Nečekané zastavení ničivého konfliktu, který rozpoutaly USA a Izrael, vyvolává v Teheránu rozporuplné reakce.
Záběry z ulic Teheránu zachycují skupinky lidí, kteří se shromažďují a diskutují – někteří mávají íránskými vlajkami, jiní je mají přehozené přes ramena. Na náměstí Enghelab, které bylo po celou čtyřicetidenní válku centrem provládních demonstrací, probíhají živé a emotivní debaty. Je patrné, že mezi lidmi převládají rozporuplné pocity.
Video, které zveřejnila provládní osobnost, nabízí pohled na reakce obyvatel na nečekaně oznámené dvoutýdenní příměří. Autorem je Majid Nouri, syn bývalého íránského vězeňského úředníka, který ve videu komentuje neshody mezi lidmi, jež podle něj začaly už v noci a pokračovaly i ráno. Záběry tak poskytují vzácný vhled do napětí uvnitř provládního tábora, zvlášť po týdnech, kdy režim sliboval úplné vítězství nad USA a Izraelem.
Nouri popisuje, že kolem třetí hodiny ráno, kdy se zprávy o příměří začaly šířit, lidé mezi sebou vášnivě debatovali a hádali se. Podle něj jsou mnozí stále v šoku a rozrušení, ale diskuse pokračují i nadále.
Jeho otec Hamid Nouri byl ve Švédsku odsouzen za podíl na popravách politických vězňů z roku 1988, ale v roce 2024 se vrátil do Teheránu v rámci výměny vězňů.
Podle Nouriho dav příměří neočekával a lidé o něm dlouze debatovali. Domnívá se, že počáteční hněv postupně opadne a atmosféra se uklidní, zároveň ale zdůrazňuje hlubokou nedůvěru vůči USA a víru ve vítězství Íránu.
Pozdější zprávy uvádějí, že provládní demonstranti skandovali hesla proti USA, Izraeli i zastáncům kompromisů. Přestože se je organizátoři snažili uklidnit, protesty pokračovaly a lidé pálili americké i izraelské vlajky. Tyto scény ukazují přetrvávající hněv tvrdého jádra společnosti, které očekávalo rozhodující střet, ale místo toho přišlo náhlé přerušení bojů. V konfliktu přitom zahynulo nejméně 1 900 lidí. Kvůli omezenému internetu je obtížné celkovou náladu v zemi přesně posoudit, přičemž opoziční hlasy jsou silně potlačovány. V jiných částech města se ale v časných ranních hodinách objevily i opatrné oslavy.
S příchodem dne se život v Teheránu z velké části vrátil do běžného režimu, bez výrazné euforie. Převládala spíše únava, opatrný optimismus a nedůvěra. Mnozí lidé si nejsou jisti, zda mají být spíše rádi, nebo znepokojení, a čekají, jak se situace vyvine. Chtějí trvalý konec války, ale nevěří, že příměří vydrží déle než dva týdny.
Ve středu se ulice opět zaplnily lidmi, otevřelo se více obchodů a lidé začali znovu navštěvovat své blízké.
Oficiální íránská média prezentují příměří i samotnou válku jako vítězství, které posílilo postavení země ve světě a ukázalo její schopnost ovlivnit důležité globální obchodní trasy. Vedení země se snaží využít slabin konfliktu, který byl kritizován i některými spojenci USA jako nezákonný a destabilizující.
Bývalý ministr zahraničí Alí Akbar Velajati uvedl, že válka přispěla ke vzniku nového, více multipolárního světového uspořádání, v němž má Írán významnější roli. Prezident Masúd Pezeškijan zase označil příměří za výsledek obětí a jednoty národa.
Pro část obyvatel znamená příměří hlavně šanci vrátit se k práci a běžnému životu. Někteří podnikatelé po týdnech uzavření znovu otevírají své obchody a snaží se dohnat ztráty, které jim válka způsobila.