Starší lidé, děti a chudí pociťují nejintenzivněji následky hladomoru vyvolaného omezením humanitární pomoci.
V přeplněných a zničených ulicích města Gaza nejsou scény zoufalství žádným překvapením, a experti podporovaní OSN nyní tyto situace formálně označují za hladomor.
„O tom mluvíme už měsíce, žijeme to a trpíme. Jsme bezmocní, nemocní a vyčerpaní,“ řekl Amjad Shawa, ředitel Palestinské sítě nevládních organizací, který je v Gaze od začátku 22měsíční války.
V pátek organizace Integrovaná klasifikace fází potravinové bezpečnosti (IPC) oznámila, že v kdysi rušném obchodním a administrativním centru Gazy byly splněny všechny tři klíčové podmínky pro vyhlášení hladomoru. IPC od svého vzniku v roce 2004 vyhlásila jen čtyři hladomory, naposledy v loňském roce v Súdánu. „Tento hladomor je zcela způsoben člověkem a lze ho zastavit,“ uvádí zpráva. Varuje před prudkým nárůstem úmrtí, pokud nebude zavedeno příměří a okamžitě obnoveny základní dodávky potravin a služby.
Mezi odhadovaných 500 000 až 800 000 obyvatel Gazy jsou nejvíce ohroženi starší lidé, děti, nemocní a sociálně izolovaní. „Nemám co vařit a nemám peníze na palivové dříví. Ráno jíme málo, abychom utišili hlad, večer trochu víc. Jím jen sýr, koření nebo sůl s chlebem, žádnou zeleninu, nic vařeného,“ popisuje 55letá Sabah Antaizová, která byla vysídlena ze čtvrti Tuffah.
Antaizová trpí vysokým krevním tlakem, cukrovkou a srdečním onemocněním, její manžel je rovněž velmi nemocný a nemůže pracovat. „Nemáme nikoho, kdo by nám pomohl nebo přinesl jídlo. Při izraelském útoku jsem ztratil asi 10 členů rodiny,“ dodává.
Izrael zpřísnil blokádu Gazy od začátku konfliktu v říjnu 2023 a na dva měsíce zcela zastavil dodávky. Nedávné dodávky jsou jen zlomkem toho, co je nutné. Cena základních potravin dramaticky vzrostla: kilogram cukru stojí asi 7 dolarů, rajčata až 30 dolarů, což si většina obyvatel, kteří nemají žádný příjem, nemůže dovolit.
Ibtisam Saleh (50), která žije ve stanu po několikanásobném vysídlení, říká, že jí jedno jídlo denně, obvykle čočku, a pomoc přichází jen z darů. „Nemám sílu stát ve frontách, jednou jsem při čekání omdlela,“ popisuje.
Humanitární pracovníci upozorňují, že většina obyvatel Gazy nemá žádné rezervy, jsou vyčerpaní a bez ochrany. Podmínky v severní části Gazy, kde lidé žijí v ruinách a provizorních přístřešcích, jsou extrémně těžké. Přelidněné a poškozené budovy či stany jsou zamořené mouchami, komáry a infekčními chorobami, odpadky se hromadí a kouř z hořících plastů způsobuje chronický kašel.
Riham Kraiem, 35 let, žije se svým manželem a deseti dětmi ve stanu po vysídlení ze severní Gazy. „Nejsme schopni koupit žádné jídlo, jíme jen dvě porce denně. Dnes ráno jsme měli konzervu čočky, večer jen chleba s tymiánem nebo sýrem,“ říká.
Izrael odmítá závěry zprávy IPC, tvrdí, že v Gaze není hladomor, a zjištění označil za „lži šířené Hamásem skrze organizace s vlastními zájmy“.