Federace varuje, že počet obětí, který se přiblížil hranici 600, může dál narůstat, až se záchranáři dostanou do izolovaných oblastí.
Mezinárodní federace společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce (IFRC) uvedla, že středeční ničivé bleskové povodně v oblasti hranice mezi Nepálem a Tibetem mohly zasáhnout nejméně 93 000 lidí. Katastrofa si podle dosavadních údajů vyžádala téměř 600 lidských životů a dalších přibližně 1 900 lidí je stále pohřešováno. Rozsáhlé pátrací a záchranné práce však komplikují obavy z dalších záplav.
IFRC, která představuje největší světovou humanitární síť, zároveň varovala, že počet obětí nemusí být konečný. Některé z nejhůře zasažených oblastí totiž zůstávají pro záchranáře prakticky nedostupné. Prudká voda během povodní zničila nebo vážně poškodila řadu silnic a mostů, což výrazně ztěžuje přístup do postižených míst.
„Rozsah traumatu, které tato katastrofa způsobila, je obrovský,“ uvedl v pátek David Fisher, který vede delegaci IFRC v Nepálu.
Podle něj byly tisíce domů zcela zničeny nebo utrpěly rozsáhlé škody. Červený kříž odhaduje, že následky povodní se dotkly nejméně 93 000 lidí, kteří nyní potřebují naléhavou pomoc. Fisher zároveň upozornil, že počet mrtvých je už nyní velmi vysoký a může dále stoupat, jakmile se záchranářům podaří dostat do dosud izolovaných oblastí.
K tragickým událostem došlo ve středu ráno. V nepálském národním parku Langtang se podle dostupných informací uvolnila obrovská masa himálajského ledovce, která se zřítila do údolí. Následkem toho se dala do pohybu mohutná masa vody, bahna, kamenů a ledu. Proud se s velkou silou valil podél řek a údolí a během své cesty ničil vše, co mu stálo v cestě.
Rozvodněné řeky následně zaplavily celé vesnice a způsobily rozsáhlé škody na infrastruktuře. Zničeny byly mimo jiné elektrárny, silnice i mosty.
Hornatá krajina Nepálu je k podobným katastrofám mimořádně náchylná. Strmé svahy a úzká údolí představují vysoké riziko nejen povodní, ale také sesuvů půdy. Situaci navíc podle odborníků zhoršují změny klimatu. Intenzivní monzunové srážky a rychlejší tání himálajských ledovců jsou podle dostupných poznatků stále častější a přispívají k výskytu extrémních povětrnostních událostí.
O rozsahu zkázy hovořila také Lila Pieters Yahia, rezidentní koordinátorka OSN pro Nepál. Podle ní jsou škody obrovské a jejich rozsah je jen obtížně představitelný. Více než 40 mostů bylo podle jejích údajů zničeno nebo vážně poškozeno a přes 40 kilometrů silnic bylo zcela zdevastováno.
Do pátečního odpoledne úřady evidovaly celkem 584 mrtvých. Z toho 579 obětí připadalo na Nepál a dalších pět na tibetskou část území, která se nachází v Číně. Nepálské úřady zároveň oznámily, že 1 942 lidí je stále vedeno jako pohřešovaných.
Mezi pohřešovanými se nacházejí také stovky cizinců, kteří se v regionu nacházeli z různých důvodů. Někteří zde pracovali, další cestovali s turistickými průvodci a jiní byli v oblasti kvůli pouti.
Záchranné týmy pokračovaly v pátrání po obětech i ve vzdálenějších místech. Těla byla nalezena dokonce stovky kilometrů po proudu od hlavní oblasti katastrofy, například v nepálském okrese Čitwan nedaleko hranice s Indií.
Desítky zraněných lidí byly převezeny do Káthmándú, kde jim bylo možné poskytnout specializovanou lékařskou péči. Nepálská armáda zároveň pomocí vrtulníků zachránila více než stovku lidí, kteří se kvůli povodním ocitli v nebezpečí nebo byli odříznuti od okolí.
Záchranné operace však v pátek ráno musely být dočasně přerušeny. Důvodem bylo další zvýšení rizika záplav poté, co se voda začala přelévat přes hráz vytvořenou z nahromaděných trosek. Obyvatelé nepálského okresu Rasuwa, který leží přímo u hranice s Tibetem, podle svědectví začali ve spěchu stoupat do vyšších poloh, protože se obávali dalšího prudkého vzestupu hladiny řek.
Další komplikace přišly z čínské strany hranice. Čínská státní televize CCTV informovala, že jezero vzniklé za sesuvem půdy a nahromaděnými troskami se v pátek začalo vylévat. Voda se dostala do oblasti, kam právě mířily záchranné týmy, a jejich práce proto musely být na krátkou dobu pozastaveny.
Záchranáři v Biduru, hlavním městě nepálského okresu Nuwakot v provincii Bagmati, museli rovněž přerušit pátrání. Řeka Trishuli se tam začala znovu rychle zvedat poté, co se voda z jezera poblíž hranice přelila do jejího toku.
