Internetová kampaň byla původně zaměřena především na potírání kyberkriminality a hackerských útoků. Postupem času se však její záběr rozšířil a začala sloužit také k omezování či potlačování informací, které se rozcházejí s oficiálními postoji čínských úřadů.
Tsering Phuntsok sledoval zprávy o ničivých záplavách, které zasáhly oblast Nepálu a Tibetu, z jihu Indie, tedy tisíce kilometrů od místa katastrofy. Šestačtyřicetiletý Tibeťan žijící v exilu má mezi pohřešovanými členy rodiny příbuzné na obou stranách hranice. Zatímco jeho příbuzní v Nepálu figurují na oficiálních seznamech pohřešovaných, o těch, kteří zůstali v Tibetu, se mu žádné informace získat nepodařilo.
„Začal jsem se modlit za ty, kteří se pohřešují. Musím se připravit na možnost, že se už nevrátí, protože o nich nemám žádné zprávy.“
Případ povodní podle kritiků ukazuje na stále širší využívání čínské iniciativy nazvané „Čistý internet 2026“. Jde o nejnovější podobu dlouhodobé kampaně čínského ministerstva veřejné bezpečnosti, v jejímž rámci úřady zasahují proti informacím, které označují za nepravdivé. Opatření se nyní týkají také neoficiálních zpráv o přírodních katastrofách a jejich následcích.
Čínské úřady přitom postupují podle dlouhodobě zavedeného modelu. Prosazují oficiální verzi událostí, omezují nezávislé informace, brání veřejné diskusi o možných příčinách katastrof a postihují lidi, kteří zveřejňují tvrzení odporující vládou schválenému výkladu.
Starší podoby kampaně se soustředily především na boj proti kyberkriminalitě a hackerským útokům. V posledních letech se však stále častěji zaměřují také na takzvané „fámy“, mezi něž mohou úřady zařadit i neoficiální informace o průběhu katastrof.
„Kampaň má dvojí účel. Na jedné straně řeší skutečné problémy, jako jsou podvody nebo dezinformace, zároveň ale umožňuje státu posilovat kontrolu nad veřejným diskurzem,“ uvedl Tencho Gyatso z Mezinárodní kampaně za Tibet, americké organizace zabývající se podporou tibetských zájmů. Podle něj právě tato kombinace činí kritiku čínských úřadů složitější.
Výzkumníci zaznamenali, že krátce po vypuknutí povodní výrazně vzrostl zájem o události na čínských sociálních sítích. Téma se dostalo mezi nejdiskutovanější, později však zájem rychle poklesl. Důvodem mělo být průběžné odstraňování komentářů a příspěvků.
Snímky obrazovky, které získal deník Guardian, ukazují, že čínská komunikační platforma WeChat omezovala obsah týkající se povodní. V jednom případě byl uživatel upozorněn, že jeho příspěvek byl nahlášen a následně odstraněn kvůli „politicky citlivému obsahu“. U jiného příspěvku bylo sdílení znemožněno s vysvětlením, že obsah není dostupný kvůli porušení pravidel a zahrnuje „zakázaný obsah“.
David Bandurski, ředitel výzkumné skupiny China Media Project, která sleduje čínská média, uvedl, že se intenzita zájmu i online diskuse v průběhu času měnila.
„Není úplně přesné říkat, že byl tento trend jednoduše potlačen. Spíše jde o důsledné, vytrvalé a každodenní uplatňování politiky, jejímž cílem je kontrolovat veřejné mínění,“ řekl.
Dne 30. srpna, tedy čtyři dny po katastrofě, zveřejnila tibetská policie v rámci kampaně „Čistý internet 2026“ informace o deseti případech spojených s údajnými „fámami“ o povodních. Ve většině z nich lidé tvrdili, že katastrofa si vyžádala více než tisíc obětí. Čínské úřady přitom dosud oficiálně uvedly 43 mrtvých.
Organizace zabývající se lidskými právy a tibetské skupiny však čínskou vládu obviňují, že skutečný rozsah katastrofy a počet obětí zatajuje.
Podle policejního oznámení může šíření údajně nepravdivých informací „uvádět veřejnost v omyl a narušovat online pořádek“. Úřady zároveň tvrdí, že podobnými zásahy chtějí zajistit nerušený průběh záchranných a dalších krizových prací.
Jeden uživatel z provincie Jiangxi, která se nachází přibližně 3 000 kilometrů od oblasti zasažené katastrofou, zveřejnil na video platformě příspěvek, v němž tvrdil, že počet pohřešovaných vzrostl na 826 lidí. Policie následně uvedla, že muž čelil „administrativnímu trestu“, aniž by upřesnila, jakou konkrétní podobu tento postih měl.
„Důkaz, že stát intenzivně pracuje“
Bývalý novinář čínských státních médií, který z obav před případnou odvetou hovořil anonymně, uvedl, že kontrola informací během krizí nefunguje pouze prostřednictvím mazání obsahu. Významnou roli podle něj hraje také to, o čem oficiální média vůbec neinformují.
„Státní média věnují obrovské množství prostoru tomu, aby dokazovala, že stát intenzivně pracuje na řešení situace. Zároveň však poskytují jen minimum informací, které by odpověděly na ty nejzákladnější otázky: kdo je stále pohřešovaný, kde byl naposledy spatřen nebo které budovy již záchranáři prohledali?“
Podle něj se kontrola médií v posledních letech výrazně zpřísnila, především na internetu. Přesto podle něj stále existují způsoby, jak některá omezení obcházet – například zveřejňováním informací velmi rychle nebo používáním nepřímého a zastřeného jazyka.
Bývalý redaktor čínské státní televize CGTN, který působil ve společnosti během pandemie covidu-19 a rovněž nechtěl být jmenován, upozornil, že někdy může být v zájmu centrální vlády určitou míru nezávislého zpravodajství tolerovat.
„Vláda potřebuje novináře, kteří odhalují nepříjemné skutečnosti, protože potřebuje přesné informace, aby mohla efektivně řídit stát. Pokud by jim však poskytla naprostou volnost při odhalování a zveřejňování těchto skutečností, mohli by narazit na témata, která jsou politicky citlivá nebo odporují zájmům státu,“ vysvětlil.
Bandurski zároveň uvedl, že čínská komunistická strana vnímá kontrolu informací jako součást širšího globálního boje o veřejné mínění.
„Strana sama sebe vidí jako účastníka celosvětového zápasu o veřejné mínění. Čína se podle tohoto pohledu snaží soupeřit se světem a prosazovat vlastní interpretaci událostí. Informace jsou proto vnímány v rámci velmi silného soupeření,“ řekl.
Phuntsok mezitím stále doufá, že jeho příbuzní na nepálské straně hranice přežili. Mezi pohřešovanými jsou jeho dědeček Wangyal, strýc Janngchup, teta Sumchok a jejich malé dítě Yeshi Dorjee.
Jména příbuzných, kteří se pohřešují na tibetské straně hranice, však Phuntsok z bezpečnostních důvodů odmítl zveřejnit.
Kalsang Jigme, tibetský novinář žijící v Novém Dillí, popsal atmosféru mezi Tibeťany jako neobvyklou. „Když dojde k nějaké katastrofě, lidé obvykle okamžitě reagují. Modlí se, vyjadřují podporu a posílají pomoc nebo potřebné věci do postižených oblastí. Tentokrát jsou ale lidé zcela umlčeni,“ uvedl.