Najednou se ve městech po celém světě shromažďují slavné osobnosti z ne zcela jasných nebo zcela pochopených důvodů.
Něco zvláštního je ve vzduchu. Po celém světě, ve velkých městských centrech, se masy lidí shromažďují kvůli fenoménu, který je obtížné pochopit nebo vysvětlit. Rychle se šíří a nedá se vysvětlit rozumem ani vědou. Co se tedy děje s těmito stále četnějšími soutěžemi ve stylu napodobování celebrit?
Jen před pár týdny New York hostil soutěž napodobitelů Timothée Chalameta. Ano, ten Chalamet se dokonce osobně zúčastnil, což přeměnilo původně domýšlivou a zbytečnou akci na něco ještě marnivějšího a požitkářského.
Ale to byl jen začátek. Od té doby se podobné soutěže objevují ve městech po celém světě. V Dublinu ve čtvrtek proběhla soutěž typu Paul Mescal, kam přišlo několik mladíků, kteří jako by se právě vrátili z nočních krádeží aut. V Londýně o dva dny později zase soutěž napodobitelů Harryho Stylese přilákala skupinu mužů s nejvýstřednějšími účesy, jaké si lze představit. A v San Franciscu se o den později konala soutěž imitací Deva Patela, která hlavně ukázala, že ve městě moc lidí, co vypadají jako Dev Patel, není.
Zdá se, že tohle je jen začátek. Tento trend rychle nabírá na obrátkách, a brzy nás čekají další podobné soutěže. Na základě dosavadních příkladů je zřejmé, že hlavními účastníky budou muži s tmavými vlasy a výraznými rysy. Soutěž napodobitelů Jeremyho Allena Whitea je pravděpodobně na spadnutí. A kolik takových soutěží Finnů Wolfhardů běží ve světě právě teď? Pět? Dvanáct? Možná i víc.
Co ale stojí za touto explozí soutěží dvojníků? Teorií je několik.
Teorie první: Tyto soutěže jsou organizovány talentovými agenturami, které se snaží dostat své klienty do povědomí veřejnosti. Výsledkem jsou události, které lidem připomínají, že například Harry Styles je stylová ikona, a zároveň dokazují, že je nejméně bizarně vypadajícím z těch, kdo se ho snaží napodobit. Přítomnost skutečné celebrity, jako když Chalamet sám přišel, ještě víc posiluje jejich popularitu.
Teorie druhá: Možná je to jen snaha o odlehčení v těžkých časech. Svět je plný nejistoty a úzkosti, a tak si někteří oblékají kostýmy Willyho Wonky a účastní se podobných soutěží jen pro zábavu. Proč by si někdo nemohl vzít ošuntělou teplákovku a tvrdit, že je Paul Mescal?
Teorie třetí: Možná je to forma odporu vůči AI. V době, kdy se na internetu kdokoliv může stát kýmkoliv díky deepfake technologiím, je přirozená podoba s někým slavnějším najednou cenná. Tyto soutěže pak mohou být způsobem, jak oslavit přirozenou jedinečnost.
Teorie čtvrtá: Možná jde jen o mladickou nerozvážnost a snahu získat pozornost za každou cenu.
Ať už je důvod jakýkoliv, jedno je jisté: bez větší rozmanitosti účastníků by mohl tento trend rychle upadnout.