Záchranáři byli z nebezpečné oblasti staženi a lidé, kteří se pokoušeli vrátit ke zbytkům svých domovů, dostali pokyn, aby místo okamžitě znovu opustili a přesunuli se do bezpečí.
Bidur, který byl ještě před katastrofou živým městem ležícím na březích řeky Trishuli, nyní připomíná místo zasažené válkou. Velká část domů byla odplavena poté, co se ve středu brzy ráno údolím prohnala ničivá směs vody, bahna, kamenů a dalších trosek.
Lidé, kteří katastrofu přežili, popsali dramatické okamžiky, kdy se snažili zachránit před obrovskou masou vody tím, že se drželi budov nebo stromů. Voda podle jejich svědectví přišla s takovou silou, že obyvatelé měli jen minimum času na reakci.
Z některých staveb v Biduru zůstaly pouze betonové konstrukce. Mezi několika málo budovami, které stále stojí, jsou například pozůstatky banky, vládní kanceláře nebo bankomatu. I tyto objekty však zůstaly částečně zasypané bahnem.
Úředníci uvedli, že uvnitř některých zničených budov se pravděpodobně stále nacházejí těla obětí. Jejich vyproštění však zatím není možné, protože by záchranáři při takovém zásahu riskovali vlastní životy.
V okolí se mezitím shromažďují lidé, kteří hledají své příbuzné. Někteří volají po pohřešovaných členech rodiny, jiní se snaží mezi nánosy bahna najít alespoň část svého majetku. Mnoho přeživších během několika minut přišlo nejen o své domovy, ale také o veškeré osobní věci.
Většina oblastí postižených bleskovými povodněmi zůstávala přístupná pouze pomocí vojenských vrtulníků. V jednom z armádních táborů v Biduru, odkud byla koordinována významná část záchranných prací, se vrtulníky pohybovaly téměř nepřetržitě. Přibližně každých pět minut přilétal nebo odlétal záchranný či vojenský stroj a přivážel další zraněné a traumatizované lidi.
Mnozí ze zachráněných popsali, že během katastrofy během několika okamžiků ztratili své blízké, střechu nad hlavou i prakticky veškerý majetek. Rozsah škod tak dalece přesahuje běžné následky povodní.
Do snahy dostat pomoc k postiženým oblastem se zapojuje také mezinárodní společenství. Nepálská vláda však zatím uvedla, že zahraniční pomoc nepotřebuje, protože pátrací a záchranné operace stále provádějí domácí bezpečnostní složky.
Ničení silnic a mostů v hornaté oblasti přitom záchranářům výrazně komplikuje práci. Přesto nepálské úřady tvrdí, že současnou situaci dokážou zvládnout vlastními silami.
Mluvčí nepálského ministerstva zahraničí Lok Bahadur Chhetri v pátek uvedl, že nabídka pomoci ze zahraničí je přirozenou reakcí na tak rozsáhlou katastrofu. Podle něj však pátrací a záchranné operace v současnosti provádějí nepálské bezpečnostní složky, a proto země zahraniční týmy zatím nepotřebuje.
Podle listu Kathmandu Post nabídly své pátrací a záchranné týmy například Indie, Čína, Spojené státy, Spojené království, Japonsko, Jižní Korea, Srí Lanka a Bangladéš. Tyto země požádaly nepálskou vládu, aby jim umožnila zapojit se do záchranných operací v postižených oblastech.
Bývalý nepálský velvyslanec při OSN v Ženevě Dinesh Bhattarai se domnívá, že rozhodnutí nepřijmout zahraniční pomoc může souviset také s citlivostí oblasti Rasuwa, která leží přímo u hranice s Tibetem.
Bhattarai uvedl, že vláda možná při rozhodování zohlednila právě strategickou a citlivou polohu tohoto regionu a proto se rozhodla zahraniční záchranné týmy nepřizvat.
Mluvčí ministerstva zahraničí Chhetri však takové vysvětlení odmítl. Podle něj nepálské záchranné složky situaci řídí samy a rozhodnutí nepřijmout zahraniční týmy nijak nesouvisí s citlivostí pohraničního regionu.
Z tibetské části území přichází o rozsahu katastrofy podstatně méně informací. Tibet je přitom i za běžných okolností jednou z nejpřísněji kontrolovaných oblastí Číny, což ztěžuje získávání nezávislých informací.
Čínská státní média zveřejnila pouze omezené zprávy o následcích povodní a čínské úřady zatím oficiálně potvrdily pět obětí. Tamní média se ve svém zpravodajství soustředila především na průběh záchranných operací a práci místních složek.
Skutečný rozsah škod v Tibetu proto zatím zůstává nejasný. Vzhledem k obtížné dostupnosti postižených oblastí a omezenému množství dostupných informací není vyloučeno, že počet obětí i rozsah materiálních škod budou v dalších dnech ještě výrazně upraveny.