Zvyšující se dovoz součástek z Číny vyvolává obavy, že by mohl oslabovat evropský průmysl a vytlačovat jeho výrobu.
Evropští obchodní analytici a zástupci varují, že Evropa může čelit nové vlně „čínského šoku“, která by mohla ohrozit domácí průmysl, vést k útlumu továren a ztrátám pracovních míst, a v krajním případě i k silné závislosti evropské výroby na Pekingu.
Podle nich kombinace oslabeného kurzu měn a podpory čínských „nefunkčních“ či dlouhodobě ztrátových firem připomíná situaci v USA před zhruba 25 lety, kdy se po nástupu Číny do WTO začal používat pojem „čínský šok“. Ten označoval prudký nárůst čínského exportu, který vytlačil domácí výrobu a vedl k milionům ztracených pracovních míst.
Jens Eskelund z Evropské obchodní komory v Pekingu upozorňuje, že problémem už nejsou jen hotové výrobky, ale hlavně obrovský objem čínských komponentů, na nichž je evropský průmysl stále více závislý. Podle něj to nutí EU řešit, odkud suroviny a díly nakupovat, a uvažovat například o povinnosti více dodavatelů pro klíčové součásti.
V Bruselu se zároveň připravují jednání o možných opatřeních. Zástupci průmyslových organizací oceňují aktivitu EU, ale kritizují nedostatečnou reakci některých vlád. Upozorňují také, že čínské produkty jsou často levnější nejen kvůli státním subvencím, ale i kvůli rozdílům ve směnných kurzech, které podle některých ekonomů výrazně zvyšují cenovou výhodu Číny.
Průmysloví zástupci tvrdí, že evropské firmy často stojí před volbou mezi téměř stejně kvalitním, ale výrazně levnějším čínským zbožím a domácí výrobou, což podle nich oslabuje evropskou konkurenceschopnost a vede ke ztrátám pracovních míst, zejména v Německu.
Analýzy obchodních dat naznačují, že závislost na čínských surovinách roste napříč odvětvími – od chemie až po průmyslové materiály – což může vést k postupnému vytlačování evropské výroby z trhu. Některé studie dokonce varují, že v určitých segmentech pochází většina dovozu právě z Číny, což zvyšuje riziko strukturální závislosti.
Podle expertů se obchodní nerovnováha mezi EU a Čínou dál prohlubuje a současné nástroje Unie na její řešení zatím nestačí. Zároveň se diskutují nové legislativní návrhy na podporu evropské výroby, ty však podle kritiků přijdou příliš pozdě.
Celkově tak roste obava, že pokud se trend nezmění, Evropa může čelit nejen ekonomickému oslabení průmyslu, ale i strategické závislosti na čínských dodávkách.