Delegáti z méně rozvinutých zemí poukazují na to, že klasifikace pocházející z roku 1992 jsou již neaktuální a že by Čína a Indie „měly nést svůj podíl“ na příspěvcích.
Čína a Indie by již neměly být považovány za rozvojové země na stejné úrovni jako některé z nejchudších afrických států, tvrdí rostoucí počet delegátů z méně rozvinutých zemí na klimatické konferenci OSN Cop29.
Podle několika delegátů by Čína měla nést větší odpovědnost za poskytování finanční pomoci nejchudším a nejzranitelnějším zemím. Někteří se také domnívají, že Indie by neměla mít nárok na klimatickou pomoc, protože úspěšně přitahuje zahraniční investice.
Balarabe Abbas Lawal, ministr životního prostředí Nigérie, prohlásil: „Čínu a Indii nelze řadit do stejné kategorie jako Nigérii nebo jiné africké země. Vyvíjejí se, ale jsou mnohem dál než země jako Nigérie.“
„Měly by se zavázat k tomu, že nám pomohou. Také by měly přispět svým dílem na financování klimatických opatření pro chudší státy,“ dodal.
Na klimatických jednáních Cop29 jsou Čína a Indie stále považovány za rozvojové země na základě klasifikace z roku 1992, kdy byla přijata Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC). Tento status je osvobozuje od povinnosti snižovat emise skleníkových plynů či poskytovat finanční podporu chudším zemím a současně jim umožňuje žádat o klimatické finance. Čína však dosud tuto pomoc nevyužila.
„Skutečnou podporu si zaslouží africké země, chudé státy v Asii a malé ostrovní státy, které nejvíce trpí dopady změny klimatu,“ uvedl nigerijský ministr životního prostředí Balarabe Abbas Lawal. Podobný názor sdíleli i další delegáti z rozvojových zemí. Jeden africký vyjednavač prohlásil: „Čína, Indie, Jižní Afrika a Egypt by neměly být stále řazeny mezi rozvojové země. Mají mnohem větší možnosti přístupu k financím než my a měly by se na financování klimatu podílet.“
Kolumbijská ministryně životního prostředí Susana Muhamad zdůraznila, že rozdělení na rozvinuté a rozvojové země je zastaralé a mělo by být přehodnoceno. Problémem však zůstává, že Pařížská dohoda i UNFCCC stále stojí na těchto kategoriích.
Na dvoutýdenních jednáních v Ázerbájdžánu se zástupci téměř 200 vlád snaží vyřešit, jak zajistit chudým zemím přístup k slíbené částce 100 miliard dolarů ročně, kterou potřebují na boj s emisemi a přizpůsobení se extrémním klimatickým jevům. Postup je však pomalý, protože bohaté země váhají s poskytnutím financí, a neshody panují také ohledně závazků k odklonu od fosilních paliv.
Čína, jako největší producent skleníkových plynů a druhá největší světová ekonomika, je stále řazena vedle nejchudších zemí, přičemž nemá povinnost poskytovat finanční podporu. Indie, která je nyní pátou největší ekonomikou světa, stále splňuje kritéria pro čerpání klimatické pomoci. Indický odborník Vaibhav Chaturvedi odmítl návrh, aby Indie přispívala na financování: „Náš příjem na hlavu je 2 800 USD, zatímco v USA je to 35 000 USD. Indie by měla pomoc přijímat, nikoli ji poskytovat.“
Podle výzkumu organizace Carbon Brief však historické emise Číny již převýšily emise EU. Přestože Čína poskytuje chudším zemím ročně téměř 4,5 miliardy dolarů na klimatické financování, většina těchto prostředků přichází s podmínkami. Zároveň rozvojové země v roce 2022 utratily téměř 300 miliard dolarů jen na splácení dluhů vůči Číně.
Bohaté země také upozorňují na nedostatek transparentnosti ohledně čínských finančních aktivit. „Je to jako černá skříňka,“ uvedl německý vyjednavač Jochen Flasbarth.
Ekonom Avinash Persaud připomněl, že Čína a Indie přispívají k financování klimatu nepřímo prostřednictvím svých podílů v regionálních multilaterálních rozvojových bankách. Tyto banky v současnosti poskytují zhruba 75 miliard dolarů na klimatické projekty v rozvojových zemích, přičemž Čína je jedním z jejich hlavních akcionářů.