Po téměř 50 letech se členové nizozemské monarchie poprvé vydali na návštěvu bývalé kolonie.
Nizozemský král Willem-Alexander v pondělí prohlásil, že při návštěvě bývalé kolonie Surinamu nebude zamlčovat téma otroctví, jehož konec tu nastal před více než 150 lety.
Do hlavního města Paramariba dorazil v neděli spolu s královnou Maximou, pouhý týden poté, co Surinam oslavil 50 let samostatnosti.
Král během třídenní cesty uvedl, že se „neobrátí zády k historii ani k jejím bolestným kapitolám, včetně otroctví“. Na setkání s prezidentkou Jennifer Geerlings-Simonsovou dodal, že si uvědomuje, jak toto téma silně zasahuje potomky zotročených lidí i místní původní obyvatele, a že se těší na otevřený dialog.
Surinam na severu Jižní Ameriky od získání nezávislosti v roce 1975 čelil povstáním a převratům, avšak nový objev rozsáhlých ložisek ropy by mohl jeho situaci výrazně změnit.
Willem-Alexander zdůraznil, že Nizozemsko chce posílit vztahy založené na „rovnosti a vzájemném respektu“, a připomněl, že společná budoucnost má smysl pouze tehdy, když se nezapomíná na společné dějiny.
Nizozemsko se oficiálně omluvilo za otrokářskou minulost v prosinci 2022 prostřednictvím premiéra Marka Rutteho, o rok později omluvu zopakoval i král.
Willem-Alexander a jeho argentinská manželka Maxima se mají v soukromí setkat se zástupci potomků otroků i domorodých komunit. Některé Afro-surinamské skupiny kritizovaly program návštěvy, protože nepočítá s položením věnce u památníku zrušení otroctví v Paramaribu.
Vzájemné vztahy obou zemí v minulosti výrazně narušil vojenský režim Desiho Bouterseho v roce 1982 a později i jeho návrat k moci v letech 2010–2020. Současnou Bouterseho stranu NDP vede právě Geerlings-Simonsová.
Studie z roku 2023 ukázala, že nizozemská královská rodina získala mezi lety 1675 a 1770 z kolonií, kde bylo otroctví běžné, zisky odpovídající dnešním 545 milionům eur. Královi předkové Vilém III., IV. a V. patřili k těm, kteří z otrokářského systému finančně těžili nejvíce.
V roce 2022 se Willem-Alexander také rozhodl vzdát se tradičního zlatého kočáru, protože jeho výzdoba obsahovala motivy zobrazující otroctví.
Otroctví bylo v Surinamu a dalších nizozemských koloniích oficiálně zrušeno 1. července 1863, ale skutečný konec přišel až o deset let později po období nucené práce. V 16. a 17. století Nizozemsko financovalo svůj „zlatý věk“ mimo jiné tím, že v rámci obchodu s otroky přesunulo asi 600 000 Afričanů, převážně do Karibiku a Jižní Ameriky.