Giovanni Castellucci patří k 32 osobám, které soud uznal vinnými v souvislosti s pádem mostu Morandi v roce 2018. Tragédie si vyžádala 43 obětí.
Italský soud ve čtvrtek uznal vinnými 32 lidí v souvislosti se zřícením mostu Morandi v Janově z roku 2018, při němž zahynulo 43 osob. Nejvyšší trest, 12 let vězení, si vyslechl bývalý generální ředitel společnosti Autostrade per l’Italia Giovanni Castellucci.
Castellucci stanul před soudem spolu s dalšími 56 obžalovanými. Vyšetřování se týkalo kolapsu přibližně padesátimetrového úseku mostu, který se během letní bouře zřítil i s projíždějícími vozidly na sklady a říční koryto pod estakádou. Neštěstí se zařadilo mezi nejtragičtější katastrofy v novodobých dějinách Itálie.
Soud uznal Castellucciho vinným z podílu na usmrcení z nedbalosti. Jeho obhajoba oznámila, že se proti rozsudku odvolá. Podle právníků se tehdejší šéf společnosti při rozhodování opíral o stanoviska předních italských odborníků a rozsudek označili za „porážku pravdy“.
Při vyhlášení rozsudku panovalo v zaplněné soudní síni ticho. Přítomni byli příbuzní obětí, právníci, novináři i veřejnost. Někteří pozůstalí se po oznámení verdiktu objímali a plakali, jiní uvedli, že potřebují čas, aby rozhodnutí soudu vstřebali.
Mluvčí rodin obětí Egle Possettiová, která při katastrofě přišla o sestru, švagra a dvě neteře, uvedla, že bude nutné rozsudek podrobně prostudovat. Podle ní jde o mimořádně složitý případ s velkým počtem obžalovaných.
Všichni obžalovaní během procesu odmítali vinu. Tresty se pohybují od jednoho roku a jedenácti měsíců až po dvanáct let vězení. Někteří obžalovaní byli zproštěni obvinění nebo se jejich případy uzavřely kvůli promlčení méně závažných skutků.
Proces byl považován nejen za hledání odpovědnosti za jednu z největších italských infrastrukturních katastrof, ale také za test fungování tamního soudního systému, který je dlouhodobě kritizován kvůli pomalosti.
Podle státního zastupitelství ke zřícení mostu vedla dlouhodobě zanedbávaná údržba, přehlížení varovných signálů a odkládání nezbytných oprav. Žalobci tvrdili, že provozovatel dálnice upřednostňoval ekonomické zájmy před bezpečností.
Obhajoba naopak argumentovala, že hlavní příčinou tragédie byla konstrukční chyba původního návrhu mostu, konkrétně selhání jednoho z nosných lan. Podle právníků by kolapsu nezabránil žádný běžný plán údržby.
Po vynesení rozsudku Castellucciho právní zástupci zdůraznili, že utrpení způsobené janovskou tragédií je nepopiratelné, spravedlnost by se však podle nich měla opírat o individuální odpovědnost, nikoli o hledání viníka za každou cenu.
Katastrofa měla i významné politické důsledky. Vedla k rozsáhlé debatě o stavu italské dopravní infrastruktury a nakonec i ke změně vlastnické struktury společnosti Autostrade per l’Italia, když rodina Benettonů prodala svůj kontrolní podíl.
Po zbourání zbytků mostu Morandi vznikl na jeho místě nový most San Giorgio, jehož autorem je janovský architekt Renzo Piano. Stavba byla dokončena a otevřena v srpnu 2020 a svým designem odkazuje na námořní tradici města.