Jason Arday byl dlouho vnímán jako jedna z nejvýraznějších osobností akademického světa, nyní však čelí kritice a prověřování své odborné práce. Spor zároveň vyvolal debatu o tom, zda za některými útoky na něj nestojí rasové předsudky.
Na začátku letošního roku vystoupil Jason Arday, jeden z nejvýraznějších mladých akademiků v Británii, na konferenci u příležitosti 75. výročí Britské sociologické asociace. Jeho přednáška nesla název „Hledá se mrtvý nebo živý: Příručka“ a zaměřovala se na způsob, jakým jsou podle něj někteří akademici napadáni prostřednictvím obvinění z pochybení.
Arday, který se stal nejmladším černošským profesorem v historii Cambridgeské univerzity, během projevu uvedl, že konzervativní aktivisté ve Spojených státech systematicky procházejí práce černošských akademiků a hledají chyby, nesrovnalosti nebo podobnosti s jinými texty. Tyto nálezy pak podle něj využívají média a politici k tlaku na univerzity.
Jako příklad uvedl případ Claudine Gayové, první černošské rektorky Harvardovy univerzity, která rezignovala po obviněních z plagiátorství. Podle Ardaye se podobné taktiky postupně objevují i ve Velké Británii, kde mohou být nástroje určené k ochraně akademické integrity zneužívány k politickému boji.
„Mechanismy vytvořené k ochraně akademických pravidel se někdy mění ve zbraně proti samotným akademikům,“ uvedl Arday a vyzval své kolegy, aby se postavili proti tomu, co označil za nespravedlivé útoky.
Krátce poté se však sám stal terčem kritiky. Britský deník Telegraph informoval o analýze, podle níž se více než stovka pasáží v jeho doktorské práci podobá textům z dřívější práce Pauly Zwozdiak-Myersové z Brunelovy univerzity. Tvrzení následně podpořil také akademik Nathan Cofnas, který se dříve dostal do sporu kvůli svým kontroverzním názorům na rasu a svobodu projevu.
Cofnas tvrdil, že kontrola práce pomocí softwaru odhalila řadu míst, která byla údajně převzata jen s minimálními úpravami. Další kritiku vznesl také David Harris, emeritní profesor Plymouth Marjon University, který již dříve upozorňoval na možné problémy v Ardayových publikacích.
Cambridgeská univerzita se za svého profesora postavila a označila útoky za snahu poškodit jeho pověst. Zároveň uvedla, že případ předala univerzitě Liverpool John Moores, kde Arday získal doktorát. Ta po přezkoumání dospěla k závěru, že k plagiátorství ani akademickému pochybení nedošlo.
Arday uvedl, že podporuje důkladné prověřování skutečných případů akademických problémů, ale zdůraznil, že jeho práce již prošla několika nezávislými kontrolami. Podle něj všechny dospěly k závěru, že pravidla akademické integrity neporušil.
Část akademické obce však upozorňuje, že obvinění nelze jednoduše odmítnout jako politický útok. Někteří odborníci uvedli, že pokud by se tvrzení potvrdila, mohlo by to poškodit důvěru v celý výzkum zaměřený na rasu a vzdělávání. Jiní naopak tvrdí, že Arday čelí nepřiměřené kontrole kvůli svému postavení a veřejné roli.
Spor se dotkl také Ardayovy mimořádné životní cesty. Jeho příběh se stal známým poté, co byl v roce 2023 jmenován profesorem v Cambridge. V dětství mu byl diagnostikován autismus a vývojové obtíže, dlouho nemluvil a podle vlastních slov se naučil číst a psát až v pozdějším věku. Přesto postupně vybudoval akademickou kariéru zaměřenou na rasu, vzdělávání a sociální nerovnosti.
Jeho minulost ale nyní čelí dalším otázkám. Arday v minulosti uváděl, že prostřednictvím různých charitativních aktivit získal miliony liber a že absolvoval extrémní vytrvalostní výzvy, například desítky maratonů během několika týdnů nebo běh dlouhý stovky kilometrů. Některé z těchto údajů byly později upraveny na webových stránkách institucí, které mu udělily ocenění.
Arday vysvětlil, že některé rekordní výkony byly interpretovány nepřesně a že například dlouhý běh nebyl dokončen v původně uváděném časovém období, ale během delšího úseku s přestávkami na zotavení.
Vedle akademických sporů Arday také tvrdil, že se stal terčem rasistického obtěžování. Uvedl, že po nástupu do Cambridge dostával výhrůžné zprávy a že čelil i závažnějším incidentům, včetně údajných útoků a zastrašování.
Tvrdil například, že mu někdo poslal na adresu jeho rodiny prasečí hlavu nebo že se v jeho kanceláři objevili maskovaní lidé s výhrůžkami. Některé z těchto událostí však nebyly potvrzeny policií ani dalšími zdroji. Metropolitní policie uvedla, že žádné vyšetřování týkající se prasečí hlavy nevedla, a některé detaily Ardayova popisu zpochybnila.
Případ Jasona Ardaye tak zůstává na pomezí několika velkých debat současné akademické sféry – o hranicích akademické integrity, politizaci univerzit, rasismu i o tom, jak by měly instituce reagovat na kontroverze kolem svých nejvýraznějších osobností.