Podle Davida O’Sullivana se válečně orientovaná ekonomika může blížit hranici neudržitelnosti.
Západní sankce podle sankčního zmocněnce EU citelně zasahují ruské hospodářství. David O’Sullivan to uvedl v souvislosti s blížícím se čtvrtým výročím plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu.
Zkušený irský diplomat připustil, že sankce nejsou všelékem a že vždy existují způsoby, jak je obcházet. Přesto je po čtyřech letech přesvědčen, že jejich efekt je reálný a měřitelný.
„Jsem poměrně optimistický. Sankce skutečně ruskou ekonomiku výrazně ovlivnily,“ řekl v jednom z mála rozhovorů pro deník Guardian.
Podle něj by se už v roce 2026 mohl projevit bod zlomu, kdy se válečně orientovaný ekonomický model stane dlouhodobě neudržitelným. Velká část ruského hospodářství byla podle O’Sullivana deformována přesunem zdrojů do válečné výroby na úkor civilního sektoru. „Popírání základních ekonomických zákonů nemůže fungovat donekonečna,“ dodal.
Jeho vyjádření zazněla po týdnech intenzivních ruských útoků na ukrajinskou energetickou infrastrukturu v době mimořádně tuhé zimy, kdy teploty v Kyjevě klesaly až k minus 20 stupňům Celsia. Ukrajinské úřady mu sdělily, že Rusko bylo v posledním měsíci schopno vypustit zhruba dvojnásobné množství dronů a raket oproti lednu 2025.
Zatímco válečná výroba pokračuje, širší ruská ekonomika čelí podle O’Sullivana největšímu tlaku od počátku konfliktu. Příjmy z prodeje ropy výrazně klesají, inflace se drží kolem šesti procent a základní úroková sazba dosahuje 16 procent.
O’Sullivan, který strávil více než čtyři dekády v institucích EU, byl na konci roku 2022 jmenován zvláštním vyslancem pro sankce. Jeho úkolem je boj proti jejich obcházení.
Od zahájení invaze v roce 2022 přijala EU celkem 19 sankčních balíčků, které se dotkly více než 2 700 osob a subjektů a zásadně omezily obchod v klíčových sektorech – od energetiky a letectví přes IT až po luxusní zboží, diamanty a zlato.
Vyslanec zdůraznil, že EU si je vědoma toho, že třetí země nemají povinnost její sankce dodržovat, a proto je velmi zdrženlivá v jejich veřejném obviňování. Unie se však snaží přesvědčit partnerské státy, aby zabránily dalšímu prodeji evropského zboží do Ruska, zejména komponentů využitelných pro vojenské účely.
Podle O’Sullivana se EU podařilo omezit přímý reexport klíčových výrobků přes země Střední Asie, Kavkazu, Turecko, Srbsko, Spojené arabské emiráty a částečně i Malajsii. Většina porušení sankcí podle něj nevycházela z rozhodnutí vlád, ale z aktivit firem, které v situaci viděly obchodní příležitost.
Výjimkou je Čína, jejíž vztah s Moskvou označil za problematický. Přestože Peking Rusku přímo nedodává zbraně, poskytuje mu podle O’Sullivana jinou formu podpory. Evropské obavy prý čínské vedení opakovaně odmítá.
EU rovněž podnikla kroky proti takzvané ruské stínové flotile – starším tankerům s nejasným vlastnictvím, které přepravují ropu zejména do Číny a Indie. V prosinci bylo na sankčním seznamu téměř 600 lodí. Unie podle O’Sullivana úspěšně tlačila na státy vlajky, aby těmto plavidlům odebraly registraci.
Příjmy ruského státního rozpočtu z ropy a plynu se v lednu propadly na polovinu a dosáhly nejnižší úrovně od léta 2020.
Spojené státy však EU kritizují za nedostatečnou tvrdost. Americký ministr financí Scott Bessent obvinil Brusel z toho, že nepřímo financuje válku, když uzavřel obchodní dohodu s Indií bez dalších omezení na nákup ruské ropy. Indie patří od začátku invaze k největším odběratelům ruské suroviny.
Krátce poté USA oznámily, že Indie omezí nákupy ruské ropy výměnou za snížení amerických cel.
O’Sullivan dohodu s Indií hájil a připomněl předchozí kroky EU, včetně sankcí na velkou indickou rafinerii, zákazu dovozu produktů vyrobených z ruské ropy a rozhodnutí skupiny Adani uzavřít přístavy sankcionovaným tankerům. Indii označil za klíčového partnera, s nímž je podle něj výhodnější vést dialog, i když se EU s její zahraniční politikou ne vždy shoduje.
Jeho tým se soustředí na zhruba 300 vysoce prioritních položek, které sice nejsou oficiálně vedeny jako zboží dvojího užití, ale opakovaně se objevují v ruských zbraních. Jde například o paměťové karty, optické senzory či desky plošných spojů evropské výroby.
Podle O’Sullivana si členské státy stále více uvědomují riziko, že jejich technologie mohou přes třetí země skončit v Rusku. Přestože se problém nepodařilo zcela odstranit, jeho rozsah se podle něj podařilo omezit.
„Když navštívíte kyjevský forenzní institut a uvidíte rozebrané zbraně, je zřejmé, odkud součástky pocházejí – bohužel často ze západních zemí, včetně EU, USA, Švýcarska či Británie. Je to nepříjemné pro nás všechny,“ uzavřel.