Právníci v závěru uvedli, že Gisèle Pelicotová chtěla poukázat na to, jak je v roce 2024 ve Francii znásilnění stále omlouváno.
Gisèle Pelicotová se rozhodla vzdát anonymity a uspořádat veřejný proces poté, co ji její manžel zdrogoval a umožnil desítkám mužů ji znásilňovat více než deset let. Jejím cílem bylo zvýšit povědomí o kultuře znásilnění a ukončit takové násilí, uvedli její právníci.
Stéphane Babonneau, její právník, během slyšení v Avignonu zdůraznil, že znásilnění není nevyhnutelné a nesmí být součástí budoucnosti. Další právník, Antoine Camus, řekl, že Pelicotová a její děti doufají, že proces přinese změnu myšlení a zastavení násilí.
V případu je souzeno 51 mužů, kteří měli během let 2011 až 2020 znásilňovat zdrogovanou Pelicotovou na popud jejího manžela. Dominique Pelicot, který zločiny přiznal, obhajoval své činy prohlášením: „Jsem násilník.“ Někteří obvinění znásilnění přiznali, zatímco jiní tvrdí, že nevěděli o jejím bezvědomí, přestože videozáznamy dokládají opak.
Gisèle Pelicotová, bývalá manažerka logistiky, se stala symbolem boje proti znásilnění, když trvala na veřejném procesu, aby se o tématu více mluvilo. „Není důvod, aby se styděli oběti, ale jejich pachatelé,“ uvedla. Její rozhodnutí bylo podle právníků motivováno snahou odhalit realitu znásilnění a jeho přetrvávající obhajobu ve společnosti.
Právníci proces označili za příležitost k reflexi společnosti ohledně znásilnění. Camus dodal, že je nutné změnit obranné strategie v případech znásilnění, které stále zpochybňují oběti. Upozornil také na alarmující skutečnost, že desítky mužů mohly opakovaně zneužívat bezbranné tělo, aniž by se nad svými činy pozastavily.
Rozsudek v případu má být vynesen 20. prosince poté, co obžaloba doporučí tresty a obhajoba předloží své závěry.