Německo a další čtyři země EU čelí kritice kvůli plánům na návrat migrantů.

Pět členských států Evropské unie oznámilo záměr zřídit ve Rwandě přijímací centrum určené pro osoby, které nemají zákonné oprávnění pobývat na území Evropy. Jedná se o pilotní projekt, u něhož se očekávají právní spory. Kritici ho již nyní označují za „závažné morální selhání“.
Do iniciativy se zapojily Německo, Rakousko, Nizozemsko, Dánsko a Řecko. Tyto země jako první hodlají využít nová pravidla Evropské unie pro navracení migrantů, která byla nedávno schválena. Legislativa umožňuje přesunout do třetí země osoby, které již vyčerpaly všechny možnosti odvolání proti rozhodnutí o svém vyhoštění z Evropy.
V pondělním společném prohlášení pětice států uvedla, že „zahájí konkrétní jednání s partnerskou Rwandou o realizaci“ tohoto záměru. Podle vlád zapojených zemí by projekt mohl „významně přispět k dalšímu omezování nelegální migrace, rozbití obchodního modelu převaděčů a odlehčení zátěže pro naše obyvatelstvo“.
První fáze projektu by měla začít na počátku příštího roku. Do Rwandy má být v rámci pilotního provozu vysláno přibližně 100 lidí, na kterých bude nový systém otestován. Opatření se bude vztahovat na dospělé osoby, jejichž žádosti o azyl byly zamítnuty, a na další migranty, kteří nemají zákonné právo zůstávat na území Evropské unie.
Podle diplomatických zdrojů by měli migranti v přijímacím zařízení ve Rwandě strávit zpravidla několik měsíců. Následně by měli dostat možnost rozhodnout se, zda se pokusí začlenit do společnosti v této africké zemi, nebo se vrátí do své země původu.
Projekt počítá s využitím přijímacího zařízení ve Rwandě, jehož přesná podoba a provozní podmínky se mají ještě upřesnit. Podobná zařízení se v minulosti dostala do centra pozornosti také v souvislosti s neúspěšným britským plánem na přesun žadatelů o azyl do této africké země.
Na rozdíl od projektu, který prosazovala předchozí britská konzervativní vláda, nebo dohody mezi Itálií a Albánií se však nová iniciativa nebude týkat lidí, kteří o azyl v Evropě teprve žádají. Zaměřuje se výhradně na osoby, jejichž žádosti již byly zamítnuty, případně na další migranty bez zákonného oprávnění k pobytu v EU.
Zúčastněné vlády zdůrazňují, že přijímací středisko má fungovat jako otevřené zařízení. Nemá sloužit k dlouhodobému zadržování migrantů, ale k postupnému odbavování jednotlivých skupin osob, které budou do Rwandy přicházet. Podle diplomatických zdrojů navíc evropské státy neplánují využívat zařízení v Kigali, která byla v minulosti vybudována z britských finančních prostředků.
Vlády zapojených zemí svůj záměr obhajují tím, že má pomoci ochránit evropský azylový systém a současně omezit motivaci lidí k nelegální cestě do Evropy. Tvrdí, že pokud budou mít evropské státy možnost posílat neúspěšné žadatele o azyl do třetích zemí, oslabí se tím také vliv převaděčských sítí, které na nelegální migraci vydělávají.
Dánský ministr pro imigraci Morten Bødskov označil dohodu za „obrovský průlom“. Dánská vláda dlouhodobě prosazuje přísný přístup k migraci, který se v posledních letech stal inspirací pro řadu dalších členských států Evropské unie.
Podobně se vyjádřil také německý ministr vnitra Alexander Dobrindt. Podle něj představují centra pro navracení migrantů pozitivní řešení pro lidi, kteří již nemají právo zůstávat v Evropě a jejichž situace zde nemá další vyhlídky.
„Centra pro navracení migrantů představují pozitivní přístup pro lidi, kteří nemají právo v Evropě pobývat, nemají zde žádné vyhlídky a jejichž země původu nespolupracují v procesu repatriace,“ uvedl Dobrindt.
Možnosti spolupráce s evropskými státy v oblasti migrační politiky mezitím sleduje také Spojené království. Andy Burnham minulý týden novinářům sdělil, že britská vláda zatím nevedla přímá jednání s evropskými zeměmi zapojenými do přípravy návratových center. Připustil však, že vývoj bude pozorně sledovat.
