Výzkumníci vyzývají vlády, aby podpořily nejzranitelnější země, jako jsou Nigérie a Alžírsko, jejichž veřejné služby jsou silně závislé na příjmech z ropy.
Výzkum varuje, že globální odklon od ropy může přinést konflikty, migrační vlny a vážné ekonomické otřesy, pokud vlády nezačnou včas pomáhat zemím, které budou poklesem příjmů z ropy zasaženy nejvíce. Nová analýza thinktanku E3G upozorňuje, že postupný ústup světa od ropy není pouze otázkou energetiky a klimatu, ale také významným bezpečnostním a geopolitickým rizikem.
Mezi nejzranitelnější státy patří Nigérie, Írán, Angola a Alžírsko. Jejich vlády jsou ve značné míře závislé na příjmech z těžby a vývozu ropy, které využívají k financování veřejných služeb. Tyto země však zároveň nemají dostatečně diverzifikované ekonomiky ani dostatek finančních prostředků, aby dokázaly bez výrazných problémů nahradit výpadek příjmů.
Spotřeba ropy už v některých částech světa klesá, mimo jiné kvůli rychlému rozvoji obnovitelných zdrojů energie a elektrifikaci dopravy. Současný trend navíc urychlily dopady války s Íránem, která narušila dodávky ropy a vedla k prudkým cenovým výkyvům. Vyšší ceny energií následně přispěly k růstu inflace a zvýšily riziko politické nestability.
Podle analýzy se globální poptávka po ropě v příštích deseti letech pravděpodobně výrazně nezvýší. Její vrchol může nastat na začátku 30. let tohoto století. Producenti se pak budou muset dělit o stále menší počet odběratelů. Mnohé země se podle autorů studie budou snažit co nejdéle udržet příjmy z ropy, ale výhodnější pozici budou mít producenti s nízkými náklady a rozsáhlými zásobami, například Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty. Státy s horší infrastrukturou a vyššími náklady na těžbu budou naopak čelit mnohem větším problémům.
Autoři studie upozorňují, že příkladem toho, co může následovat, je Venezuela. Země už v minulosti prošla hlubokým ekonomickým a politickým kolapsem a její situaci dále zhoršily zahraniční zásahy a přírodní katastrofy. Podle výzkumníků by měl venezuelský vývoj sloužit jako varování pro další státy závislé na ropě.
„Vlády o těchto důsledcích dostatečně nepřemýšlejí a nejsou na ně připravené,“ uvedla Beth Walkerová, jedna ze spoluautorek zprávy. Podle ní bude energetická transformace představovat větší riziko, pokud budou producenti ropy nuceni přizpůsobovat se poklesu poptávky sami a pokud budou ropné trhy fungovat bez koordinace. Nestabilita v zemích závislých na ropě by se podle ní mohla postupně změnit v problém globální bezpečnosti.
Zpomalení nebo odkládání energetické transformace však podle autorů není řešením. Klimatická krize se totiž nadále zhoršuje a odkládání přechodu k čistším zdrojům by mohlo přinést ještě vážnější následky. „To není argument pro zpomalení transformace,“ uvedla spoluautorka zprávy Maria Pastuchová. Podle ní může být pomalý, ale nekoordinovaný přechod stejně destabilizující jako rychlá změna, nebo dokonce ještě více.
E3G na zprávě pracovala přibližně dva roky. Součástí výzkumu byly také simulace různých scénářů vývoje při postupném poklesu poptávky po ropě. Do takzvaných „válečných her“ se zapojilo více než 100 vládních představitelů a odborníků z různých částí světa. Cílem bylo zjistit, jak by jednotlivé země mohly reagovat na ztrátu příjmů a jaké důsledky by takový vývoj mohl mít pro mezinárodní bezpečnost.
Bob Ward z Grantham Research Institute při London School of Economics, který se na přípravě zprávy nepodílel, upozornil, že dopady se nevyhnou ani rozvinutým zemím. Podle něj řada producentů stále podceňuje rychlost a rozsah budoucího poklesu poptávky i nabídky ropy, který bude nutný, pokud má svět zabránit nebezpečnému oteplování.
Největší problémy podle Warda nejprve pocítí producenti s nejvyššími náklady. Jako příklad uvedl Severní moře, kde je těžba relativně nákladná. Pokud začne poptávka výrazně klesat a ceny ropy se propadnou, může se stát, že některá ložiska přestanou být ekonomicky životaschopná.
