Analýza dat naznačuje, že středolevice může získat širokou podporu, pokud se zaměří na řešení rostoucích cen bydlení a nájmů.
Výzkumníci uvádějí, že středolevé strany mohou znovu získat širokou podporu, pokud se zaměří na stále vážnější bytovou krizi v Evropě. Pokud však tento problém přehlédnou, riskují, že zklamaní voliči ještě více přesunou svou podporu ke krajní pravici.
Analýza sítě Progressive Politics Research Network (PPRNet) ukazuje, že prudký růst cen bydlení v posledních letech oslabil tradiční základnu středolevicových stran – dřívějších obhájců dostupného bydlení – a posílil odpor vůči politickému establishmentu.
„Dostupnost bydlení se změnila v zásadní ekonomický i politický problém,“ uvedl profesor Aidan Regan z University College Dublin. Podle něj mohou progresivní strany s věrohodnými návrhy tuto oblast znovu ovládnout a přitáhnout voliče – bude to ale vyžadovat skutečné odhodlání. Průzkum Eurobarometru potvrdil, že rostoucí ceny a životní náklady, zejména náklady na bydlení, se staly hlavním faktorem ovlivňujícím hlasování ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2024.
Za posledních dvacet let se průměrné ceny domů v EU zvýšily téměř o polovinu a nájmy vzrostly o čtvrtinu. Ve velkých evropských městech se náklady na bydlení v letech 2015–2023 zvedly přibližně o 50 %. Ceny bydlení rostou mnohem rychleji než mzdy a pro mnoho domácností představují největší finanční zátěž – v průměru pohlcují 20 % příjmu, s ještě vyšším podílem v zemích jako Irsko či Dánsko.
Výzkumníci upozorňují, že dřívější pojetí bydlení jako sociálního práva postupně nahradil model, v němž je chápáno hlavně jako investiční aktivum – a pro majitele zároveň představuje hlavní zdroj bohatství. I středolevé vlády podle nich v minulosti přispěly k ústupu sociálního bydlení: privatizací obecních bytů, deregulací hypoték či daňovou podporou vlastnictví.
Martin Vinæs Larsen z Aarhuské univerzity uvedl, že dánská data – a podobná situace i v dalších zemích – ukazují, že útlum sociální výstavby od 80. let neřídila primárně pravice, ale tamní sociální demokracie. Po polovině 90. let se podle něj politická kontrola levice téměř neprojevila v růstu počtu sociálních bytů, protože demografické a voličské struktury se změnily.
Současná bytová krize však podle Vinæse Larsena vytváří pro sociální demokracii novou příležitost, protože i tradiční voliči levice, například učitelé či zdravotní sestry, si bydlení ve městech často nemohou dovolit. Řešení vidí například v úpravě pravidel pro sociální bydlení či stanovení vyššího nájemného, které by ale stále bylo levnější než tržní nájmy.
Podle Regana by středolevým stranám pomohlo také zpřístupnění cenově dostupného vlastnického bydlení, které většina Evropanů upřednostňuje, a jeho oddělení od spekulací. Vlastnictví podle něj v Evropě výrazně klesá, zejména u mladých lidí a domácností s nižšími příjmy, a strany, které nabídnou realistickou cestu k vlastnímu bydlení, mohou získat výraznou volební podporu.
V současnosti však podle něj přetrvává hluboká nerovnost: majitelé těží z růstu hodnoty svého majetku, zatímco nájemníci platí vysoké částky bez vyhlídek na vlastní bydlení a mladí lidé bez rodinné podpory jsou z trhu prakticky vytlačeni.
Regan tvrdí, že je nutné změnit celkové chápání bydlení jako základní veřejné infrastruktury. Právě v této oblasti může levice proměnit každodenní problémy lidí v politickou sílu a vytvořit novou vítěznou koalici.
Pokud se tak nestane, upozorňují výzkumníci PPRNet, bude z toho těžit krajní pravice. Dorothee Bohle z Vídeňské univerzity uvedla, že lidé sice nevolí radikální pravici kvůli její bytové politice, ale bytová krize výrazně přispívá k růstu její podpory – zejména v regionech s klesajícími cenami domů či mezi nízkopříjmovými voliči v oblastech s rostoucími nájmy.
Bohle dodává, že krajně pravicové strany rámují téma bydlení jako otázku národní identity, rodinných hodnot a vlastnictví. Jejich společná ideologie, kterou shrnuje jako „bydlení jako dědictví“, propojuje nerovnost s nativismem a konzervativními hodnotami. Uvedla příklad maďarského Fideszu, který propojuje podporu bydlení s pronatalistickými programy pro rodiny plánující děti – čímž posiluje existující nerovnosti.
Celkově výzkum ukazuje, že bytová politika je silným politickým polem: pokud ji středolevice neuchopí, učiní tak radikální pravice.