Analýza dat ze 17 klinických studií zaměřených na léky proti amyloidu neprokázala žádný výrazný vliv na úbytek kognitivních funkcí.
Léky, které byly původně prezentovány jako průlom v léčbě Alzheimerovy choroby, podle rozsáhlé analýzy nepřinášejí pacientům žádný výrazný klinický přínos.
Vyhodnocení klinických studií u pacientů s mírnou kognitivní poruchou nebo lehkou demencí ukázalo, že vliv antiamyloidních léčiv na kognitivní schopnosti i závažnost onemocnění během 18 měsíců je „zanedbatelný“ a zlepšení funkčních dovedností je jen „velmi omezené“.
Závěry představují komplikaci pro novou generaci léků, které se snaží zpomalit Alzheimerovu chorobu odstraněním amyloidních proteinových usazenin v mozku. Tyto amyloidní plaky jsou jedním z hlavních znaků nemoci, spolu s proteinem tau, který vytváří škodlivé shluky v nervových buňkách.
Cochraneova analýza vycházela z přísných metod hodnocení klinických dat, ale část odborníků ji kritizovala za to, že spojila výsledky starších neúspěšných léků s novějšími přípravky, které mohou být účinnější. Někteří výzkumníci upozorňují, že takový postup může zkreslit celkový průměrný efekt.
Antiamyloidní léky byly původně vnímány jako velký pokrok, když klinické testy ukázaly jen malé, ale statisticky významné zlepšení. Některé z nich, například lekanemab a donanemab, byly schváleny regulačními orgány, ale v řadě zemí nejsou běžně hrazeny veřejným zdravotnictvím.
Ve Velké Británii NICE uvedl, že přínos léků je příliš malý vzhledem k jejich ceně, i když mohou zpomalit průběh nemoci o několik měsíců. Rozhodnutí je však stále přehodnocováno.
Analýza zahrnovala 17 studií trvajících obvykle 18 měsíců, dohromady s více než 20 000 účastníky, a hodnotila sedm různých antiamyloidních léků u pacientů v raných stadiích onemocnění.
Podle profesora Edoa Richarda výsledky neprokázaly žádný klinicky významný dopad na kognitivní úpadek ani závažnost demence. Zároveň upozornil, že léčba může mít vedlejší účinky, jako jsou otoky nebo drobná krvácení v mozku, a to častěji než placebo.
Dodal také, že pro pacienty jsou tyto efekty často prakticky nepostřehnutelné, zatímco samotná léčba je náročná – vyžaduje pravidelné infuze a časté kontroly pomocí magnetické rezonance.
Podle něj je však postupné spojování výsledků různých léků oprávněné, protože mají stejný cíl – odstranění amyloidu. Zároveň zdůraznil potřebu hledat nové terapeutické přístupy.
Profesor Robert Howard uvedl, že současná data zpochybňují, zda tyto léky skutečně mění průběh Alzheimerovy choroby, a varoval před přehnanými očekáváními pacientů.
Naopak organizace Alzheimer’s Research UK kritizovala závěry studie s tím, že nerozlišuje mezi jednotlivými typy léčby a že zahrnuje i starší neúspěšné přípravky, což může ovlivnit celkový výsledek. Podle ní nelze účinky těchto léků jednoduše označit za „triviální“, protože analýza má svá omezení a nezachycuje celý obraz současného výzkumu.