentní krok vyhlášení plynové nouze, jeho agentura je připravena mobilizovat 75 zaměstnanců pracujících na směny 24 hodin denně z místnosti bez oken v jednom z nepopsatelných kancelářských bloků agentury ze 60. let, vybaveného obrovskými komunikačními terminály, vlastním dieselový generátor elektřiny, nádrž na vodu, sprchy, asi 20 táborových lůžek a zásoby lyofilizovaného jídla.
Přednost by dostaly nemocnice, školy, školky, ozbrojené síly, policie, hasiči, věznice, domácnosti a malé podniky, jako jsou pekárny, vysvětluje pan Müller. Velké podniky (stejně jako energeticky náročné luxusní zboží, jako jsou vyhřívané bazény, sauny a podobně) by byly první v řadě na výrazné škrty. Kromě toho, říká pan Müller, neexistuje žádný předem stanovený příkaz, pro koho bude plyn utlumen jako první. Rozhodnutí vezme v úvahu šest kritérií, včetně velikosti společnosti, toho, co vyrábí (výrobci potravin a léků by pravděpodobně byli ušetřeni) a kolik času společnost potřebuje, aby snížila produkci, aniž by poškodila svůj závod a zařízení. Pro zefektivnění procesu agentura vyvinula digitální platformu pro zabezpečení plynu pro 2 500 největších podnikových uživatelů plynu v zemi.
I při pečlivém řízení by taková plynová nouze mohla vést k vážnému narušení dodavatelských řetězců, bankrotům a nezaměstnanosti. Jedna obzvláště chmurná předpověď z konce září Institutu IFO v Mnichově a dalších předních ekonomicko-výzkumných ústavů odhadovala, že by se německý HDP mohl příští rok snížit o 7,9 %, pokud by byl vyhlášen takový stav nouze. To by bylo horší než recese vyvolané globální finanční krizí v letech 2007-09 a pandemií covid-19.
Tomuto hororovému scénáři se možná letos v zimě vyhneme. Zásobníky plynu jsou až po okraj naplněny ruským plynem dovezeným začátkem tohoto roku, ještě předtím, než ruský prezident Vladimir Putin v září zavřel kohoutky (Rusko dříve zajišťovalo 55 % německého dovozu plynu). Hlavním německým dodavatelem plynu je nyní Norsko, následované Nizozemskem, Belgií a Francií. Do Vánoc bude mít Německo tři plovoucí importní terminály pro zkapalněný zemní plyn (LNG) ve Wilhelmshavenu, Lubminu a Brunsbüttelu, postavené v rekordním čase. Do příští zimy by země měla mít další tři nebo čtyři terminály LNG.
Ani to však nevyrovná ztrátu ruského plynu, jak zdůrazňuje pan Müller. Německo potřebuje i nadále používat nejméně o 20 % méně plynu, než má historicky, což bude s chladnějšími dny těžší. „Prosím, šetřete benzín navzdory chladu!“ tweetoval spolu s předpovědí teploty na 28. listopadu.
Němci zatím jeho prosby vyslyšeli. Studie Hertie School, univerzity, zveřejněná 1. listopadu, zjistila, že německý průmysl spotřeboval v září o 19 % méně plynu, než by se jinak v tomto ročním období očekávalo; domácnosti a menší podniky snížily spotřebu plynu až o 36 %. 22. listopadu vydal institut IFO průzkum, který ukázal, že z 59 % výrobců, kteří pro svou výrobu používají zemní plyn, se třem ze čtyř podařilo ušetřit plyn, aniž by snížili produkci. Co bude dál, je méně jasné. Mnoho společností říká, že si nemyslí, že mohou ušetřit více plynu bez omezení výroby.
„Německá příprava na tuto krizi nebyla optimální,“ připouští pan Müller charakteristicky podceňovaným způsobem. Přesto si myslí, že Německo se z energetické krize alespoň třikrát poučilo. Za prvé, „naučili jsme se už nikdy se nevystavovat takovému klastrovému riziku,“ říká s odkazem na historické přílišné spoléhání Německa na ruský plyn. Toto zjištění již ovlivňuje celonárodní debatu o hlubokých ekonomických vazbách země