Podle průzkumů Strana svobody získala volební úspěch díky výrazné podpoře mladších voličů.
Hlavní rakouské strany se připravují na náročná jednání o vytvoření vlády po zásadním vítězství krajní pravice ve všeobecných volbách. Tento výsledek vyvolává obavy o budoucnost demokracie v zemi, jelikož nespokojení voliči potrestali centristické strany za problémy s migrací a inflací.
Protiislámská Strana svobody (FPÖ), která má proruské sklony, dosáhla v neděli svého historicky nejsilnějšího výsledku s více než 29 % hlasů. To bylo o téměř tři procentní body více než u vládnoucí Lidové strany (ÖVP). Sociálně demokratická strana (SPÖ) naopak utrpěla nejhorší výsledek v historii s 21 %, zatímco Zelení, koaliční partneři, klesli na 8 %.
Podle průzkumů FPÖ získala 13procentní nárůst oproti volbám v roce 2019 zejména díky podpoře mladších voličů. V prostředí rostoucí frustrace kvůli životním nákladům a imigraci se pravicová strana stala jasnou volbou pro Rakušany do 34 let, s 27 % v této věkové skupině. FPÖ také získala podporu díky nesouhlasu s opatřeními během pandemie Covid.
FPÖ, která jako svůj vzor uvádí maďarského premiéra Viktora Orbána, získala mezi voliči staršími 60 let pouze 22 % hlasů, což ji zařadilo na třetí místo. Tito voliči dali přednost ÖVP vedené kancléřem Karlem Nehammerem s 38 % a SPÖ s 24 %.
Rakousko často čelí kritice za své nedostatečné vyrovnávání se s nacistickou minulostí, ačkoliv se dlouho považovalo za „první oběť“ nacistického režimu, přestože anšlus v roce 1938 přivítalo s nadšením, včetně samotného Adolfa Hitlera, rodáka z Rakouska.
Po nedělních výsledcích Mezinárodní výbor Osvětimi, který zastupuje přeživší z nacistických koncentračních táborů, varoval před „novou alarmující kapitolou“ v Rakousku. Jeho místopředseda Christoph Heubner vyzval rakouské demokraty, aby se v zájmu země i Evropy postavili proti historické amnézii a pravicovému extremismu.
Benjamin Nägele, generální tajemník Židovské obce ve Vídni, označil výsledky voleb za „šokující, ale ne překvapivé“. Mnozí hodnotili úspěch FPÖ jako součást širšího nárůstu podpory krajní pravice v Evropě, přičemž Nägele zdůraznil, že FPÖ není jen běžnou pravicovou stranou, ale pokračováním německých nacionalistických tradic a národního socialismu, což z ní činí nebezpečnou politickou silu.
FPÖ, která prosazuje přísnou politiku vůči migraci, včetně nucených deportací, bude mít po svém vítězství těžký úkol sestavit vládu, jelikož nezískala absolutní většinu. Menší strany spolupráci s krajní pravicí odmítly. ÖVP, která s FPÖ v minulosti již spolupracovala, by mohla být potenciálním partnerem, ale zatím se zdráhá podpořit vládu vedenou kontroverzním lídrem FPÖ Herbertem Kicklem.
Kickl, který ve svých projevech často využívá rétoriku připomínající nacistickou éru, je znám svou tvrdou protiimigrační politikou, podporou Ruska a byl v minulosti sesazen z postu ministra vnitra. Pokud FPÖ chce usilovat o získání kancléřství, bude možná muset Kickla obětovat. Přesto však Kickl po volebním triumfu vyzval ÖVP a Nehammera, aby zvážili výsledky před učiněním rozhodnutí. V neděli večer se před budovou parlamentu v historickém centru Vídně sešlo několik stovek levicových demonstrantů, kteří vyzývali demokratické strany k jednoznačnému odporu proti FPÖ. Svolávali hesla jako „Nacisté pryč“ a „Nikdy více“.
Prezident Alexander Van der Bellen, bývalý vůdce Zelených, který má právo pověřit strany sestavením vlády, apeloval na politiky, aby chránili „základy naší liberální demokracie“.
Jeho jemný apel na sjednocení proti izolaci FPÖ by mohl vést k tomu, že Nehammer se svou ÖVP, která skončila na druhém místě, by mohl vytvořit koalici se sociálními demokraty, Zelenými nebo liberálními Neos – jedinou stranou mimo FPÖ, která v těchto volbách získala podporu.
Vedran Džihić, vedoucí výzkumník Rakouského institutu pro mezinárodní otázky, ale varoval, že takový krok by byl „velmi riskantní“. Podle něj by to posílilo rétoriku FPÖ o „stranách systému“ a „koalici poražených“, což by mobilizovalo nespokojené voliče a přispělo k dalšímu růstu podpory FPÖ.
Nicméně Džihić zdůraznil, že alternativa s krajní pravicí ve vládě by byla mnohem horší, protože by „ohrozila demokracii a právní stát“. Konzervativní koalice s tvrdou pravicí by podle něj posunula Rakousko směrem k maďarskému modelu Viktora Orbána, s více neliberálním režimem, více strachem a rozdělováním, méně proevropskou politikou a menší stabilitou ve společnosti.
Džihić, autor knihy Ankommen (Příjezd), kde popisuje své zkušenosti po útěku z bosenské války v roce 1993, uvedl, že cítí sebe i své děti „přímo ohrožené“, když FPÖ hovoří o „remigraci“.
„Když se stanete objektem takových nenávistných fantazií, dostáváte strach,“ řekl, a dodal, že ho „šokuje, kolik lidí v této zemi je ochotno dát této straně svůj hlas“.
Na druhou stranu zdůraznil, že „71 % voličů stále podporuje demokratické strany a odmítá FPÖ“, což mu dává naději, že většina lidí v Rakousku bude bránit demokracii a svobodu v zemi.