Norové se shromáždili, aby uctili památku panovníka, jehož úmrtí přichází v době skandálu spojeného s vazbami korunní princezny na Jeffreyho Epsteina.
Tisíce Norů se shromáždily, aby uctily památku krále Haralda V., který byl nejdéle vládnoucím panovníkem v Evropě. Zemřel v Oslu ve věku 89 let. Na norském trůnu ho bezprostředně vystřídal jeho syn, dosavadní korunní princ Haakon, který se stal králem Haakonem VIII.
Nový norský král poděkoval vládě i obyvatelům země za jejich podporu a soucit, který v době úmrtí jeho otce projevili královské rodině. V Norsku bylo zároveň vyhlášeno období státního smutku. Před královským palácem v Oslu se začaly hromadit květiny, věnce a osobní vzkazy, kterými lidé vyjadřovali svou úctu zesnulému panovníkovi.
Po celé zemi byly norské vlajky spuštěny na půl žerdi a v poledne se rozezněly kostelní zvony. Premiér Jonas Gahr Støre po schůzce s novým králem prohlásil, že odchodem Haralda skončila jedna významná éra a začala nová. Podle jeho slov země přišla o svého krále, zatímco Haakon se ujal jeho role.
Nový panovník Haakon VIII., jehož manželka Mette-Marit se v poslední době ocitla pod silným veřejným tlakem kvůli několika skandálům, v pátek ráno formálně oznámil norské vládě úmrtí svého otce. Mezi kontroverzní témata patří také její dřívější kontakt s americkým sexuálním delikventem Jeffreym Epsteinem.
Haakonovi je 53 let a na mimořádném zasedání státní rady oficiálně oznámil, že přijme jméno Haakon VIII. Zároveň si zvolil osobní motto „Vše pro Norsko“, které odkazuje na jeho závazek sloužit zemi.
Nový král by měl během několika následujících dnů předstoupit před norský parlament a složit přísahu při nástupu na trůn. Norsko přitom klasickou korunovaci zrušilo už před více než sto lety. Haakon však může rozhodnout, že jeho vláda bude následně potvrzena při zvláštním slavnostním a náboženském obřadu.
Královský palác už ve čtvrtek oznámil, že Haraldův zdravotní stav se výrazně zhoršil. Panovník, který byl po desetiletí vnímán jako symbol stability a sjednocující osobnost norské společnosti, se tehdy nacházel v kritickém stavu. Jeho role byla významná zejména v období, kdy norskou monarchii provázela řada kontroverzí týkajících se členů královské rodiny.
Premiér Jonas Gahr Støre po oznámení králova úmrtí uvedl, že zprávu přijal s hlubokým zármutkem. Zdůraznil také, že celý národ truchlí a že Norové cítí velkou vděčnost za Haraldův dlouhý život, který zasvětil službě své zemi.
Soustrast norské královské rodině začaly vyjadřovat také monarchie z dalších evropských zemí. Španělská královská rodina ocenila Haraldovu odpovědnost, důstojnost, skromnost a dlouholetou oddanost. Dánský král Frederik a královna Marie uvedli, že Harald byl mimořádně oblíbeným panovníkem a těšil se respektu mnoha lidí.
Švédský král Karel XVI. Gustav vzpomínal na Haralda jako na svého dlouholetého přítele a blízkého člověka, který měl dobrý vztah nejen s ním, ale také s jeho rodinou a celým Švédskem. Novému králi Haakonovi, který je zároveň jeho kmotřencem, popřál při nástupu na trůn mnoho úspěchů a štěstí.
Belgická královská rodina připomněla Haraldův smysl pro humor, lidskost a upřímnost. Britský král Karel III. označil zesnulého norského panovníka za svého drahého bratrance a vzdal hold významné osobnosti, která podle něj vedla svou zemi s velkou dávkou lidskosti, vřelosti a pokory.
Soustrast vyjádřili také další evropští státní představitelé. Německý kancléř Friedrich Merz uvedl, že Norsko přišlo o významnou osobnost, která symbolizovala rozvahu a jednotu. Francouzský prezident Emmanuel Macron vyjádřil nad Haraldovým úmrtím hluboký smutek.
Harald byl ceremoniální hlavou Norska od roku 1991. V posledních letech se však potýkal s řadou zdravotních problémů. Léčil se například v univerzitní nemocnici v Oslu kvůli hemolytické anémii, což je zdravotní stav, při němž dochází k abnormálně rychlému rozpadu červených krvinek.
Během svého života prodělal několik vážných zdravotních komplikací. V roce 2003 podstoupil operaci kvůli rakovině močového měchýře a v roce 2024 mu byl implantován kardiostimulátor. Přesto Harald opakovaně odmítal možnost abdikace. Zdůrazňoval, že před norským parlamentem složil přísahu na celý život a hodlal svou funkci vykonávat až do smrti.
