Generální tajemník organizace se z nenápadných začátků v Bejrútu vypracoval k významnému vlivu. Ti, kteří by ho chtěli nahradit, budou muset mít pevné nervy.
Páteční smrt Hasana Nasralláha, zkušeného lídra Hizballáhu, představuje zásadní změnu v blízkovýchodním konfliktu. Nasralláh a jeho organizace byli zoceleni desetiletími bojů v Libanonu, proti Izraeli a nedávno také v Sýrii. Oba měli značný politický a sociální vliv na místní i regionální úrovni.
Za více než tři dekády v čele Hizballáhu si Nasralláh vybudoval oddané příznivce, vedl šíitské hnutí skrze různé etapy vývoje a kombinoval vojenské povinnosti s rozsáhlou sociální sítí. Vybudoval politické křídlo a úspěšně zvládal různé krize v regionu. Získal obdiv od svých stoupenců a zaryté nepřátelství od protivníků.
Nasralláh se narodil kolem roku 1960 v chudé smíšené čtvrti Bejrútu jako syn šíitského prodavače zeleniny. Libanonští šíité byli politicky a ekonomicky marginalizováni, navzdory jejich rostoucímu počtu. Nasralláha ovlivnily nové islamistické ideologie, které se šířily Blízkým východem, a íránský duchovní Musa al-Sadr, který usiloval o posílení postavení libanonských šíitů. Nasralláh se připojil k šíitské milici Amal, vytvořené těsně před začátkem libanonské občanské války v roce 1975.
Čtyři roky po íránské revoluci se k moci dostal ajatolláh Ruholláh Chomejní, což vyvolalo silnou vlnu energie v šíitských komunitách po celém Blízkém východě. Nasralláh se s Chomejním sblížil během studií v iráckém Nadžáfu, kam byl Chomejní deportován. Kolem roku 1981, stejně jako mnoho dalších mladých, Nasralláh opustil šíitskou milici Amal, aby hledal radikálnější možnosti.
V roce 1982, po invazi Izraele do Libanonu, vznikla koalice islamistických skupin s íránskou podporou, k níž se Nasralláh připojil. Pod názvem „Islámský džihád“ koalice provedla sebevražedné útoky na izraelské, americké a francouzské síly. V roce 1985 byla koalice přeměněna na Hizballáh a vydala manifest volající po zničení Izraele. Nasralláh, jako schopný islámský učenec a organizátor, získal zkušenosti během bojů s Izraelem. Po smrti svého předchůdce Abbáse al-Musawiho, kterého zabil Izrael, se Nasralláh v roce 1992 stal generálním tajemníkem Hizballáhu. Krátce poté, v roce 1994, Hizballáh zaútočil na izraelskou ambasádu v Argentině, čímž způsobil smrt 29 lidí.
Stažení Izraele z Libanonu v roce 2000 přineslo Hizballáhu uznání v regionu, ale osobně to Nasralláha zasáhlo, když jeho syn padl v boji. V roce 2006 vedl Nasralláh Hizballáh do dalšího konfliktu s Izraelem, ale postupně se zaměřil více na politiku a rozvoj podnikání. Ambice vytvořit teokratický režim podobný íránskému byly postupně odloženy. Hizballáh také udržoval mírnější kontrolu v oblastech, které ovládal.
Nasralláh čelil tlaku ze strany Íránu, aby v roce 2013 vyslal bojovníky do Sýrie na podporu Asadova režimu, což sice pomohlo v Sýrii, ale poškodilo postavení Hizballáhu v Libanonu. Nasralláh se také tvrdě stavěl proti politickým reformám v zemi.
Není jisté, zda Nasralláh věděl o plánech Hamásu na útok 7. října, ale na následující izraelskou ofenzívu reagoval omezeným způsobem, zřejmě v naději, že se vyhne eskalaci konfliktu, což se však ukázalo jako mylný odhad.
Smrt Nasralláha bude mít nejasné důsledky. Pesimisté očekávají eskalaci konfliktu, zatímco optimisté doufají, že jeho odstranění by mohlo zmírnit napětí. Najít jeho nástupce bude pro Hizballáh i Írán velmi obtížné, protože Nasralláhova kombinace zkušeností a vlivu je v organizaci unikátní. Izrael mezitím prokázal schopnost účinně zasáhnout přímo v srdci Hizballáhu, což činí vyhlídky na dlouhodobé přežití každého nového vůdce velmi nejistými.