Od podpory prvních zámořských výprav za vlády Alžběty I. až po přímé královské investice do společností zapojených do obchodu s otroky se několik generací britských panovníků významně podílelo na rozvoji tohoto obchodu.
Zotročení Afričané byli označováni cejchem s motivem královské koruny, který jim byl do kůže vypalován rozžhaveným kovem. Nové historické výzkumy přinášejí další důkazy o tom, jak hluboce byla britská monarchie po staletí zapojena do obchodu s otroky.
Registr britských obchodníků s otroky obsahuje jména tisíců lidí, kteří finančně investovali do britského obchodu se zotročenými Afričany. Mezi těmito investory se objevují také britští králové a královny.
Mluvčí krále Karla v reakci na informace deníku The Guardian o novém výzkumu uvedl, že panovník je „vděčný všem, kteří se této oblasti věnují akademicky a pomáhají tak vést debatu o tom, jak k těmto otázkám nejlépe přistupovat“.
Historik Nicholas Radburn z Lancasterské univerzity objevil důkazy o používání cejchů v archivech společnosti South Sea Company. Tato společnost, která měla podporu britské koruny, v 18. století přepravovala tisíce zotročených Afričanů na plantáže v Americe.
Radburn narazil na dopis, který vedení společnosti poslalo jejím agentům v Buenos Aires. V dokumentu jim nařizovalo, aby zotročené lidi označovali rozžhaveným kovem. Cejch měl podobu královské koruny a představoval symbol přímého spojení britské monarchie s tímto obchodem.
Před samotným cejchováním přitom lékař upozornil, že by takový postup mohl být nebezpečný. Vedení společnosti, jehož součástí byli významní představitelé tehdejší anglické elity včetně poslanců a ředitelů Bank of England, však jeho varování odmítlo a agentům nařídilo, aby v označování pokračovali.
„Zjistilo se, že černochy vůbec necejchujete,“ stálo v dopise. Jako vysvětlení agenti uváděli, že Francouzi tento způsob nepoužívali a že lékař Dover považoval jejich značku za příliš velkou a potenciálně nebezpečnou.
Vedení společnosti však na svém příkazu trvalo a agentům vzkázalo, že cejchování představuje „nejúčinnější způsob“, jak odlišit jejich zotročené lidi od ostatních. K dopisu proto přiložilo samotný cejch s motivem koruny a instrukce, jakým způsobem jej používat.
„Spolu s tímto dopisem obdržíte malou stříbrnou značku,“ napsali ředitelé. Vysvětlili také, že v dalších obchodních stanicích společnosti byli zotročení lidé označováni na levém rameni a značka se před použitím rozpalovala dočervena. Dopis vedení zakončilo podpisem „Vaši oddaní přátelé, správní rada“.
Podle Radburna dokument ukazuje nejen rozsah násilí, kterému byli zotročení lidé vystaveni, ale také skutečnost, že představitelé společnosti si byli velmi dobře vědomi toho, co dělají.
„Byli to lidé z londýnské elity, kteří ve svých zasedacích místnostech do nejmenších detailů plánovali násilí, jež mělo být následně pácháno na zotročených lidech na druhé straně Atlantiku,“ uvedl. „A v důsledku tohoto dopisu se to skutečně stalo. Lidem byla kůže vypalována tímto cejchem.“
Registr britských obchodníků s otroky, na jehož vzniku se Radburn podílel jako hlavní badatel, představuje dosud nejrozsáhlejší výzkum zaměřený na investory do britského obchodu se zotročenými Afričany. Z jeho zjištění vyplývá, že Británie po téměř 250 let systematicky zotročovala a obchodovala s více než třemi miliony Afričanů a že do tohoto systému byli přímo zapojeni i britští panovníci.
Zveřejnění registru může zároveň posílit tlak na krále Karla, aby veřejně uznal rozsah historického podílu monarchie na obchodu s otroky.
Nejvýraznější roli v tomto obchodu sehráli panovníci, kteří vládli po obnovení monarchie v roce 1660. Jakub, vévoda z Yorku a pozdější král Jakub II., byl guvernérem a významným akcionářem Royal African Company (RAC), založené v roce 1672. Tato společnost přepravila více afrických mužů, žen a dětí než kterákoli jiná organizace v dějinách transatlantického obchodu s otroky.
RAC i její předchůdkyně Company of Royal Adventurers vznikly z iniciativy Jakubova bratra, krále Karla II. Společnosti se těšily podpoře lidí z královského dvora, politiky i finančního světa.
Mezi podporovateli byli například Edward Proger, který zastával funkci „komorníka ložnice“, nebo hrabě z Falmouthu, jenž působil jako „komorník královské stolice“. Schůzky Royal African Company, na nichž se rozhodovalo o obchodu se zotročenými lidmi, se dokonce konaly v Jakubových soukromých komnatách v paláci Whitehall, který byl před výstavbou Buckinghamského paláce londýnským sídlem britské královské rodiny.
Profesor William Pettigrew, hlavní historik a badatel projektu, uvedl, že královské obchodní společnosti byly pro Stuartovce zásadní. Pomáhaly jim podle něj upevňovat postavení obnovené monarchie a její význam v britském politickém systému.
„Jakuba II. považuji za nejvýznamnějšího anglického obchodníka s otroky 17. století,“ řekl Pettigrew. Podle něj byly africké obchodní společnosti jedním z hlavních nástrojů, jimiž Stuartovci usilovali o upevnění obnovené monarchie.
