Mezi nejhůře zasažená města patří Peking, Dillí, Los Angeles a Rio de Janeiro, přičemž spotřeba se nebezpečně přibližuje hranici dostupných zdrojů.
Nové analýzy a kartografická data ukazují, že padesát z největších sta měst světa čelí výraznému nedostatku vody, přičemž 39 z nich se nachází v oblastech označovaných jako regiony s „extrémním vodním stresem“.
Vodní stres nastává ve chvíli, kdy odběry vody pro domácnosti a průmysl dosahují hranic dostupných zdrojů nebo je překračují. Tento stav je často důsledkem neefektivního hospodaření s vodou, které dále zhoršují dopady klimatické změny.
Organizace Watershed Investigations ve spolupráci s deníkem Guardian analyzovaly zatížení povodí v okolí velkých měst. Výsledky ukázaly, že města jako Peking, New York, Los Angeles, Rio de Janeiro či Dillí čelí extrémnímu nedostatku vody, zatímco Londýn, Bangkok nebo Jakarta spadají do kategorie oblastí s vysokým zatížením.
Další nezávislá studie, založená na satelitních datech NASA a zpracovaná vědci z University College London, mapuje, která z největších světových metropolí za posledních dvacet let vysychají a která naopak zaznamenávají nárůst vodních zásob. Výrazný trend vysychání je patrný například v Čennaí, Teheránu či Zhengzhou, zatímco Tokio, Lagos nebo Kampala vykazují opačný vývoj. Přehled všech stovky měst a jejich vodních trendů je dostupný v novém interaktivním atlasu vodní bezpečnosti.
Zhruba 1,1 miliardy lidí žije ve velkých městských aglomeracích nacházejících se v regionech, které dlouhodobě procházejí intenzivním vysycháním. Pro srovnání – přibližně 96 milionů obyvatel žije v oblastech, kde se tento trend týká spíše okolí měst než samotných center. Satelitní data však neposkytují dostatečně detailní informace pro přesné lokální hodnocení.
Většina městských oblastí ležících v regionech s výrazným nárůstem vlhkosti se nachází v subsaharské Africe; mimo tento region mezi výjimky patří Tokio a Santo Domingo. Naopak města v oblastech s nejvýraznějším vysycháním jsou soustředěna především v Asii, zejména v severní Indii a Pákistánu.
Teherán, který se nachází již šestý rok v období sucha, se nebezpečně přibližuje takzvanému „dni nula“, kdy by obyvatelé města mohli zůstat bez vody. Íránský prezident Masúd Pezeškján loni upozornil, že pokud sucho potrvá, může být nutné město evakuovat. Podobné riziko v minulosti hrozilo také Kapskému Městu a Čennaí. Mnohá rychle rostoucí města se navíc rozvíjejí právě v oblastech ohrožených vysycháním, což zvyšuje pravděpodobnost budoucích vodních krizí.
Profesor Mohammad Shamsudduha z UCL, specialista na vodní krize a snižování rizik, uvedl, že sledování změn celkového objemu vody pomocí satelitního projektu NASA GRACE umožňuje včas identifikovat města, která ztrácejí vodní zásoby, a poskytuje důležité varování před narůstající vodní nejistotou.
Organizace OSN tento týden oznámila, že svět se ocitl ve stavu „vodního bankrotu“, kdy se zhoršování některých vodních zdrojů stalo trvalým a nevratným. Podle profesora Kaveha Madaniho, ředitele Univerzitního institutu OSN pro vodu, životní prostředí a zdraví, je hlavní příčinou tohoto stavu špatné řízení vodních zdrojů, přičemž klimatická změna je spíše zesilujícím faktorem než jediným viníkem. Přirovnal ji k hospodářské recesi, která dopadá na už tak špatně řízený systém.
Varování přichází i ze strany Skupiny Světové banky, podle níž se globální zásoby sladké vody za poslední dvě dekády dramaticky snížily. Každý rok planeta ztrácí zhruba 324 miliard kubických metrů sladké vody – objem, který by pokryl roční potřeby přibližně 280 milionů lidí, tedy zhruba populace Indonésie. Úbytek zasahuje významná povodí na všech kontinentech.
Podle britské Agentury pro životní prostředí bude Anglie do roku 2055 potřebovat zajistit dalších pět miliard litrů vody denně pro veřejné zásobování, což představuje více než třetinu současné dodávky. Zemědělství a energetika si mohou vyžádat další miliardu litrů denně.
Shamsudduha upozornil, že rozsáhlé zásoby podzemní vody představují pro Spojené království relativně odolný zdroj vůči klimatickým výkyvům, zároveň však varoval, že bez systematického monitoringu a efektivního řízení hrozí jejich neudržitelná exploatace v době rostoucí urbanizace a klimatického tlaku.
Nedávné výpadky dodávek vody v částech jižní Anglie, které společnost South East Water přičítala zimním bouřím, vyvolaly zásah regulačních orgánů, jež vyjádřily vážné obavy o bezpečnost zásobování.
Britská vláda mezitím představila novou bílou knihu o vodě, jejímž cílem je rozsáhlá reforma vodárenského sektoru. Ta počítá mimo jiné se zavedením funkce hlavního inženýra, pravidelnými technickými kontrolami infrastruktury a posílením pravomocí nového vodního regulátor