Pozorovatelé varují, že demokracie v zemi je ohrožena poté, co vládnoucí strana v Moskvě pohrozila zákazem opozice.
V sobotu budou Gruzínci hlasovat v zásadních volbách, které mohou určit, zda se tento kdysi výrazně prozápadní stát z dob Sovětského svazu vydá cestou autoritářství a orientace na Rusko.
Po dobu tří desetiletí si Gruzie, země s 3,6 miliony obyvatel rozkládající se v kavkazských horách, zachovávala silnou touhu po spolupráci se Západem, přičemž průzkumy ukazují, že až 80 % obyvatel podporuje členství v EU.
V poslední době se však vládní strana Gruzínský sen (GD), známá svým populistickým přístupem, stále více odklání od Západu a tíhne k Rusku. Zároveň projevila zdrženlivost v odsuzování ruské invaze na Ukrajinu.
Mnozí vnímají nadcházející parlamentní volby jako nejzásadnější od vyhlášení nezávislosti na Sovětském svazu v roce 1991, říká Kornely Kakachia, ředitel Gruzínského politického institutu. „Toto je klíčový okamžik, který rozhodne, zda Gruzie nastoupí cestu suverénní demokracie směřující na Západ, nebo se vrátí pod vliv Ruska,“ uvedl ve svém vyjádření z Tbilisi.
Zkušení pozorovatelé upozorňují, že tyto volby je třeba posuzovat širší perspektivou než jen jako boj mezi Ruskem a Západem, protože budoucnost gruzínské demokracie je v ohrožení.
Thomas de Waal, expert z Carnegie Europe, varoval: „Demokracie v Gruzii je na křižovatce. Je zde vážné riziko, že se země posune směrem k vládě jedné strany. Strana Georgian Dream jasně ukazuje, jakým směrem chce vést.“
GD, která je u moci od roku 2012, byla založena miliardářem Bidzinou Ivanishvilim, který zbohatl v Rusku v 90. letech a přestože nezastával žádnou oficiální pozici, je obecně považován za nejvlivnější postavu v Gruzii.
V poslední době Ivanishvili a jeho příznivci oznámili, že po volbách zakročí proti hlavním opozičním stranám a odstraní jejich zástupce z parlamentu, označujíce je za „zločince“ a „zrádce“. Na nedávném veřejném shromáždění v Tbilisi Ivanishvili zopakoval svůj plán na uspořádání „procesu podobného Norimberku“ s členy opoziční strany UNM, kterou založil bývalý prezident Michail Saakašvili, jenž je nyní ve vězení na základě obvinění, která jeho stoupenci považují za politicky motivovaná.
Hlavním poselstvím GD je „Volte mír, ne válku,“ což naznačuje, že opozice by Gruzii mohla zatáhnout do konfliktu podobného situaci na Ukrajině, zatímco stabilitu může zajistit pouze GD. Po Tbilisi se objevily billboardy s obrázky zničených kostelů a stadionů na Ukrajině, které kontrastují s poklidnými snímky z Gruzie. Rusko, které v roce 2008 zaútočilo na Gruzii a podporuje separatisty v Abcházii a Jižní Osetii, není mezi Gruzínci oblíbené.
Ruská invaze na Ukrajinu dodala energii prozápadní opozici, která kritizuje vládu za její neutralitu vůči Moskvě a neochotu zavést sankce, což považuje za projev podřízenosti Kremlu. Někteří však varují před nebezpečím, které by mohlo přinést zbytečné provokování Ruska.
Podpora pro GD je silná zejména v oblastech, které nejvíce utrpěly během invaze v roce 2008 – pět dní trvající války, kterou někteří Gruzínci připisují tehdejšímu prezidentovi Saakašvilimu. Tento konflikt v zemi zanechal hluboké rány, ruské jednotky tehdy pronikly až 25 mil od Tbilisi.
Maka Khutsishvili, majitelka obchodu v Tbilisi, pocházející z města Gori, které zažilo krátkou ruskou okupaci v roce 2008, řekla: „Nejsem proti Evropě, ale naše země sousedí s Ruskem, ne s Francií nebo Německem. Pokud nás Rusko napadne, nikdo nám nepřijde na pomoc. Mladí, kteří nyní protestují proti vládě, válku nepamatují, ale my ano… Potřebujeme mír a současní lídři ho mohou zajistit.“
GD nachází oporu také v konzervativních částech Gruzie, daleko od moderních kaváren a butiků, které proměnily Tbilisi v populární turistické místo. V průmyslových oblastech, kde kdysi centrálně řízená ekonomika zajišťovala pracovní místa a určitou míru stability, vyvolává současná nezaměstnanost a masová migrace nostalgii po relativním blahobytu sovětské éry.
