Třicetiletý Mohammad Javad Vafaei Sani byl v roce 2020 zadržen kvůli účasti na celonárodních prodemokratických protestech a během věznění byl vystaven mučení.
Íránský boxerský mistr držený ve vězení čelí bezprostřední hrozbě popravy poté, co tamní nejvyšší soud odmítl jeho návrh na znovuotevření případu.
Třicetiletý Mohammad Javad Vafaei Sani z Mašhadu na severovýchodě Íránu byl v roce 2020 zatčen kvůli účasti na celostátních prodemokratických protestech z roku 2019. Úřady ho obvinily z napojení na opoziční skupinu Lidová mudžáhedská organizace Íránu (MEK). Ve vězení strávil pět let, během nichž byl podle informací mučen a držen v izolaci.
Dne 15. prosince byla jeho žádost o obnovu soudního řízení zamítnuta. Téhož dne mu byla nečekaně umožněna návštěva matky, což podle lidskoprávních aktivistů může naznačovat blížící se výkon trestu smrti. Matce bylo při telefonátu z věznice sděleno, že jeho spis byl předán oddělení odpovědnému za vykonávání trestů v Mašhadu. Šáhín Gobadí z výboru pro zahraniční vztahy Národní rady odporu Íránu uvedl, že Vafaei Sani je v akutním ohrožení života a poprava může proběhnout kdykoli. Zároveň připomněl, že režim na něj po dobu šesti let vyvíjel extrémní nátlak a mučení, aby ho donutil odříci se MEK.
V září 2024 byl Vafaei Sani po procesu, který kritici označují za zásadně nespravedlivý, uznán vinným z trestného činu „korupce na Zemi“ a již potřetí odsouzen k trestu smrti. Nejvyšší soud verdikt 4. října potvrdil.
Amnesty International vyzvala íránské úřady, aby okamžitě zastavily jakékoli kroky směřující k popravě a zrušily jak rozsudek, tak samotné obvinění. Podle hlavní expertky organizace pro Írán Nássim Papayianni tato obvinění odporují mezinárodním právním standardům a principům právní jistoty. Upozornila také na to, že revoluční soudy v Íránu nejsou nezávislé a systematicky porušují právo obžalovaných na spravedlivý proces, což se týká i případu Vafaei Saniho.
V listopadu se k výzvám proti popravě připojilo více než dvacet olympijských medailistů, trenérů a světově známých sportovců, mezi nimi Martina Navrátilová či plavkyně Sharron Daviesová. Prezident Světové boxerské rady (WBC) Mauricio Sulaimán Saldívar v následném prohlášení zdůraznil, že box má být symbolem odvahy, respektu a osobního rozvoje, nikoli záminkou k politickým represím, a že poprava sportovce za jeho názory je útokem na lidskou důstojnost i hodnoty sportu.
Už v roce 2023 se více než stovka odborníků a lidskoprávních organizací obrátila dopisem na vysokého komisaře OSN pro lidská práva Volkera Türka s žádostí o zásah, který by zabránil popravě tohoto sportovce.
Írán má přitom dlouhou historii poprav sportovců kvůli jejich postojům. Mezi známé případy patří poprava Habiba Khabiriho, kapitána národního fotbalového týmu v roce 1984, Fourouzana Abdiho, kapitánky ženské volejbalové reprezentace v roce 1988, či zápasníka Navida Afkariho, popraveného v roce 2020.
Počet poprav v zemi v posledních letech dramaticky roste a vyvolává silnou mezinárodní kritiku. Jen během prvních devíti měsíců roku 2025 bylo v Íránu popraveno nejméně tisíc lidí, což je nejvíce za posledních třicet let, přičemž lidskoprávní organizace odhadují, že skutečný počet již přesáhl 1 500. Amnesty International situaci označuje za krizi poprav nebývalých rozměrů.
Terčem represí jsou zejména političtí vězni a odpůrci režimu, a to především po protestech „Žena, život, svoboda“ v roce 2022. Podle expertů íránské úřady využívají trest smrti jako nástroj zastrašování, umlčování společnosti a upevňování své moci.