Doposud bylo známo jen velmi málo o potravních toulkách kriticky ohrožených jižních netopýrů, kteří žijí v jeskyních.
Nový výzkum ukázal, že malý, kriticky ohrožený netopýr, který je velký asi jako krabička od zápalek, dokáže během jedné noci uletět až kolem 150 km.
Netopýři jižní hnízdí v jeskyních v jihozápadní Victorii a jihovýchodní Jižní Austrálii. V noci vyrážejí za potravou, přičemž spořádají hmyz vážící asi polovinu své vlastní hmotnosti.
O jejich nočních toulkách se vědělo málo, proto Institut Arthura Rylaha ve Victorii sledoval netopýry z porodní jeskyně v Portlandu, asi 350 km západně od Melbourne, aby zjistil jejich trasy.
V létě a na podzim někteří netopýři během jediné noci odletěli z Portlandu do porodních jeskyní v Naracoorte (Jižní Austrálie) nebo Warrnamboolu (Victoria) vzdálených zhruba 156 km, respektive 97 km. Většina se pak vracela zpět během další noci. Takové vzdálenosti jsou „pro netopýra menšího než myš opravdu pozoruhodné,“ uvedla ekolog Amanda Bush z Institutu Arthura Rylaha.
Pro srovnání, průměrný australský dojíždějící ujede denně 16 km, obvykle autem.
Vědci v září 2023 připevnili na 39 dospělých netopýrů miniaturní GPS trackery a v únoru 2024 dalších 69. Podařilo se jim získat data z 47 trackerů, které opětovně odchytili v jeskyních.
„Když signál na trackerech zanikl, bylo někdy těžké je najít mezi netopýřím trusem, ale poznali jsme je podle malých antén,“ uvedla Bush. Netopýři v létě a na podzim létali dál od svých hnízd, v průměru 36 km za noc, často přes lesy a otevřenou krajinu.
Navštěvovali různá prostředí — od eukalyptových a borových lesů přes kraj silnic, větrné bariéry, zemědělskou půdu až po pobřežní křoviny a městské oblasti.
Melbournská odbornice na netopýry Lisa Godinho označila vzdálenosti, které překonávají, za „neuvěřitelné“. „Při letu jim srdce bije asi tisíckrát za minutu,“ dodala.
Netopýři jižní jsou drobní, asi 5 cm dlouzí, s hustou hnědou srstí a kulatými hlavami. Tento druh je jeden z mála v Austrálii, který k hnízdění využívá jeskyně, které jsou pro jejich přežití zásadní. Důležité je ale také pochopit, na jaké další části krajiny se spoléhají.
Na jaře byly jejich lety kratší a zaměřené blíže pobřeží. Nejdelší zaznamenaná vzdálenost byla 78 km, průměr pak kolem 12 km. To pravděpodobně souvisí s březími samicemi, které energeticky náročné dlouhé lety omezují, pokud mají dostatek potravy poblíž hnízda.