Ulice jsou prázdné uprostřed útoků a evakuačních příkazů, které kritici označují za záměrné kroky k vyvolání hromadného vysídlení.
Nazývají ho princem zkázy. V 3 hodiny ráno se jeho telefon rozvibruje a na obrazovce se objeví jeho tvář. Posílá zprávu: opusťte místo nebo zemřete.
Tímto poslem je Avichay Adraee, mluvčí izraelské armády, který hovoří arabsky. V jeho arabštině, která je pro nerodilého mluvčího překvapivě plynulá, křičí do kamery telefonu a vyzývá Libanonce, aby opustili určité oblasti „pro svou bezpečnost“, než začne útok na to, co Izrael označuje za infrastrukturu Hizballáhu.
Ve středu krátce po osmé hodině vydal Adraee další evakuační příkaz. Obyvatelé rozsáhlé části Tyru, druhého největšího města v jižním Libanonu, byli vyzváni, aby se evakuovali, a připojili se k lidem z více než 70 vesnic, které byly evakuovány od 23. září. Celkově bylo v důsledku izraelské ofenzivy vysídleno přes 1,2 milionu lidí.
Amnesty International kritizovala izraelské evakuační příkazy jako nedostatečné a vznesla otázky, zda nezáměrně nevedou k masovému vysídlení. V některých případech Izrael vydal příkazy k evakuaci v noci přes sociální sítě, přičemž obyvatelům poskytl méně než 30 minut na opuštění svých domovů před začátkem bombardování.
Tři hodiny poté, co Adraee zveřejnil zprávu na platformě X, začaly nálety. Okolo kruhového objezdu Abou Deeb, hlavní obytné čtvrti, bylo poškozeno nebo zničeno nejméně tucet budov, kde dříve rodiny trávily noci v kavárnách a vychutnávaly si zmrzlinu. Ve čtvrtek v evakuované zóně nezůstala žádná rodina. Ulice byly pokryty troskami a spadlými elektrickými vedeními. Z dříve dvanáctipatrových budov zbyly jen hromady zničeného betonu poseté osobními věcmi – oblečením, učebnicemi a hračkami. Elias Mabhoor, obyvatel křesťanské čtvrti Tyru, se na svém modrém elektrickém skútru vrátil, aby zkontroloval dům svého přítele Ibrahima, který žije v zahraničí.
„Hele, Ibrahime, tady je dům tvého dědečka, všechno je pryč!“ křičel Mabhoor, zatímco natáčel video a snažil se zachytit zničenou budovu do záběru. Hassan Shur se vrátil, aby zachránil své zpěvné ptáky, které měl v klecích na prahu budovy, kde chyběla polovina vnější stěny.
Najednou se ozval mohutný výbuch – varovný výstřel z izraelského bezpilotního letounu nad hlavou – a obyvatelé začali prchat. Shur rychle položil ptačí klece na zadní část svého kola, zatímco civilní obrana vyzývala lidi, aby opustili evakuovanou oblast, protože dobře věděli, že izraelské nálety obvykle následují po varovných výstřelech. Pokud je Adraeeho příspěvek na platformě X nedonutil zůstat pryč, izraelské bomby to jistě udělaly.
„To, co teď dělají, je manipulace. Vysídlují lidi jen vydáváním rozkazů, což je válka jinými prostředky,“ prohlásil Nadim Houry, výkonný ředitel Arabské reformní iniciativy a bývalý libanonský výzkumník Human Rights Watch během války v roce 2006.
V posledním roce byla Tyre útočištěm pro tisíce lidí vysídlených konfliktem mezi Izraelem a Hizballáhem. Během války v roce 2006 plnila podobnou roli a poskytovala útočiště vnitřně vysídleným osobám, humanitárním pracovníkům a novinářům, kteří ji považovali za bezpečné místo.
Nyní už však Tyre není bezpečná. Den po izraelském evakuačním příkazu bylo město téměř úplně prázdné.
Ohořelá auta, převrácená tlakem výbuchu, lemovala hlavní silnici města. Vzdálené výbuchy oznamovaly izraelské nálety a občasné salvy raket Kaťuša, které vylétaly a vybuchovaly, než zmizely na obloze, byly odpovědí Hizballáhu. Kde se dříve shromažďovali návštěvníci pláže, teď stály novináři se svými kamerami namířenými na libanonské pobřeží, odkud stoupal dým z izraelských bomb.
Izrael tvrdí, že jeho evakuační příkazy mají za cíl minimalizovat civilní ztráty a že je jednou z mála armád na světě, která varování vydává před údery. Nicméně během mnoha smrtících útoků na Libanon nebylo žádné varování vydáno, což vzbuzuje otázky ohledně smyslu těchto evakuačních příkazů, pokud nemají za cíl skutečně chránit civilisty.
Při izraelském útoku před univerzitní nemocnicí Rafika Haririho v Beirutu, který v pondělí zabil 18 lidí a 60 zranil, nebylo vydáno žádné varování. 45 obyvatel Ain el-Delb poblíž Saidy, kteří byli zabiti při izraelském útoku 28. září, rovněž nedostalo žádný evakuační příkaz.
„Evakuační příkazy by měly platit pro legitimní cíle, ale v tuto chvíli není jasné, zda jsou tyto cíle legitimní… Izrael vzal zásady mezinárodního práva a obrátil je naruby,“ poznamenal Houry.
Navzdory evakuačním příkazům a neustálým náletům se někteří obyvatelé Tyru rozhodli zůstat. Hassan Dbouk, šéf Svazu pneumatikářských obcí, zůstává ve své kanceláři, aby dohlížel na distribuci humanitární pomoci pro ty, kteří ve městě zůstali.
Dbouk obdržel dva telefonáty od izraelských důstojníků, kteří ho vyzvali k evakuaci. Jeden z hovorů trval 20 minut. Odpověděl jim: „Proč míříte na civilisty? Už jsme ztratili čtyři zaměstnance magistrátu.“ Důstojník mu jednoduše řekl: „Proto vás volám, abyste odešli.“ Teď už nikdo neodpovídá na tyto telefonáty,“ dodal Dbouk.
Dbouk také zmínil podobenství o údolí mravenců, které se objevuje jak v Koránu, tak v Tóře. V této legendě král Šalamoun vede armádu do údolí plného mravenců. Mravenci, když slyší, jak se země třese pod válečnými kroky, se povzbuzují k útěše, aby nebyli rozmačkání.
„Šalamoun slyšel mravence a usmál se. Řekl své armádě, aby se zastavila, aby mravenci mohli mít čas dostat se do svých domovů. Proč to Izrael nedělá?“ ptal se Dbouk.