Státní média tvrdí, že Jiang zemřel na leukémii a selhání mnoha orgánů ve městě Šanghaj.
Ťiang Ce-men byl vytržen z neznáma do čela Komunistické strany Číny po krvavém zásahu na náměstí Tchien-an-men proti prodemokratickým demonstrantům v roce 1989, ale vytrhl zemi z následné diplomatické izolace, opravil ploty se Spojenými státy a dohlížel na bezprecedentní hospodářský boom. Ťiang Ce-min, který byl čínským prezidentem v letech 1993 až 2003, provedl zemi historickými změnami, včetně oživení tržně orientovaných reforem, návratu Hongkongu z britské nadvlády v roce 1997 a vstupu do Světové obchodní organizace v roce 2001. Předsedal také dosažení svého dávného snu: vyhrát soutěž o pořádání olympijských her po dřívějším odmítnutí. Katrina Yu z Al-Džazíry, reportérka z Pekingu, uvedla, že po zprávě o Ťiangově smrti vládní úředníci zdůraznili „jeho reputaci komunistické strany, když o něm mluví – ale lidé si ho pamatují jako mnohem víc“.
„Ťiang Ce-min je naproti tomu vnímán spíše jako každý muž,“ dodal Jü. „Často mluvil docela otevřeně a poměrně často s tiskem. Používal angličtinu poměrně často a dokonce v angličtině přednášel celé projevy. Rád zpíval italské písně před zahraničními hodnostáři a bylo dobře známo, že hraje na klavír a často vtipkuje, když mluví veřejně.“
I když se Čína otevřela navenek, Ťiangova vláda doma potlačila disent. Uvěznila lidskoprávní, dělnické a prodemokratické aktivisty a zakázala duchovní hnutí Falun Gong, které považovala za hrozbu pro mocenský monopol Komunistické strany Číny. Victor Gao, viceprezident Centra pro Čínu a globalizaci, řekl Al-Džazíře, že „udržení stability v Číně bylo vždy nejdůležitějším a prvořadým úkolem“. „Bez stability si nemůžeme dovolit výrazně zlepšit naši ekonomickou situaci a tím zlepšit životní úroveň lidí,“ řekl Kao z Pekingu. „Myslím, že bývalý vůdce také odvedl dobrou práci při udržování stability, vydláždil cestu pro opětovné spojení Číny se zbytkem světa a nakonec čínský lid těžil z jeho moudrosti, jeho odhodlání, sofistikovanosti, jeho kosmopolitismu a jeho dychtivosti tlačit na větší otevření Číny zbytku světa.“
Ačkoli byl 13 let čínskou hlavou státu a předsedou Komunistické strany Číny, Ťiang Ce-min nebyl nikdy znám svou vizí, ale spíše působil jako administrátor a kompromisní postava pro různé frakce ve straně. Zdálo se, že Ťiang dosáhl vrcholu své moci až po výměně ve vedení v roce 2002 v čele s Chu Ťin-tchaem. Dlouho tahal za nitky jako „silný muž“ v pozadí. Mezi lidmi byl znám jako „senior“ (Zhangzhe). Jiang se vzdal svého posledního oficiálního titulu v roce 2004, ale zůstal silou v zákulisí v hádkách, které vedly k vzestupu Xi, současného prezidenta, který převzal moc v roce 2012. Si se drží Ťiangovy kombinace ekonomické liberalizace a přísné politické kontroly.