V dubnu v Amatrice stále nezačaly dvě třetiny plánovaných veřejných projektů. V nejhůře zasažených oblastech je situace ještě pomalejší – zahájeno nebylo sedm z deseti projektů.
Když se v pondělí v Amatrice uskuteční mše u příležitosti desátého výročí ničivého zemětřesení, které zasáhlo město i okolní obce, zúčastní se jí politici a další veřejně známé osobnosti, aby uctili památku obětí. Katastrofa si vyžádala 303 životů a tisíce lidí připravila o střechu nad hlavou.
Pro mnoho místních však budou slavnostní projevy jen malou útěchou. Ani deset let po zemětřesení o síle 6,0 stupně, které z velké části zničilo historické centrum Amatrice, není obnova města dokončena. Více než polovina z přibližně 2 100 obyvatel stále žije v provizorních obydlích.
„Udělají z toho velkou událost, skloní hlavy a budou tvrdit, kolik toho bylo uděláno,“ uvedla Sonia Santarelli, předsedkyně občanské iniciativy Comitato Civico 3e36, která vznikla krátce po katastrofě. Podle ní však politici přehlížejí skutečný stav. „Budou říkat, že rekonstrukce postupuje dobře. Jak ale může postupovat dobře, když tolik lidí stále žije v domech, které nejsou obyvatelné?“ ptala se.
Na pomalé tempo obnovy Amatrice a dalších zemětřesením postižených oblastí upozornila také nedávná zpráva organizace ActionAid Italy. Podle údajů z dubna 2026 nebyla zahájena přibližně třetina plánovaných veřejných projektů, přičemž v nejhůře zasažených místech nebylo zahájeno dokonce sedm z deseti projektů. Na rekonstrukci bylo přitom vyčleněno přibližně 4,85 miliardy eur.
Zemětřesení udeřilo 24. srpna 2016 v časných ranních hodinách a jeho otřesy byly zaznamenány až v Římě. Santarelli, která provozuje farmu v nedaleké osadě Torrita, vzpomíná, že ji ze spánku probudil mohutný otřes doprovázený zvukem padajících budov. Z osady podle ní téměř nic nezůstalo. Naštěstí si však katastrofa v tomto místě nevyžádala žádné oběti.Santarelli zároveň připomíná, že měla štěstí, protože nepřišla o střechu nad hlavou. Občanské sdružení Comitato Civico 3e36, jehož název odkazuje na čas 3:36, kdy zemětřesení udeřilo, vzniklo s cílem hájit zájmy postižených obyvatel a umožnit jim podílet se na rozhodování o budoucnosti regionu.
Po zemětřesení vznikly na 41 místech provizorní obytné komplexy z prefabrikovaných domů. Ty mají podle Santarelli řadu nedostatků. Dřevěné stavby jsou malé a během horkých letních dnů v nich bývá velmi dusno. „Horko a vlhkost se stávají téměř nesnesitelnými,“ popsala podmínky.
Problém podle ní představuje také omezený prostor, který komplikuje například tradiční pohřební obřady. Někteří obyvatelé si stěžovali, že místnosti jsou příliš malé i pro manipulaci s rakví.
Část lidí navíc stále splácí hypotéky na domy, které byly při zemětřesení zničeny. „Nelze po lidech chtít, aby v takových podmínkách žili celé roky. Pořád zbývá obrovské množství práce,“ zdůraznila Santarelli.
Mezi dokončené projekty v Amatrice patří například nová škola a několik objektů v historickém centru. Také výstavba nové nemocnice se blíží ke konci. Pokud bude zařízení kompletně vybaveno a podaří se zajistit potřebný personál, mohlo by být otevřeno v roce 2027.
Důvodů, proč rekonstrukce postupuje tak pomalu, je podle místních představitelů několik. Tehdejší premiér Matteo Renzi krátce po katastrofě slíbil, že Amatrice a další postižená města budou obnovena do původní podoby. Na konci roku 2016 však po neúspěchu v referendu odstoupil. Od té doby se v Itálii vystřídalo pět vlád a každá z nich jmenovala vlastního komisaře pro obnovu.
Stejně jako po předchozích ničivých zemětřeseních, například po katastrofě v L’Aquile v roce 2009, proces komplikují rozsáhlé administrativní procedury, soudní spory i samotná náročnost obnovy historických měst v horských oblastech.
Velká část odpovědnosti leží na současném starostovi Giorgiu Cortellesim, který funkci zastává od roku 2021. Podle něj rekonstrukci výrazně zpomalila pandemie covidu-19 a následně také vládní program zaměřený na ekologické renovace budov. Ten měl pomoci nastartovat ekonomiku po pandemii, ale zároveň zvýšil ceny stavebních materiálů a způsobil odliv pracovníků ze stavebnictví do jiných částí země, kde si mohli vydělat více.
Cortellesi, který je původně inženýrem, zároveň tvrdí, že v posledních letech se tempo obnovy přece jen zvýšilo. Sám se na záchraně města podílel i osobně – po zemětřesení strávil hodiny hledáním svých dvou synů v troskách a nakonec je oba našel živé.
Starosta však připouští, že Amatrice stále čelí vážnému nedostatku bydlení. Situaci navíc zhoršují stavební firmy, které si pronajímají dostupné domy pro své zaměstnance, čímž podle něj rostou ceny nájmů pro místní obyvatele. Radnice proto hledá způsoby, jak některé z těchto nemovitostí znovu získat pro místní.
Další problém představují samotné provizorní obytné komplexy. Jejich desetiletá záruka se pomalu blíží ke konci, a proto bude nutné je odstranit a jejich obyvatele postupně přestěhovat do obnovených domů.
Cortellesi věří, že se lidé nakonec vrátí do svých původních domovů, které podle něj budou patřit k nejbezpečnějším a energeticky nejúspornějším v celé Itálii. Konkrétní termín dokončení rekonstrukce však neuvedl.
Za deset let se počet obyvatel Amatrice výrazně snížil. Mnozí lidé odešli do jiných částí země, kde viděli lepší pracovní a životní příležitosti. Přesto mezi těmi, kteří zůstali, přetrvává silné pouto k městu.
Jedním z nich je Sergio Pirozzi, který byl v době zemětřesení starostou. Krátce po katastrofě popsal rozsah zkázy několika jednoduchými slovy: „Půlka města je pryč.“
Pirozzi, který se živí jako fotbalový trenér, byl jen několik hodin před zemětřesením na oslavě 50. výročí místního fotbalového týmu. Z lidí, kteří tehdy byli na večeři s ním, jich 36 zemřelo. Další přišli o své manželky nebo děti. „Je to něco, s čím se nikdy úplně nevyrovnám,“ řekl.
Navzdory dlouhému čekání na obnovu, zklamání a problémům, které Amatrice za poslední desetiletí provázejí, však Pirozzi svou lásku k městu neztratil. „Pro mě je to i dnes nejkrásnější místo na světě,“ uvedl.