Zatímco Kalifornii, Kanadu, Jižní Koreu a Evropu zasáhly v roce 2025 ničivé megapožáry, části Afriky zaznamenaly proměny zemědělských praktik.
Přestože rok 2025 patřil v některých částech světa k nejničivějším z hlediska lesních požárů, celková plocha zasažená ohněm na globální úrovni byla podle nové studie druhá nejnižší od roku 2002.
Rozsáhlé požáry způsobily značné škody v Kalifornii, Kanadě, Evropě i Jižní Koreji. Vyžádaly si lidské životy, zničily tisíce domovů a zasáhly místní ekonomiky. Celosvětově však plameny zachvátily přibližně 335 milionů hektarů, což je výrazně méně než v mnoha předchozích letech. Výzkumníci tento trend spojují především s rozšiřováním zemědělské půdy v některých afrických regionech, kde rozčlenění krajiny omezuje šíření rozsáhlých savanových požárů.
Mezi nejvýznamnější události roku patřil takzvaný megapožár ve Skotsku, který zasáhl více než 100 tisíc hektarů a přispěl k rekordnímu rozsahu spálené plochy ve Spojeném království. Ve Spojených státech se mezi nejničivější požáry v historii země zařadily požáry Palisades a Eaton v oblasti Los Angeles.
Výjimečně silnou požární sezónu zažily také Španělsko a Portugalsko, kde oheň zničil více než půl milionu hektarů území. Jižní Korea pak zaznamenala nejrozsáhlejší a nejsmrtelnější sérii lesních požárů ve své historii.
Podle studie připadalo na požáry více než 38 procent všech pojištěných škod způsobených přírodními katastrofami souvisejícími s počasím v roce 2025.
Hlavní autor studie Matthew Jones z University of East Anglia upozorňuje, že nízká celosvětová spálená plocha nemusí znamenat menší dopady na společnost. Podle něj se stále více prohlubuje rozdíl mezi statistickými údaji o rozsahu požárů a jejich skutečnými důsledky pro obyvatele a ekonomiku.
Odborníci upozorňují, že změny ve využívání krajiny sice vedou ke snížení celkové rozlohy území zasaženého ohněm, zároveň však klimatická změna vytváří podmínky příznivé pro vznik extrémních požárů. Největší riziko vzniká v oblastech na rozhraní přírody a městské zástavby, kde jsou ohroženy lidské životy i infrastruktura.
V jižní Kalifornii a Jižní Koreji sehrály klíčovou roli silné větry a mimořádně vysušená vegetace. Tyto faktory umožnily rychlé šíření požárů hustě obydlenými oblastmi, což vedlo k vysokému počtu obětí, rozsáhlým evakuacím a značným materiálním škodám. Ve Středomoří pak ničivé požáry podpořila kombinace dlouhodobého sucha a extrémních veder.
Podle Davida Garcíi z Univerzity v Alicante požáry nevznikají přímo kvůli vysokým teplotám či větru, tyto podmínky však výrazně zvyšují hořlavost vegetace a usnadňují šíření plamenů. Garcia připomíná, že předchozí výzkumy ukázaly, že extrémní počasí, které loni přispělo k požárům ve Španělsku a Portugalsku, bylo kvůli klimatické změně mnohonásobně pravděpodobnější.
Nižší celková spálená plocha se promítla také do poklesu emisí oxidu uhličitého z požárů, které dosáhly třetí nejnižší hodnoty v historii měření. Výjimkou však zůstává Kanada, kde byly emise z lesních požárů mimořádně vysoké již třetí rok po sobě. Od roku 2023 uvolnily severoamerické boreální lesy téměř čtyři miliardy tun CO₂, což převyšuje součet emisí za předchozích patnáct let.
Dopady požárů přitom nejsou omezeny pouze na klima. Kouř obsahující jemné toxické částice představuje vážné zdravotní riziko. Studie zveřejněná v roce 2025 odhadla, že znečištění ovzduší způsobené kanadskými požáry v roce 2023 mohlo přispět k úmrtí přibližně 82 tisíc lidí. Kouř tehdy zasáhl nejen Severní Ameriku, ale doputoval také do Evropy a Afriky.
Krajinný ekolog Adrián Regos ze španělské Biological Mission of Galicia upozorňuje, že i malý počet extrémních požárů může mít rozhodující vliv na ekologické, sociální i ekonomické dopady celé požární sezóny. K vyšší zranitelnosti krajiny podle něj přispívá také opouštění venkovských oblastí a hromadění hořlavé vegetace.
Podle odborníků proto nestačí soustředit se pouze na prevenci vzniku požárů. Stejně důležité je zvyšovat odolnost krajiny, infrastruktury i místních komunit vůči stále častějším extrémním požárním událostem.