Průzkumy naznačují, že voliči stále více pochybují o schopnosti tradičních středolevicových a středopravých stran přinést skutečnou změnu.
Podle rozsáhlé zprávy založené na průzkumu mezi 12 000 voliči se lidé v západních demokraciích stále více odklánějí od tradičních politických stran a dávají přednost populistům, protože už nevěří, že zavedené strany dokážou přinést skutečné změny.
Výzkum Institutu Tonyho Blaira ukázal, že podpora středolevicových a středopravých stran v hlavních demokratických zemích klesla z 73 % v roce 2000 na současných 51 %.
Analýza názorů 2 000 voličů v každé ze šesti sledovaných zemí – Velké Británii, USA, Austrálii, Německu, Francii a Kanadě – odhalila, že jejich postoje jsou si velmi podobné.
Voliči se odvracejí od tradičních stran ne kvůli ideologii, ale kvůli rostoucí nedůvěře v jejich schopnost a čestnost. „Ať už voliči hledají cokoli, stále více pochybují, že jim to mohou nabídnout strany, které dříve podporovali,“ uvádí zpráva.
Výzkum rozdělil voliče do dvou skupin: „zasvěcené“, kteří stále věří v možnost spolupráce s mainstreamovými politiky, a „outsidery“, kteří ztratili důvěru v tradiční strany a hledají alternativy. Obě skupiny chtějí poctivost, kompetenci a reformy, ale liší se v tom, zda věří, že toho mohou dosáhnout zavedené politické síly.
„Outsiderům“ připadá, že systém je řízen vzdálenými elitami sledujícími vlastní zájmy, místo aby nabízely efektivní řešení reálných problémů. Preferují pragmatismus před expertními analýzami a upřednostňují silné, rozhodné lídry před politiky, kteří se spoléhají na kompromisy a vyjednávání.
Ve Spojeném království byli mezi outsidery častěji starší voliči, zatímco ve Francii a Německu – kde pravicové strany jako Národní sdružení a Alternativa pro Německo zaznamenaly prudký nárůst popularity – byl tento trend rozšířen rovnoměrně mezi mladšími i staršími voliči.
Ve všech zkoumaných zemích panoval silný ekonomický pesimismus. Mnoho lidí věřilo, že dnešní děti budou mít horší životní podmínky než jejich rodiče. Nejvíce tento pocit rezonoval ve Spojeném království, kde 49 % lidí očekávalo pokles životní úrovně budoucích generací, zatímco pouze 26 % věřilo v její zlepšení. Podobná skepse byla patrná i v Austrálii a Francii.
Zpráva také poukázala na souvislost mezi ekonomickým pesimismem a klesající důvěrou v demokracii. Mezi voliči, kteří se k demokracii stavěli kriticky, 77 % věřilo, že budoucí generace na tom budou hůře než ty současné.
Technologie byla vnímána převážně pozitivně, pokud šlo o její přínos pro každodenní život, avšak její dopad na veřejné služby vyvolával smíšené pocity. Na otázku, jak optimističtí jsou ohledně potenciálních přínosů umělé inteligence, se většina respondentů pohybovala mezi třemi a sedmi body na desetibodové škále. Největší skeptici byli outsideri, kteří obecně nedůvěřovali politikům.
Podle závěrů zprávy je klíčem ke spojení různorodých voličských skupin „efektivní naplňování politických cílů“, přičemž moderní technologie by paradoxně mohla být součástí řešení. Jako příklad uvádí zavedení digitálních identifikačních dokladů, což je opatření podporované britskou vládou, které by mohlo pomoci zmírnit obavy týkající se kontroly imigrace.
Ryan Wain, výkonný ředitel pro politiku TBI, uvedl, že zjištění byla jasným varováním pro mainstreamové strany: „Změňte se, nebo vás změna předběhne.“
Podle něj musí tyto strany pro udržení podpory projít zásadními změnami, které zahrnují přijetí nových technologií, včetně umělé inteligence, a přizpůsobení se sociálním médiím a novým politickým paradigmatům mimo tradiční levo-pravé spektrum. Současně musí nabídnout věrohodné odpovědi na reálné problémy, jako je například otázka přistěhovalectví.
Rob Ford, profesor politologie na Univerzitě v Manchesteru, uvedl, že zpráva přináší hluboký pohled na problém, ale nenabízí konkrétní řešení. Podle něj je klíčovou otázkou naší doby, zda může jakákoli vláda splnit očekávání voličů. „Vidíme, jak jsou úřadující vlády neustále odvolávány, bez ohledu na to, co dělají nebo jaký příběh propagují.“
Ford dodal: „Reformní voliči často mají seznam požadavků, které by chtěli, aby vláda splnila, ale některé z těchto věcí nelze realizovat. Žádají nulovou migraci, zlepšení zdravotnického systému a nižší daně. Jak byste to udělali? Splnění jakéhokoli z těchto cílů by znamenalo, že ostatní věci budou těžší na dosažení.“