Uzavření Hormuzského průlivu zatěžuje ekonomiky zemí regionu a prohlubuje nespokojenost s konfliktem, který rozpoutaly USA a Izrael.
Nad průmyslovým přístavem Ras al-Chajma panuje tíživé ticho. Obvykle rušné námořní centrum Spojených arabských emirátů je nyní nezvykle klidné – lodě zůstávají zakotvené a téměř se nepohybují. Na mlhavém obzoru se v posledních dnech nahromadily stovky tankerů, které čekají na bezpečný průjezd nebezpečnými vodami.
Každé plavidlo, které z Ras al-Chajmy míří do Arabského moře, musí dnes projít jednou z nejrizikovějších námořních tras na světě – Hormuzským průlivem. Jen asi 20 námořních mil od pobřeží byly tento týden dva ropné tankery směřující do průlivu zasaženy íránskými raketami, přičemž jeden z nich začal hořet.
V sobotu se navíc cílem útoku dronu stal přístav Fudžajra na východním pobřeží SAE, který patří k hlavním ropným terminálům země. Nad jeho areálem se po zásahu zvedal hustý černý kouř.
Tyto události jsou jedním z důsledků konfliktu, který státy Perského zálivu postupně vtahuje do války, již samy nezačaly a které se dříve snažily diplomatickou cestou zabránit.
Bahrajn, Kuvajt, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Katar a Omán po desítky let umožňovaly Spojeným státům provozovat na svém území vojenské základny či infrastrukturu a zároveň patřily mezi největší odběratele amerických zbraní. USA se tak staly jejich hlavním bezpečnostním partnerem a ochráncem.
Podle analytiků však nyní v regionu roste nejistota ohledně tohoto partnerství, zejména poté, co byl americký prezident Donald Trump obviňován z toho, že upřednostnil vojenskou konfrontaci před pokračováním diplomatických jednání s Íránem. „Hrozba, kterou Perský záliv dlouho vnímal ze strany Íránu, se stala skutečností až poté, co válku vyhlásily Spojené státy – Írán nezaútočil jako první,“ uvedl Khaled Almezaini z univerzity Zayed v Abú Zabí. Podle něj sice region Írán kritizuje, zároveň však vysílá signál Washingtonu i Izraeli, že konflikt je třeba ukončit. „Tohle není naše válka,“ dodal.
Ještě před zahájením úderů se lídři zemí Perského zálivu snažili americkou administrativu od vojenské akce odradit a upozorňovali na možné bezpečnostní důsledky pro region. Přesto Spojené státy podle mnoha pozorovatelů zaútočily bez předchozí konzultace s nimi.
Ačkoli státy regionu počítaly s tím, že se mohou stát terčem odvetných útoků, rozsah íránské reakce je zaskočil. Přestože vlády Perského zálivu ujišťovaly Teherán, že jejich základny nebudou využity k útokům, Írán vyslal tisíce dronů a raket směrem na letiště, vojenské objekty, ropné rafinerie, přístavy i civilní budovy.
Letecká doprava v oblasti je výrazně omezená a aerolinky přicházejí o miliardy dolarů. Bahrajn se potýká s ekonomickými potížemi a pověst Spojených arabských emirátů jako bezpečného centra turismu a zahraničních investic utrpěla. I když většinu raket a dronů se daří zachytit, náklady na protivzdušnou obranu jsou obrovské – jen SAE podle odhadů utratily za obranné systémy přes dvě miliardy dolarů.
Dalším zásadním problémem je blokáda Hormuzského průlivu ze strany Íránu. Tato úzká námořní cesta je jediným spojením Perského zálivu s otevřeným oceánem a prochází jí přibližně pětina světových dodávek energie. Omezení provozu proto výrazně snižuje export ropy a plynu, na němž jsou ekonomiky regionu závislé. Odborníci odhadují, že denní ztráty z vývozu ropy se pohybují mezi 700 miliony a 1,2 miliardy dolarů.
Podle některých analytiků se zároveň stále zřetelněji ukazuje nerovnováha ve vztahu mezi státy Perského zálivu a Spojenými státy. Allison Minor z think-tanku Atlantic Council upozorňuje, že klíčovou otázkou je míra skutečných konzultací mezi Washingtonem a jeho regionálními partnery, zejména pokud jde o vojenské operace.
Silnou kritiku konfliktu vyslovil také ománský ministr zahraničí Badr bin Hamad al-Busaidi, který v minulosti zprostředkovával rozhovory mezi USA a Íránem. Podle něj jsou vojenské útoky Spojených států a Izraele proti Íránu nezákonné a porušují mezinárodní právo.
Analytici zároveň upozorňují, že státy Perského zálivu se ocitly ve složité situaci. Na jedné straně se snaží konflikt uklidnit, na druhé však chtějí, aby Spojené státy zabránily tomu, že Írán zůstane oslabený, nestabilní a nepředvídatelný.
„Tohle je pro Perský záliv nejhorší možný scénář,“ říká Sanam Vakil z think-tanku Chatham House. Podle ní v regionu panuje silný pocit frustrace, protože země nesou hlavní dopady války, která není jejich.
Země Perského zálivu sice uvažují o širší spolupráci s dalšími bezpečnostními partnery, ale žádná skutečná alternativa k americké ochraně zatím neexistuje. Region se proto pravděpodobně bude postupně snažit získat větší strategickou autonomii.
Dopady konfliktu se však projevují i v každodenním životě. Sedmadvacetiletý Sumon, který pracuje v půjčovně lodí a vodních skútrů u přístavu Ras al-Chajma, říká, že podnikání téměř ustalo, protože pobřežní stráž zakázala vyplouvání na moře.
„Už několik dní naše lodě nesmějí na vodu kvůli bojům s Íránem,“ říká. „Nemáme zákazníky a můj šéf mi nemůže vyplatit mzdu.“ Ukazuje přitom na nedaleký přístav. „Lodě stojí na místě. Nikdo neví, kdy to skončí.“