Podle francouzského prezidenta Trump prohlásil, že by to zároveň ukončilo platnost Abrahamových dohod upravujících arabsko-izraelské vztahy.
Francouzský prezident Emmanuel Macron ve středu uvedl, že jakýkoli izraelský pokus o připojení částí Západního břehu Jordánu by Spojené státy považovaly za „červenou linii“ a že by zároveň znamenal konec normalizace vztahů mezi Izraelem a arabskými státy. Tvrdí, že toto ujištění dostal přímo od Donalda Trumpa.
Macron také odhalil, že předal americkému prezidentovi třístránkový návrh budoucího uspořádání Palestiny, založený na tzv. Newyorské deklaraci, kterou podpořilo více než 143 zemí. Dokument počítá s tím, že Hamás nebude součástí budoucí vlády v Gaze ani na Západním břehu.
V rozhovoru pro stanici France 24 vysvětlil, že cílem jeho úterní schůzky s Trumpem bylo sladit postup USA, Evropy a arabských států.
Na otázku ohledně plánů Izraele na rozšíření osad na Západním břehu – včetně projektu E1 se 3 400 novými domy – reagoval slovy: „V tomto bodě jsou Američané a Evropané naprosto zajedno.“ Zároveň zazněly obavy britských činitelů, že by Trump mohl uznat izraelskou svrchovanost nad osadami na Západním břehu jako odvetu za rozhodnutí některých zemí, například Británie, Francie či Austrálie, uznat Palestinu. Takový krok by podle nich zmařil šanci na řešení dvou států.
Podle Macrona by případná anexe znamenala konec Abrahamových dohod, které byly jedním z největších úspěchů Trumpovy první vlády. „Spojené arabské emiráty v tom mají naprosto jasno,“ dodal. „Pro USA je to nepřekročitelná hranice.“
Jeho prohlášení nabídla zatím nejjasnější vhled do zákulisních vyjednávání o podobě Blízkého východu po skončení bojů v Gaze. Abrahamovy dohody z roku 2020, které vedly k navázání vztahů mezi Izraelem a několika arabskými zeměmi včetně SAE, jsou Trumpem považovány za jeden z vrcholů jeho zahraniční politiky.
Pokud Trump skutečně bude trvat na odmítnutí anexe, dostane se izraelský premiér Benjamin Netanjahu do složité situace, protože část jeho krajně pravicových spojenců požaduje přímé ovládnutí Západního břehu. Pokud by však k anexi přesto došlo s podporou či mlčky s tolerancí USA, ohrozilo by to budoucí dvoustátní řešení, tedy vznik palestinského státu vedle Izraele. Netanjahu se má s Trumpem sejít v pondělí v Bílém domě a v pátek vystoupí na Valném shromáždění OSN.
Macron dále uvedl, že hlavním cílem jeho „nového vícestupňového plánu“ je dosažení příměří a propuštění všech rukojmích. Podle jeho slov apeloval na Trumpa: „Hrajete v tom klíčovou roli a chcete vidět mír ve světě.“ Zdůraznil také, že USA mají jedinečný vliv na Izrael a měly by jej využít.
Trumpův zvláštní vyslanec Steve Witkoff uvedl, že americký prezident představil arabským a muslimským lídrům na okraj Valného shromáždění OSN vlastní 21bodový plán pro mír. „Věříme – a téměř jsme si jisti – že v příštích dnech dosáhneme průlomu,“ prohlásil. Macron připomněl, že francouzské uznání Palestiny mělo nastartovat mírový proces, jehož cílem je izolovat Hamás a postupně jej oslabit.
Podle něj ale někteří pravicoví členové izraelské vlády neusilují o boj s Hamásem, nýbrž o zmaření jakékoli politické dohody. „Na Západním břehu žádný Hamás není,“ zdůraznil.
Kritizoval i Netanjahuovu strategii „totální války“, která podle něj selhala – rukojmí ohrozila a síly Hamásu nijak neoslabily. „Bojovníků je dnes stejně jako předtím. Totální válka v praxi nefunguje. Tato válka je neúspěchem,“ řekl Macron.
Dodal, že osud rukojmích i civilistů v Gaze nesmí zůstat v rukou těch, pro něž jejich bezpečí není prioritou. „Kdyby Netanjahu dával přednost propuštění rukojmích, nezačal by novou ofenzívu v Gaze a neútočil by na vyjednavače v Kataru,“ prohlásil.
Podle Macrona musí být Hamás v rámci budoucí správy Gazy a Západního břehu vyřazen z politické scény a moc má převzít reformovaná Palestinská samospráva. Žádný přesný časový rámec však neuvedl.
Zároveň varoval, že pokud se boje brzy nezastaví, Evropa bude muset zvažovat další kroky, včetně možných sankcí. „Samozřejmě,“ odpověděl na dotaz, zda to skutečně znamená sankce. Připustil ale, že v EU zatím panují rozdílné postoje, které chce změnit, protože každá země má své vlastní historické zkušenosti a citlivosti.