Politická elita je pod tlakem z různých stran, přičemž USA vyzývají Írán, aby ustoupil od krajních opatření.
Íránská vláda zlehčila dopad izraelského útoku na svá vojenská zařízení a zdůraznila jeho nízkou účinnost, zatímco tvrdá linie v parlamentu upozorňovala na překročení zásadních hranic a požadovala rychlou odpověď, zvláště když je Izrael již vojensky aktivní v Libanonu a Gaze.
Uvnitř Íránu se nyní diskutuje o tom, jak zareagovat na tento dlouho očekávaný izraelský útok. Otázkou je, zda považovat zásah Izraele za vážné narušení íránské suverenity, které vyžaduje přímou reakci, nebo zohlednit doporučení z regionu a USA a uznat omezený charakter útoku bez nutnosti odvety.
Při rozhodování bude íránská politická elita čelit různým politickým, diplomatickým a vojenským tlakům. Zatím vláda projevila spíše národní hrdost na schopnost své protivzdušné obrany než touhu po okamžité odvetě. Někteří dokonce tvrdili, že obrana Íránu obstála lépe než izraelská Železná kupole. V prohlášení ministerstvo zahraničí označilo útok za agresi a zdůraznilo právo Íránu na obranu.
Vládní mluvčí Fatemeh Mohajerani uvedla, že škody byly minimální a že útok posílil národní hrdost. Debaty uvnitř Íránu však pokračují, přičemž se znovu objevují rozdílné názory uvnitř politické elity, které se vyostřily po zvolení reformisty Masouda Pezeshkiana prezidentem, což mimo jiné odráží snahy o zlepšení vztahů se Západem.
Amir-Hossein Sabeti, konzervativní poslanec za Teherán, vyjádřil na sociální síti X přesvědčení, že stabilní bezpečnost závisí na rázných odpovědích i na menší útoky. Naopak bývalý profesor Sadegh Zibakalam vnímá útok jako diplomatický úspěch USA, kdy Washington přiměl Netanjahua omezit rozsah zásahu tak, aby Írán necítil nutnost odpovědi. Podle Zibakalama tím USA opět ukazují, že nemají zájem o válku s Íránem.
Někteří íránští představitelé na sociálních sítích podcenili izraelský útok a označili ho za slabý ve srovnání s izraelskými hrozbami. Poslanec Ebrahim Rezaei na X napsal, že útok nepřinesl žádné viditelné následky, a označil Izrael za slabého nepřítele, který nedokáže vážně ublížit Íránu.
Poradce bývalého prezidenta Hasana Rúháního, Hesamoddin Ashena, na sociálních sítích varoval, že se Izrael pustil do konfliktu s „velkým Íránem“, který nelze srovnávat s jeho působením v jiných zemích regionu.
Diplomatická reakce Íránu zohledňuje také podporu ze zemí Perského zálivu, jako je Omán, Turecko a SAE, což je výsledek posilujícího se íránského vlivu v regionu. Například ománský ministr zahraničí Badr Albusaidi vyjádřil obavy z izraelské agrese a vyzval k řešení příčin konfliktu, zejména k řešení okupace Palestiny.
Podpora arabských států však závisí na tom, zda Írán situaci nevyhrotí. Přestože SAE ani Saúdská Arábie přímo Izrael neodsoudily, takový diplomatický postoj ukazuje, že solidarita s Íránem v regionu roste. V Íránu se však někteří ptají, zda tato solidarita poskytuje praktickou podporu pro bezpečnost země.
Rychlý návrat Teheránu k běžnému životu – otevřené školy, obnovený provoz a růst akciového trhu – klade vyšší nároky na ty, kteří požadují vojenskou odpověď. Vojenské analýzy naznačují, že íránská protivzdušná obrana splnila nebo dokonce předčila očekávání.
Zatímco Írán hodnotí svůj obranný systém vysoce, Izrael tvrdí, že jeho letectvo operovalo nad Íránem téměř nerušeně. Reformní člen íránské vládní informační rady Shahabeddin Tabatabaei na X napsal: „Útok falešného režimu byl odražen integrovanou protivzdušnou obranou naší země.“
Írán si však uvědomuje, že další úder na Izrael by mohl aktivovat nedávno nasazené americké obranné systémy, což by mohlo urychlit eskalaci až k přímému íránsko-americkému střetu a přiblížit se k regionálnímu konfliktu.
Tento konflikt má podle Íránu kořeny v útoku Izraele 1. dubna na íránský konzulát v Damašku, při kterém zahynulo sedm členů íránských Revolučních gard. Írán odpověděl operací True Promise 1 dne 13. dubna s využitím dronů a raket. Izrael následně 19. dubna provedl nálet na radar poblíž íránské jaderné elektrárny.
V dalších měsících došlo k dalším incidentům, včetně zabití vůdců Hamasu a Hizballáhu, a Írán v reakci 1. října vypálil na Izrael zhruba 200 balistických raket v rámci Operace True Promise 2. Írán vnímá tento řetězec událostí jako důvod k obnově svého odstrašovacího postavení.
Prezident Pezeshkian se cítí zrazen, protože v srpnu vláda vojensky nereagovala na atentát na Haniyeha na základě amerických ujištění, že rozhovory o míru v Gaze jsou blízko průlomu, což se však nenaplnilo.
Nadcházející obnovení jednání o příměří v Gaze a známky, že by Izrael mohl hledat přestávku v Libanonu, dávají Íránu příležitost k vyčkávání. Další diplomatická ujištění však Teherán nyní hodnotí s nedůvěrou.