Pro zelenou stranu země je to splněný dlouho očekávaný sen. Zatímco v Asii, i přes Fukušimu, prožívá jaderná energie renesanci.
Koncem března učinila německá ministryně životního prostředí Steffi Lemke z Zelených jen pár slov, kterými ukončila spor, který zemi držel v napětí po mnoho let: „Rizika jaderné energie jsou nakonec nekontrolovatelná; proto jaderné odstavení zvyšuje bezpečnost naší země a předchází vzniku dalšího jaderného odpadu.“
Prodloužení provozu jaderných elektráren do 15. dubna.
V loňském roce se vláda opět ocitla uvězněna v debatě o jaderné energii. V jejich koaliční dohodě se vládnoucí SPD, Zelení a FDP dohodli, že se budou držet plánu na jaderné odstavení Německa, který byl stanoven za vlády kancléřky Angely Merkelové v roce 2011. Podle tohoto plánu měly být poslední jaderné elektrárny uzavřeny koncem roku 2022.
Avšak ruská invaze na Ukrajinu změnila vše, protože dodávky ruského plynu do Německa se zastavily a vláda se bála energetického nedostatku. Kancléř Olaf Scholz nakonec rozhodl o prodloužení provozní doby elektráren až do 15. dubna 2023.
Desítky let trvající spor
Málokterý spor rozdělil lidi, zejména na území bývalé Západní Německa, po několik desetiletí tak jako spor ohledně jaderné energie. 17. června 1961 dodala německá jaderná elektrárna v Kahl v Bavorsku poprvé elektřinu do sítě.
Po 22 596 dnech a mnoha žhavých debatách budou poslední tři stále fungující německé jaderné elektrárny uzavřeny dne 15. dubna.
Celkem 19 jaderných elektráren poskytovalo až třetinu elektřiny v zemi, ačkoli k tomu naposledy došlo asi před 20 lety. V 70. a 80. letech minulého století, ještě před sjednocením Německa, vedlo protijaderné hnutí stovky tisíc lidí, převážně mladých, na ulice. V roce 1986 pak havárie v Černobylu v tehdejším Sovětském svazu zdánlivě potvrdila varování před nebezpečím jaderné energie. Nicméně různé vládnoucí strany – konzervativní Křesťanskodemokratická unie (CDU), SPD a FDP – se po mnoho desetiletí pevně držely používání jaderné energie.
Myslím si, že tato zpráva by ve skutečnosti mohla aktivovat bod zlomu v názorech na naši schopnost řešit změnu klimatu. O tom jednáme a vyjednáváme mezi zeměmi od roku 1992 a víme o tom mnohem déle. Během celé té doby se globální emise zvyšovaly. Zvyšovaly se ve všech velkých sektorech s vysokými emisemi a nikdy jsme ještě neviděli, že by klesly, s výjimkou výjimečných situací jako pandemie Covid-19, které se skutečně nepočítají.
A pokud je tato předpověď správná, pak rok 2023 je rokem, kdy emise z energetického sektoru začnou klesat místo stoupat – a každý uvidí, že to není náhoda. Je to velmi předvídatelné. Je zřejmé, že v nějakém okamžiku růst obnovitelných zdrojů předstihne růst celého systému a emise začnou klesat.
Takže až se to skutečně stane, bude to první velký globální sektor s vysokými emisemi, který vstoupí do snižování emisí namísto růstu. Myslím si, že existuje dobrá šance, že to bude bod zlomu v naší politické a společenské důvěře, že se s tímto problémem skutečně dokážeme poprat.
Jaderná energie v Evropě
Jiné evropské země byly rychlejší při ukončování jaderné energie. Švédsko bylo průkopníkem, když jadernou energii ukončilo krátce po havárii v Černobylu, stejně jako Itálie, která se rozhodla uzavřít své poslední dvě jaderné elektrárny. V Itálii zůstala tato rozhodnutí v platnosti, zatímco ve Švédsku bylo v roce 1996 rozhodnutí o ukončení jaderné energie zrušeno. Dnes tam šest jaderných elektráren produkuje asi 30% potřeb elektřiny.
Další evropské země, jako jsou Nizozemsko a Polsko, plánují rozšířit své jaderné energetické systémy, zatímco Belgie odložila své plánované ukončení. Francie s 57 reaktory vždy patřila mezi vedoucí jaderné země v Evropě a plánuje tak zůstat. Celkem 13 z 27 zemí EU plánuje v příštích letech používat jadernou energii, přičemž některé z nich rozšiřují své kapacity.