V norském hlavním městě bylo vloni 98 % stavebních lokalit bez využití fosilních paliv a cílem je dále rozšířit používání elektrických strojů.
Tafseer Ali neměl potřebu zvyšovat hlas, zatímco kolem něj tiše pracovaly dva elektrické bagry, jejich pásy zpracovávaly skálu a asfalt.
Tiché elektrické stroje, jako tyto, zjednodušují práci v centru města a zároveň zlepšují vztahy se sousedy, vysvětlil stavbyvedoucí. „Méně hluku znamená méně stížností,“ dodal.
Oslo postupně eliminuje hlučné stroje z městských staveb, což přispívá k ještě klidnějším ulicím. Tento pokles hluku je vítanou změnou jak pro místní obyvatele, tak pro stavební týmy, zatímco město směřuje k ambicióznímu cíli udržet stavební projekty bez toxických emisí. Světově jedinečné nařízení vstoupilo v platnost 1. ledna.
„Nemyslím si, že dosáhneme 100 %, protože ne všechny [elektrické] stroje jsou zatím na trhu dostupné,“ uvedla Ingrid Kiær Salmi, inženýrka z městské agentury pro životní prostředí v Oslu, při rozhovoru na staveništi v centru města minulý rok. „Ale věřím, že se tomu výrazně přiblížíme,“ dodala.
Stavebnictví patří mezi nejvýznamnější zdroje znečištění ovzduší ve městech, a i pokroková města, jako Oslo, čelí výzvám při jeho snižování. Hlavní město Norska se stalo lídrem v nahrazování benzínu a nafty používaných ve stavebních strojích biopalivy, která sice méně přispívají ke globálnímu oteplování, ale stále znečišťují místní ovzduší. Nyní se však stále více zaměřuje na přechod k elektrickým strojům na baterie.
Podle nejnovějších údajů bylo v roce 2023 na městských staveništích Osla 98 % strojů bez fosilních paliv; přibližně tři čtvrtiny využívaly biopaliva a méně než čtvrtina elektřinu. U projektů spravovaných městskou agenturou pro životní prostředí, která má aktuálnější data až do října 2024, byly dvě třetiny strojových hodin poháněny elektřinou a zbývající třetina bionaftou.
Za poslední dva roky se podíl projektů využívajících elektrickou energii více než zdvojnásobil díky zavedení nových strojů na trh.
Podle Salmi přispěl příklad Osla k rozvoji elektrických strojů, které mohou využívat i další města. „Testovali jsme mnoho prototypů a upravených strojů, což urychlilo vývoj technologie a učinilo ji vhodnější pro tento typ projektů,“ uvedla.
Elektromobily nejsou v Norsku ničím novým, a pro Nory je pravděpodobnější, že budou jezdit v autech s velkou baterií než v těch se spalovacím motorem. Přesto trh s čistými bagry a kolovými nakladači stále čelí výzvám. Stavební průmysl se vzdálil od původních plánů Osla na rychlý přechod a nyní volá po flexibilnějším přístupu, který se zaměřuje na celkové emise stavebního projektu místo přísné regulace jednotlivých strojů.
Požadavek, aby všechna zařízení na staveništích byla bezemisní, není podle Stine Marie Haugen z norského sdružení dodavatelů stavebnictví a inženýrství „v tuto chvíli efektivní ani ekonomicky výhodný“.
„Pouze několik evropských zemí se silně zaměřuje na stroje bez emisí, což znamená, že dostupnost takových zařízení je stále omezená,“ řekla. „Pouze několik zemí nese náklady na vývoj a uvedení těchto strojů na trh.“
Přesto Norsko a některé další země převzetím těchto nákladů činí čisté stroje dostupnější a atraktivnější pro města po celém světě. Výrobci tvrdí, že rostoucí poptávka od politiků, jako jsou ti v Oslu, je povzbudila k vývoji nových elektrických strojů a vylepšení stávajících.
S nárůstem počtu těchto vozidel budou náklady klesat, ale „stejně jako u všech nových technologií existuje tzv. zelená prémie,“ uvedla Tora Leifland, vedoucí veřejných záležitostí ve společnosti Volvo Construction Equipment. Bateriové stroje mohou stát dvakrát více než dieselové, ale ušetří peníze na palivu a pouze mírně zvyšují celkové náklady na stavební projekt.
Existují také další výhody, které nelze snadno vyčíslit, jako jsou tišší pracovní podmínky a menší narušení místních komunit a podniků.
„Pokud je tam škola, stavba probíhá bez problémů, jako by nic neprobíhalo,“ řekl projektový manažer Lars Olav, když dělníci na elektrických bagrech stavěli autobusovou zastávku a cyklostezku na rušné křižovatce. „Normální život může pokračovat.“
Zatímco výroba cementu, oceli a fosilní paliva používaná k jejich vytápění dominují uhlíkové stopě stavebního sektoru, stroje na staveništích a jejich provoz jsou významným zdrojem toxických plynů a škodlivých částic.
Oslo není jediným městem, které podporuje přechod na čistší stavební stroje. Ve Stockholmu úřady při přestavbě bývalé masné čtvrti zvýšily minimální požadavek na elektrické stroje z 10 % na 50 %, přičemž zbytek funguje na biopaliva.
V Nizozemsku využívá projekt na zpevnění hráze více než 40 výkonných elektrických strojů a vedl k výstavbě první rychlonabíjecí stanice na světě pro velká vozidla a stroje.
Leifland uvedla, že poptávka po elektrických modelech zatím není tak vysoká, jak se očekávalo, ale města by tento trend mohla urychlit tím, že stanoví požadavky na zařízení s nulovými emisemi v rámci veřejných zakázek. Mohla by také podporovat výstavbu v nízkoemisních zónách pro dopravu a zavést cenu CO2, která by činila fosilní paliva méně konkurenceschopná.
„Potřebujeme více měst jako Oslo a více projektů, jako je ten ve Stockholmu,“ dodala Leifland. „Je jich stále příliš málo.“