V těchto regionech vládnoucí strana ve spojení s vlivnou a konzervativní pravoslavnou církví podporuje antiliberální nálady kampaní na ochranu „rodinných hodnot“ a kritizuje to, co označuje za západní výstřelky.
V létě parlament schválil zákon, který značně omezuje práva LGBTQ+ osob, což kritici přirovnávají k represivním zákonům v sousedním Rusku, kde se úřady zaměřují na omezování práv sexuálních menšin.
V nedávném rozhovoru plném transfobních a homofobních vyjádření Ivanishvili prezentoval Gruzii jako zemi zapojenou do kulturního konfliktu se Západem, který podle něj šíří škodlivé hodnoty.
Mimo jiné tvrdil, že na Západě rodiče tlačí děti k podstoupení operací pro změnu pohlaví a že „mužské mléko“ je považováno za „rovnocenné ženskému“. Jeho kritici upozorňují na závažnost těchto prohlášení a varují před širšími geopolitickými důsledky. Gruzie, která leží mezi autoritářskými režimy Íránu, Ruska a Turecka, zajišťuje — mimo Rusko — jedinou alternativní cestu pro obchodní toky mezi střední Asií, Ázerbájdžánem a Západem. Tato trasa nabývá na významu, protože Západ hledá nové dodavatele ropy a plynu, aby snížil svou závislost na ruských energetických zdrojích.
„Jsme svědky jedinečné situace, kdy vláda přesměrovává geopolitickou orientaci země,“ uvedla Tina Khidasheli, předsedkyně neziskové organizace Občanská myšlenka a bývalá ministryně obrany. „Gruzínská prozápadní orientace byla vždy v regionu výjimečná. Tento posun by byl vítězstvím nejen pro Rusko, ale i pro další autoritářské sousedy Gruzie.“
Rozdělená opozice si je vědoma naléhavé situace a pokusila se sjednotit vytvořením čtyř proevropských bloků, které slíbily vzájemnou spolupráci. Největší blok, strana UNM, kterou založil bývalý prezident Michail Saakašvili, souhlasí s návrhem prezidentky Salome Zourabichviliové na ustavení dočasné technokratické vlády, pokud by GD prohrál volby.
UNM má stále silnou podporu, ale zůstává kontroverzní — mnozí Gruzínci mají na paměti druhé Saakašviliho funkční období poznamenané porušováním lidských práv a politickým pronásledováním.
Prezidentka Zourabichvili, jejíž pravomoci jsou omezené, na čtvrteční tiskové konferenci uvedla, že vidí jediné východisko ve vítězství proevropských sil. Přesný výsledek voleb je však těžké odhadnout, protože průzkumy zadávané různými politickými tábory vykazují protichůdné údaje. Očekává se, že GD získá nejvíce hlasů, ale bez ústavní většiny by mohla mít problém sestavit vládu, protože všechny ostatní bloky odmítají spolupracovat.
Mnozí neočekávají, že volby proběhnou zcela svobodně a férově, protože vládnoucí strana často využívá „administrativní zdroje“ — od nátlaku na státní zaměstnance až po finanční pobídky pro venkovské voliče.
Opoziční lídři a představitelé občanské společnosti se obávají, že pokud budou výsledky těsné, může GD zkusit volby zmanipulovat, což by mohlo vyvolat masové protesty a následně přísnou policejní reakci.
Další otázkou je, zda by se Ivanishvili, klíčová postava GD, stáhl, pokud by volby prohrál. Kakachia se domnívá, že pro oligarchy může být udržení moci otázkou osobního přežití. „Gruzie má dlouhou historii politické odvety,“ poznamenal. „Kdokoli se dostane k moci, často zasáhne proti svému předchůdci, což si Ivanishvili uvědomuje.“
Letos na jaře vyšly do ulic Tbilisi desítky tisíc lidí, aby protestovaly proti zákonu o „zahraničních agentech“, který by vyžadoval, aby se organizace a média s více než 20 % financí ze zahraničí registrovaly jako „agenti cizího vlivu“. Zákon, který podle kritiků výrazně omezil gruzínské šance na vstup do EU, byl označen za „ruský“ a přirovnáván k opatřením Kremlu, který stejný zákon přijal před deseti lety k potlačení opozice.
Zuka Berdzenishvili, spoluzakladatel prodemokratického hnutí Hanba, které pomáhalo organizovat jarní protesty, uvedl: „Obávám se, že protesty budou téměř nevyhnutelné. Nemyslím si, že současná vláda je připravena na demokratické předání moci.“
V létě byl Berdzenishvili napaden a zbit, což je součást série podobných incidentů proti opozičním aktivistům, přičemž se všeobecně věří, že útočníci mají vazby na vládnoucí stranu.
„Doufám, že Gruzínci najdou odvahu pokračovat v boji,“ řekl Berdzenishvili. „Jinou možnost nemáme.“