Více než 50 000 lidí, kteří během tohoto týdne dorazili do španělské enklávy, popisuje svou cestu i očekávání do budoucna.
Ještě před několika dny se Youssefu El Abbasovi zdálo, že se mu po letech otevírá možnost vrátit se k životu, o který přišel. Dozvěděl se totiž, že stovky lidí přeplavaly z Maroka do španělské enklávy Ceuta na severu Afriky, vzdálené od pevninského Španělska přibližně 19 kilometrů přes Gibraltarský průliv.
Pro čtyřiačtyřicetiletého Maročana a otce čtyř dětí to představovalo jedinečnou příležitost vrátit se do Španělska. Odtud byl v roce 2019 vyhoštěn poté, co přišel o práci v Bilbau a vypršelo mu povolení k pobytu.
Okamžitě nasedl do taxíku a zamířil do města Tétouan nedaleko Ceuty. Už během cesty sledoval příspěvky na sociálních sítích i zpravodajství, podle nichž marocké úřady přestaly lidem bránit v přístupu k hranici. Na rozdíl od migrantů z předchozí noci tak mohl dorazit po souši až k pobřeží a poté krátkým plaváním překonat hranici mezi Marokem a španělským územím, aniž by musel projít běžnou hraniční kontrolou.
Po příjezdu do Tétouanu ho překvapily přeplněné ulice. Město zaplnily tisíce lidí mířících stejným směrem. Když pokračoval do příhraničního města Fnideq, všiml si, že kontrolní stanoviště, která běžně zastavovala lidi bez evropských dokladů, zmizela.
Podle jeho slov maročtí policisté lidi dokonce vybízeli, aby pokračovali směrem ke Španělsku. Zatímco ještě den předtím proti migrantům zasahovali, tentokrát jim průchod umožnili. El Abbas uvedl, že situace byla chaotická a nikdo nechápal, proč se přístup úřadů tak náhle změnil.
Současně si všiml, že volný průchod se týkal především marockých občanů. Migranti pocházející ze zemí subsaharské Afriky byli podle něj od hranice násilně odháněni.
Ve středu odpoledne dorazil k hranici a během několika minut byl po krátkém plavání na španělské straně. Ne všichni však měli stejné štěstí. Během cesty ve vodě zahlédl několik těl lidí, kteří se utopili při pokusu překročit hranici. Podle dostupných údajů si pokus o vstup do Ceuty vyžádal nejméně 72 obětí, které zemřely utonutím nebo byly v tlačenici ušlapány.
El Abbas patří mezi zhruba 50 tisíc lidí, kteří během několika dnů dorazili do Ceuty. Španělský premiér Pedro Sánchez označil tuto situaci za narušení územní integrity země.
Španělská vláda odpovědnost přisuzuje převaděčským skupinám, které podle Madridu využily nedávného rozhodnutí nejvyššího soudu. Ten stanovil, že osoby zadržené na moři při pokusu dostat se do Ceuty nebo Melilly nemohou být automaticky vraceny zpět podle dosavadních zrychlených pravidel.
Vedle toho se objevily spekulace, že Maroko záměrně uvolnilo kontroly na hranicích jako reakci na nedávnou návštěvu španělského premiéra v Alžírsku. Rabat však tato tvrzení odmítl. Marocká velvyslankyně ve Španělsku Karima Benyaich Millán uvedla, že její země s masovým překračováním hranic nesouhlasí a doufá v návrat lidí zpět do Maroka. Marocká vláda zároveň tvrdí, že za současnou situací stojí zločinecké převaděčské sítě a že spolupráce se Španělskem zůstává velmi dobrá.
Podobná situace nastala už v květnu 2021, kdy Maroko během diplomatické roztržky se Španělskem umožnilo během dvou dnů vstup do Ceuty přibližně deseti tisícům lidí.
El Abbas přiznává, že na návrat do Španělska nikdy nepřestal myslet. Čtrnáct let zde pracoval převážně v gastronomii. Po deportaci žil v Maroku odděleně od manželky a čtyř dcer, které zůstaly v Bilbau, a příležitostně si vydělával opravami mobilních telefonů.
Po příjezdu do Ceuty však jeho radost rychle vystřídalo zklamání. Při vylézání z vody mu příslušník španělské Civilní gardy pomohl na břeh. O několik dní později ale podle jeho slov stejná bezpečnostní složka zasáhla proti skupině migrantů, ve které se nacházel, a několik lidí bylo zbito.
Jeho příběh není výjimečný. Přestože se do pátku do Maroka vrátilo přes 48 tisíc lidí, stovky dalších zůstávají v Ceutě bez přístřeší. Přespávají v parcích, na náměstích nebo přímo na ulicích a čekají na možnost pokračovat dál. Dostat se z Ceuty na pevninské území Španělska je pro většinu z nich prakticky nemožné.
Mezi nimi je i sedmnáctiletý Said z Casablanky. Když uslyšel, že hranice je otevřená, vydal se stejně jako tisíce dalších do Ceuty. Místo lepší budoucnosti však našel nejistotu. Po překročení hranice byl převezen do zařízení pro nezletilé bez doprovodu, které už bylo zaplněné, takže se brzy ocitl zpět na ulici.
Podle vojáka, který si nepřál zveřejnit své jméno, nyní úřady zacházejí i s nezletilými migranty podobně jako s dospělými a vracejí je do Maroka. Said i další mladiství si stěžují, že kvůli jazykové bariéře mají problém získat jídlo nebo nakoupit v obchodech.
Po několika dnech od masového přílivu lidí se Ceuta postupně vrací k běžnému životu. Kavárny znovu otevírají své zahrádky a některé podniky obnovily provoz. Mnoho místních obyvatel mezitím rozdává migrantům vodu, jídlo, deky i oblečení nebo jim nabízí pomoc při kontaktování příbuzných.
Současně však sílí obavy z politického zneužití celé situace. Do města přijeli představitelé krajní pravice i neonacistických skupin, kteří se podle místních snaží využít humanitární krizi ke své propagaci.
Obyvatelka Ceuty Malika uvedla, že nechce, aby se město stalo symbolem politických sporů. Připouští však, že příliv desetitisíců lidí představuje pro město s přibližně 80 tisíci obyvateli mimořádnou zátěž.
Podobné obavy sdílí také členka městského zastupitelstva Fatima Hamed Hossain. Podle ní současná krize prohloubila napětí mezi obyvateli a vytváří prostor pro posilování krajně pravicových nálad.
Sedmnáctiletý Said přesto odmítá vzdát se svého snu. Chtěl by získat místo v přijímacím centru, naučit se španělsky a po dosažení plnoletosti pracovat jako holič. Nejvíce se obává, že bez potřebných dokladů nebude mít šanci svůj plán uskutečnit. Přesto říká, že odchod zpět neplánuje. Potřebuje podle svých slov jen jediné – dostat příležitost.