Jakub řídil transatlantický obchod se zotročenými Afričany společně se svým bratrancem, princem Rupertem Rýnským. Ten je v registru označen za „vizionáře plnohodnotného, státem podporovaného anglického obchodu s otroky“.
Do těchto společností investovali také další členové královské rodiny, mezi nimi portugalská manželka Karla II., královna Kateřina Braganzská.
Profesorka Brooke Newmanová se ve své knize Mlčení koruny věnovala dlouhé historii zapojení britské monarchie do zotročování Afričanů. Její výzkum sahá od prvních pašeráckých plaveb podporovaných královnou Alžbětou I. v 60. letech 16. století až po krále Viléma IV., který trávil čas na karibských plantážích a po desetiletí vystupoval proti zrušení otroctví.
Podle Newmanové Royal African Company označovala Afričany, které držela ve svých pobřežních pevnostech a obchodních stanicích, dalšími cejchy. Zkratka DY odkazovala na vévodu z Yorku, zatímco RACE znamenala Royal African Company of England.
Ředitelé společnosti například nařídili agentovi působícímu v Sherbru, ostrově u pobřeží Sierry Leone, aby zotročené lidi označoval na pravé straně hrudi značkou RACE. Cejch měly dostávat také jejich děti od tří let.
Další významný krok přišel v roce 1713, kdy královna Anna v rámci mírové smlouvy uzavřené se španělským králem Filipem V. získala pro Británii právo známé jako asiento. Šlo o dohodu, podle níž měla Británie každoročně dodávat 4 800 zotročených Afričanů do španělských kolonií v Americe.
Anna tuto dohodu oznámila ve Sněmovně lordů jako významný úspěch. Uvedla, že se jí podařilo prosadit, aby smlouva o zásobování španělských západoindických kolonií zotročenými Afričany připadla Británii na dobu 30 let.
Královna Anna byla zároveň významnou investorkou South Sea Company, která vznikla v roce 1711. Měla nárok téměř na čtvrtinu celkových zisků společnosti. Právě Anna následně svěřila plnění asiento South Sea Company, která kvůli tomu uzavřela smlouvu s Royal African Company.
Do South Sea Company osobně investovali a její činnost podporovali také Anini nástupci, králové Jiří I. a Jiří II.
Podle databáze Slave Voyages přepravila South Sea Company v letech 1714 až 1740 celkem 43 220 afrických zajatců ze západní Afriky a Madagaskaru do Karibiku a španělských kolonií v Americe.
Jak uvedl Radburn, osudy mnoha z nich tím ale neskončily. Někteří byli následně znovu prodáváni a převáženi, případně byli nuceni absolvovat stovky kilometrů dlouhé přesuny po souši směrem k pacifickému pobřeží Jižní Ameriky. Společnost kromě toho přepravila více než 50 000 zotročených lidí také mezi jednotlivými částmi amerického kontinentu.
Mezi lodě, které se na tomto obchodu podílely a vyplouvaly z Londýna, patřily například Crown, King William nebo William and Mary. Podmínky během plaveb byly natolik kruté, že na těchto lodích zemřelo téměř 7 000 lidí.
„Byla to nemilosrdná společnost podporovaná monarchií a obchodování se zotročenými lidmi stálo přímo v jejím středu,“ řekl Radburn.
Nová zjištění mohou zvýšit tlak na krále Karla ze strany afrických a karibských států, které požadují, aby britská monarchie svou historickou úlohu otevřeně uznala a učinila další kroky nad rámec dosavadních vyjádření lítosti. Téma se může dostat do popředí také před příštím setkáním hlav vlád Commonwealthu, které se má konat v listopadu v Antiguě a Barbudě.
Britské vlády se však dosud za roli země v otroctví formálně neomluvily a odmítají rovněž diskusi o finančních reparacích. Král navíc nemůže podle ústavního systému jednat zcela nezávisle na vládě, takže i případné rozhodnutí panovníka uznat tuto historii by muselo zohledňovat oficiální postoj britské vlády.
Oficiální delegace z Jamajky minulý týden předala Karlovi petici, která požaduje právní posouzení celé otázky britskou Tajnou radou. Ta je nejvyšším odvolacím soudem pro britská zámořská území a některé státy Commonwealthu.
Jamajská petice se mimo jiné ptá, zda byl nucený transport Afričanů na Jamajku podle tehdejšího práva legální, zda představoval zločin proti lidskosti a zda má Británie povinnost poskytnout Jamajce odškodnění za otroctví a jeho dlouhodobé důsledky.
Král Karel v minulosti opakovaně vyjadřoval lítost nad historií otroctví. Označil je například za „otřesné zvěrstvo“ a hovořil o „nejbolestnějších aspektech naší minulosti“. Dosud však formálně nepřiznal ani se neomluvil za konkrétní roli Británie či monarchie při jeho provozování.
V roce 2023 Karel poprvé naznačil, že podporuje historický výzkum vztahů britské monarchie k transatlantickému obchodu s otroky.
Mluvčí krále uvedl, že Karel při řadě příležitostí zdůraznil svůj osobní a upřímný závazek podporovat hlubší porozumění historii otroctví a hledat způsoby, jak se vypořádat s historickými křivdami, které stále ovlivňují současné komunity.
„V této souvislosti je Jeho Veličenstvo vděčné všem, kteří se této problematice věnují akademicky a přispívají tím k debatě o tom, jak tyto otázky nejlépe řešit,“ dodal mluvčí.
David Comissiong, velvyslanec Barbadosu při Karibském společenství, uvedl, že si uvědomuje…