Příjmy z ropy dnes představují více než 40 % příjmů vlád v nejméně 17 zemích. V některých státech jde dokonce o naprosto dominantní zdroj financování. Například v Iráku a Libyi tvoří příjmy z ropy přibližně 70 až 90 % vládních příjmů.
E3G očekává, že od roku 2030 začnou příjmy těchto států výrazně klesat. V případě Alžírska by podle odhadu mohl propad dosáhnout až 87 %, zatímco Nigérie by mohla přijít o více než 60 % příjmů z ropy. Walkerová označila právě Alžírsko za zemi, kterou je potřeba pozorně sledovat. Důvodem je jeho geografická blízkost k Evropě a silná závislost na vývozu do zemí Evropské unie.
Pokles příjmů bude znamenat, že vlády budou muset hledat prostředky na financování základních veřejných služeb. Pokud se jim nepodaří vzniklé výpadky nahradit, může dojít k oslabení sociální stability a růstu napětí ve společnosti. Dalším problémem bude zadlužení. Angola a Mexiko už nyní podle zprávy vynakládají na obsluhu veřejného dluhu více než čtvrtinu svých vládních příjmů.
Walkerová upozornila, že nepůjde nutně o jednu velkou globální ropnou krizi. Spíše může vzniknout řada jednotlivých fiskálních krizí, které se následně přemění v různé bezpečnostní problémy. V Alžírsku by mohly vést k nepokojům a zvýšené migraci, zatímco v Iráku by mohly oslabit politické uspořádání a ohrozit stabilitu celého regionu Perského zálivu.
V Nigérii, nejlidnatější zemi Afriky, by pokles ropných příjmů mohl dále oslabit schopnost státu poskytovat služby a udržovat stabilitu, což by mělo dopady i na další části kontinentu. V Libyi by zase mohla zesílit rivalita mezi ozbrojenými skupinami o kontrolu nad ropnou infrastrukturou a zvýšit bezpečnostní rizika pro Evropu.
Podle Walkerové by rozsah těchto problémů mohl být mnohem větší než v případě Venezuely. Zároveň mohou přijít v době, kdy budou mít Spojené království a evropské země menší schopnost zasahovat do probíhajících konfliktů a pomáhat s jejich řešením.
Řešení těchto rizik bude podle autorů vyžadovat spolupráci celé řady institucí. Zapojit by se měl Mezinárodní měnový fond, Světová banka, soukromé finanční instituce i jednotlivé vlády. Cílem by mělo být pomoci ropným producentům diverzifikovat jejich ekonomiky a připravit se na období, kdy příjmy z ropy nebudou schopny financovat současný rozsah státních výdajů.
„Velká část potřebných nástrojů už existuje, problém je však v tom, že jsou rozdělené mezi různé politické oblasti a musí začít fungovat společně,“ uvedla Pastuchová. Podle ní by měly velké země spotřebovávající ropu lépe koordinovat svou politiku a jasněji komunikovat, jak bude v budoucnu vypadat jejich poptávka.
Změny by se podle ní neměly týkat pouze rozvojové pomoci nebo klimatické politiky. Vzhledem k možným bezpečnostním dopadům bude nutné zohlednit útlum ropy také v zahraniční a hospodářské politice. Pokud tak vlády neučiní, mohou se následné ekonomické problémy rychle přenést do dalších oblastí.
Čína byla v posledních desetiletích hlavním zdrojem růstu světové poptávky po ropě. Její spotřeba však nyní začíná klesat, mimo jiné kvůli rychlému rozšíření elektromobilů. Budoucí vývoj v Indii je naopak méně předvídatelný. Právě Indie by přitom mohla sehrát zásadní roli v tom, zda globální poptávka po ropě začne dostatečně rychle klesat a zda se podaří omezit některé z nejhorších dopadů klimatické změny.
Studie E3G tak upozorňuje, že konec ropné éry není pouze otázkou toho, jak rychle svět přejde na obnovitelné zdroje. Pokud bude tento proces probíhat nekoordinovaně a státy závislé na ropě nebudou mít možnost své ekonomiky včas přizpůsobit, může útlum ropného průmyslu vytvořit nové zdroje ekonomické, politické i bezpečnostní nestability.