„Budeme to sledovat se zájmem a poučíme se z minulosti. Veřejnost si přeje, abychom udělali vše, co je v našich silách, a vypořádali se s nelegální imigrací,“ prohlásil Burnham.
Plán však vyvolává značné pochybnosti především mezi organizacemi na ochranu lidských práv a některými evropskými politiky. Kritika se zaměřuje zejména na rozhodnutí spolupracovat s rwandskou vládou, kterou její odpůrci označují za represivní. Podle kritiků může být přesun migrantů do této země spojen s vážnými riziky pro jejich bezpečnost a základní práva.
Americké ministerstvo zahraničí ve své zprávě z roku 2024 upozornilo, že rwandské státní bezpečnostní složky i civilní úředníci mohou podle jeho zjištění porušovat lidská práva bez následného potrestání. Zpráva poukazovala mimo jiné na nedostatečnou odpovědnost za takové jednání. Obavy se týkaly také svobody projevu a využívání nucené práce.
Francouzská europoslankyně za stranu Zelených Mélissa Camara označila dohodu mezi pěti evropskými státy a Rwandou za „dohodu hanby“ a „závažné morální selhání“. Podle ní hrozí, že lidé budou vystaveni nucenému přesunu na velkou vzdálenost, aniž by měli dostatečnou ochranu svých práv.
„Na základě této dohody budou lidé deportováni tisíce kilometrů daleko od Evropské unie, aniž by existovaly jakékoli záruky dodržování jejich práv,“ uvedla Camara.
K otázce návratových center se vyjádřil také Alain Berset, generální tajemník Rady Evropy, která se zaměřuje na ochranu lidských práv, demokracie a právního státu na evropském kontinentu. Podle něj zatím nelze „a priori přesně definovat“, co konkrétní návrhy na zřízení podobných zařízení v praxi znamenají.
Berset v rozhovoru pro deník The Guardian, který poskytl ještě před oficiálním oznámením dohody, upozornil, že všechny členské státy Rady Evropy jsou vázány Evropskou úmluvou o lidských právech. Právě tato úmluva by podle něj měla představovat základní vodítko při jakýchkoli diskusích o přesouvání migrantů do zařízení mimo území Evropské unie.
„V případě konkrétních situací pak bude nutné posoudit, zda jsou v souladu s touto úmluvou,“ uvedl Berset. Zároveň zdůraznil, že jednotlivé státy musí mít možnost samostatně rozhodovat o podobě své migrační politiky.
Představitelé zemí zapojených do projektu připouštějí, že jejich plán pravděpodobně vyvolá právní spory. Jsou však přesvědčeni, že navrhovaný systém lze uskutečnit způsobem, který bude respektovat platné předpisy a mezinárodní závazky v oblasti lidských práv.
Organizace na ochranu lidských práv naproti tomu varují, že iniciativa může v praxi skončit neúspěchem a vystavit migranty nepřiměřeným zásahům do jejich života. Podle jejich představitelů nelze problematické aspekty projektu zakrýt ani změnou jeho názvu či způsobu, jakým ho vlády veřejnosti představují.
„Členské státy je mohou nazývat ‚návratovými uzly‘ nebo třeba ‚uvítacími centry‘, ale žádný eufemismus nedokáže zakrýt násilnou povahu vytržení lidí ze života, který si v Evropě budovali, a jejich odeslání do země, kterou vůbec neznají – bez rodiny, sociálních vazeb či jakýchkoli smysluplných vyhlídek,“ uvedla Chiara Catelliová z organizace PICUM.
PICUM je celoevropská síť, která se zasazuje o ochranu práv migrantů bez legálního pobytového statusu. Podle jejích představitelů představuje plán přesunu lidí do Rwandy závažný zásah do jejich osobního života, zejména pokud budou nuceni opustit prostředí, ve kterém si již vybudovali rodinné, pracovní a společenské vazby. Kritici proto požadují, aby evropské vlády před uskutečněním projektu důkladně posoudily jeho dopady na lidská práva a zajistily, že osoby, kterých se bude týkat, nebudou vystaveny nebezpečí či nelidskému zacházení.



