Alia, afghánská odbornice na duševní zdraví, uvedla, že zákaz Talibanu ženám pracovat s nevládními organizacemi poškozuje zranitelné.
Dvaačtyřicetiletá Alia, která pracovala jako odbornice v oblasti duševního zdraví v Afghánistánu, nebyla za vlády Talibanu jednoduchá.
Od loňského převzetí moci Taliban zavedl stále větší omezení svobod žen – od vzdělání přes oblečení až po jejich každodenní pohyb a nyní práci. To Alii, která je primárním poskytovatelem služeb pro svou rodinu, ztížilo kariéru u Mezinárodního záchranného výboru (IRC).
Povaha Aliiny práce a mezinárodní organizace, se kterou byla spojena, jí umožnily pokračovat v práci, i když jiné ženy po celé zemi byly nuceny opustit svá zaměstnání.
„Po příchodu Talibanu byl mezi námi [zaměstnankyněmi] určitý strach, ale dokázali jsme pracovat tak, že jsme dodržovali jejich pravidla, jako je zahalování se do hidžábu, jak jim předepisovali, a vždy cestování do práce s mahramem [členem rodiny muže ],“ vzpomněla si.
„Bylo to extrémně náročné, ale poskytovali jsme tolik potřebné služby některým velmi odlehlým a znevýhodněným regionům této země,“ řekla.
„Dokonce umožnili pracovat našemu týmu lékařů. Poskytovali jsme klíčové služby ženám a dětem a také jsem pracovala s pacienty, kteří potřebovali podporu duševního zdraví,“ dodala s pocitem hrdosti v hlase.
To vše se ale zastavilo v sobotu, kdy Tálibán zakázal ženám pracovat v místních i zahraničních nevládních organizacích (NGO) v Afghánistánu.
V prohlášení vydaném ministerstvem hospodářství se uvádí, že nedostatek řádného nošení hidžábu mezi zaměstnankyněmi vedl k zákazu „až do odvolání“.
Nejnovější zákaz práce žen následuje po nedávném zákazu studentek navštěvovat univerzity – obojí svědčí o přitvrzujícím přístupu Talibanu. Žádosti Al-Džazíry o příspěvek k tomuto příběhu od mluvčího Talibanu zůstaly bez odpovědi.
„Nevím, jak budeme nadále přežívat,“ řekla Alia Al-Džazíře. „Pracuji od roku 2008 a jsem živitelem své šestičlenné rodiny. Můj manžel má nestabilní příjem, který sotva pokryje nájem.“
„Již v současné ekonomice se snažím zajistit lepší budoucnost pro své děti. Ale pokud matky jako já nebudou moci nyní pracovat, budeme nuceni vychovávat negramotné děti pro budoucí společnost,“ řekla.
Kromě osobní ztráty se Alia více zajímala o komunity, se kterými pracuje.
„Není to ztráta jen pro mou rodinu, ale také pro mnoho rodin, které jsme podporovali. Jsou v mnohem [víc] mizerné situaci,“ řekla.
„Když na ty lidi myslím, necítím se dobře a myslím, že mi bolestí pukne srdce.“
„Diskriminační vůči polovině populace“
V reakci na zákaz práce žen Talibanem pozastavilo několik mezinárodních nevládních organizací působících v Afghánistánu, včetně Aliina zaměstnavatele – IRC – služby v zemi.
IRC působí v Afghánistánu od roku 1988 a před zákazem zde bylo zaměstnáno více než 3 000 žen v různých funkcích. Nikdy předtím nemuselo přestat poskytovat život zachraňující služby těm, kteří to potřebují.
„Pro IRC závisí naše schopnost poskytovat služby na ženských zaměstnancích na všech úrovních naší organizace. Pokud nám není dovoleno zaměstnávat ženy, nejsme schopni dodávat lidem v nouzi. Proto IRC v současné době pozastavuje naše služby v Afghánistánu,“ uvedla organizace v prohlášení.
Prohlášení dodalo, že vyloučení žen z poskytování humanitárních služeb by mělo „katastrofální důsledky pro afghánský lid“.
Podobné nálady vyvolaly i další mezinárodní nevládní organizace, které byly zákazem pracujícím „donuceny“ pozastavit klíčové služby.
„Prostě nemůžeme dělat naši práci bez žen, které pro nás nepracují,“ řekla pro Al Jazeera Becky Roby, manažerka advokacie v Norské radě pro uprchlíky.
„Kultura je v Afghánistánu velmi konzervativní; nemůžeme posílat muže, aby mluvili se ženami a poskytovali ženám služby,“ řekla Roby.
„Mnoho domácností po celé zemi jsou domácnosti vedené ženami, které s těmito změnami ztratí přístup k humanitární pomoci,“ řekla a dodala, že pokud jde o princip, zákaz je nepřijatelný.
„Nemůžeme pracovat v systému, který je tak otevřeně a tak neomluvitelně diskriminační vůči polovině populace.“
‚Miluji na své práci všechno‘
Nejméně jedna afghánská organizace se zákazu svých zaměstnankyň brání.
Nasrat Khalid, zakladatel Aseel, afghánské obchodní platformy elektronického obchodu, která nyní po převzetí moci Talibanem působí v oblasti pomoci a rozvoje, slíbil, že bude pokračovat v práci se svými zaměstnankyněmi a dobrovolnicemi.
„Aseel se nestará o politické aspekty situace v Afghánistánu; jsme čistě humanitárně řízená organizace, která spoléhá na lidi, včetně žen, aby reagovali na humanitární krizi,“ řekl Khalid Al-Džazíře.
Reakcí Aseel na zákaz bylo spuštění programu, který rekrutuje více žen do rolí, které jsou z velké části zaměřeny na technologie, řekl Khalid.
„Nejenže budeme nadále podporovat naše příjemkyně, ale také spouštíme možnosti práce na dálku pro ženy po celém Afghánistánu. Tento týden spustíme 50 Afghan Women in Tech jako naši první velkou výzvu, kde přijmeme dalších 50 žen… jak se naše kapacita bude zvyšovat, budeme i nadále přijímat ženy, aby s námi pracovaly,“ řekl.
Touto nadějí nyní je, že status společnosti Aseel jako firmy pravděpodobně ochrání její neziskové a humanitární aktivity.
Pro mnoho jejích zaměstnankyň byla ujištění od vedení úlevou.
„Když jsem poprvé slyšela zprávu o zákazu, zažila jsem pocit bezmoci, bylo to velmi těžké slyšet,“ řekla 24letá Madina Matin, která pracuje jako manažerka komunikace Aseel v Kábulu.
Matinová, která rovněž pokračuje v postgraduálním studiu v oboru podnikání, uvedla, že se jí od převzetí moci Talibanem a nově vznikajících omezení dostalo od svého zaměstnavatele ohromné podpory.