Zářivý stan, jehož stěny jsou pokryty notami pro housle, slouží jako místo pro velkolepou pařížskou přehlídku.
Na nádvoří pařížského loveckého zámečku z 12. století byl ukryt lesklý nový stan, celý pokrytý notami houslové sonáty. V jeho středu stála bronzová socha malého ptáčka od Tracey Eminové, který, umístěn na 13 stop vysoké tyči, shlížel na shromážděné publikum. Mezi diváky byli herci jako Jeff Goldblum, Rob Lowe a Ayo Edebiri, kteří drželi těžké zlaté prsteny ve stylu Tudorovců – sloužící jako pozvánky na módní přehlídku Loewe, pro niž byla tato scéna pečlivě vytvořena.
Z mnoha překvapivých prvků, které Jonathan Anderson přinesl do Loewe, je nejvíce zarážející to, jak úspěšný tento esoterický svět je. Loewe, respektovaná španělská značka s více než 150letou tradicí výroby luxusních kabelek pro dámy z Madridu, se pod Andersonovým vedením stala nejrychleji rostoucí značkou v portfoliu luxusního giganta LVMH.
Toho Anderson nedosáhl snahou o komerční úspěch, ale spíše nečekanými tahy, jako bylo obsazení 89leté Maggie Smithové – jejíž smrt byla oznámena pár hodin po této přehlídce – jako tváře billboardové kampaně. Hlavním humorem nedávné kampaně bylo to, že nikdo pořádně neví, jak se Loewe (Lo-weh-vay) správně vyslovuje. Dokonce i název ikonické kabelky Puzzle je trochu záhadný.
Přehlídku zahájila série průsvitných šatů z žoržetu, které díky jemným obručím z tenkého drátu působily velkolepě a vzdušně. Do lemu byly zapracovány jemné řetízky, které dodávaly šatům váhu a elegantní pohyb, takže se vznášely jako medúzy.
Modelky měly na sobě zrcadlové sluneční brýle a boty s extrémně dlouhou špičkou. Jonathan Anderson, nenápadný čtyřicátník v džínách, který mluví s intenzitou připomínající nadšení doktorandů, a nijak nezapadá do stereotypů módního návrháře, po přehlídce vysvětlil, že klaunské kalhoty, lodičky a mokasíny symbolizovaly „postoj, gesto vykročení vpřed.“ Minišaty, tak krátké, že odhalovaly modelkám hýždě, měly být „o sexualitě, ale zároveň ne úplně o sexu,“ dodal bez dalšího vysvětlení. „Fascinuje mě myšlenka prodloužení, jak tělo vytlačit vzhůru.“
Minulý týden byla v německé knihovně objevena neznámá Mozartova skladba, a na molu se objevil obraz Mozarta na tričku, zkombinovaný s džíny a teniskami, připomínající moderní koncertní merchandise. Další tričko neslo Van Goghovy Slunečnice, a další portrét Bacha.
Modelky měly na sobě zrcadlové sluneční brýle a boty s extrémně dlouhou špičkou. Jonathan Anderson, nenápadný čtyřicátník v džínách, který mluví s intenzitou připomínající nadšení doktorandů, a nijak nezapadá do stereotypů módního návrháře, po přehlídce vysvětlil, že klaunské kalhoty, lodičky a mokasíny symbolizovaly „postoj, gesto vykročení vpřed.“ Minišaty, tak krátké, že odhalovaly modelkám hýždě, měly být „o sexualitě, ale zároveň ne úplně o sexu,“ dodal bez dalšího vysvětlení. „Fascinuje mě myšlenka prodloužení, jak tělo vytlačit vzhůru.“
Minulý týden byla v německé knihovně objevena neznámá Mozartova skladba, a na molu se objevil obraz Mozarta na tričku, zkombinovaný s džíny a teniskami, připomínající moderní koncertní merchandise. Další tričko neslo Van Goghovy Slunečnice, a další portrét Bacha.