Haraldovo úmrtí přichází v době, kdy norská královská rodina prochází velmi složitým obdobím. Dokumenty zveřejněné ve Spojených státech v lednu ukázaly, že korunní princezna Mette-Marit byla v kontaktu s Jeffreyem Epsteinem a v letech 2011 až 2014 si s ním dopisovala, tedy v době, kdy už byl známý jeho trestní minulostí.
Zveřejněné dokumenty údajně obsahovaly téměř tisíc zmínek o Mette-Marit a také některé osobnější části jejich komunikace. Odhalení vyvolalo v Norsku výraznou kritiku. Premiér Jonas Gahr Støre dokonce v neobvykle ostrém vyjádření označil její jednání za projev špatného úsudku.
Mette-Marit následně prostřednictvím královského dvora zveřejnila prohlášení, v němž vyjádřila hlubokou lítost nad svým někdejším přátelstvím s Epsteinem. Zároveň se omluvila za situaci, do které podle svých slov přivedla norskou královskou rodinu, především krále Haralda a královnu Sonju.
Další kontroverze se týká také Marius Borg Høibyho, devětadvacetiletého syna Mette-Marit z jejího předchozího vztahu. V červnu byl odsouzen ke čtyřem letům vězení za dvě znásilnění a dalších 32 trestných činů a obvinění, mezi nimiž bylo také násilí vůči bývalému partnerovi. Proti rozsudku se následně odvolal.
Skandály spojené s členy královské rodiny se podle průzkumů promítly také do podpory norské monarchie. Únorový průzkum ukázal, že podpora monarchie klesla na 54 procent, zatímco v roce 2024 dosahovala 72 procent. Několik průzkumů zároveň naznačilo, že téměř polovina Norů pochybuje o tom, zda by Mette-Marit měla v budoucnu převzít roli královny.
Harald byl považován za jednoho z významných modernizátorů norské monarchie. Během své vlády nechal například zrekonstruovat královské rezidence a změnil způsob fungování a řízení královského dvora. V roce 1968 se oženil se Sonjou, která pocházela z běžné občanské rodiny. Jejich sňatek představoval v tehdejším prostředí významný krok a později se i jejich děti oženily či provdaly za partnery mimo tradiční aristokratické kruhy.
Harald byl pravnukem britské královny Viktorie. Na norský trůn nastoupil v roce 1991 ve věku 54 let. Předtím studoval mimo jiné na Oxfordské univerzitě a reprezentoval Norsko v jachtařských soutěžích na olympijských hrách v Tokiu, Mexico City a Mnichově.
Mezi obyvateli Norska byl dlouhodobě oblíbený také díky svému relativně skromnému způsobu života a důrazu na jednotu společnosti. Pro mnoho Norů představoval stabilní a nepolitickou osobnost, která dokázala spojovat různé části společnosti.
Výrazně se to projevilo například po teroristických útocích krajně pravicového extremisty Anderse Behringa Breivika v roce 2011, při nichž zahynulo 77 lidí. Harald tehdy pronesl emotivní projev, v němž zdůraznil, že svoboda musí být silnější než strach. Jako otec, dědeček a manžel zároveň hovořil o bolesti, kterou obyvatelé země prožívali, a jako král vyjádřil soucit se všemi zasaženými.
Velkou pozornost si získal také Haraldův projev z roku 2016, v němž otevřeně hovořil o rozmanitosti, toleranci a právech LGBTQ+ lidí. Zdůraznil, že norská společnost je tvořena lidmi s různým původem, různými náboženskými přesvědčeními i odlišnou sexuální orientací. Řekl tehdy, že mezi Nory patří lidé pocházející například z Afghánistánu a Pákistánu, lidé věřící v Boha, Alláha i lidé bez víry, stejně jako ženy milující ženy, muži milující muže a lidé, kteří milují osoby opačného pohlaví.
Mette-Marit, které je 53 let, se v posledních letech potýká s vážným onemocněním plic a v červenci podstoupila transplantaci plic. Před svým sňatkem s norským korunním princem byla svobodnou matkou. Její syn Marius Borg Høiby měl v době oznámení jejího zasnoubení s Haakonem přibližně čtyři roky.
Sňatek Mette-Marit s přímým následníkem norského trůnu byl v moderní evropské historii mimořádnou událostí, protože Haakon si do královské rodiny přivedl nevlastního syna. Jejich vztah tehdy vyvolal v Norsku značnou kontroverzi a část veřejnosti se proti sňatku stavěla. Král Harald i královna Sonja však svého syna a jeho budoucí manželku výrazně podporovali.
Mette-Marit v minulosti sama otevřeně přiznala, že její mládí bylo podle jejích vlastních slov bouřlivé a že v minulosti užívala drogy. Týden před svatbou proto uspořádala emotivní tiskovou konferenci, během níž vyjádřila lítost nad svými dřívějšími rozhodnutími a zároveň důrazně odsoudila užívání drog.