Vědci označují toto zjištění za velmi alarmující, protože případný kolaps by měl katastrofální dopady na Evropu, Afriku i Ameriku.
Zdá se, že klíčový systém atlantských oceánských proudů by se mohl zhroutit s mnohem vyšší pravděpodobností, než se dříve předpokládalo. Nová studie totiž naznačuje, že nejrealističtější jsou ty klimatické modely, které počítají s největším zpomalením. Vědci proto výsledky označují za velmi znepokojivé, protože případný kolaps by měl katastrofální dopady na Evropu, Afriku i Ameriku.
Atlantická meridionální cirkulace (AMOC) je zásadní součástí globálního klimatu a už dnes je nejslabší za posledních 1600 let v důsledku klimatických změn. Už v roce 2021 byly zaznamenány varovné signály blížícího se bodu zlomu a je známo, že v minulosti se tento systém už zhroutil.
Klimatologové využívají řadu počítačových modelů, které však u AMOC přinášejí velmi rozdílné scénáře – od minimální změny až po výrazné zpomalení o zhruba 65 % do konce století, a to i při postupném snižování emisí. Nová studie proto spojila skutečná měření oceánů s modely a dospěla k přesnějšímu odhadu: zpomalení o 42 až 58 % do roku 2100, což už téměř jistě směřuje ke kolapsu.
AMOC funguje tak, že přivádí teplou vodu z tropů do Evropy a Arktidy, kde se ochlazuje a klesá, čímž vzniká hluboký zpětný proud. Jeho zhroucení by výrazně narušilo klima – posunuly by se pásy dešťů důležité pro zemědělství, západní Evropu by zasáhly extrémní zimy a sucha a hladina moří v oblasti Atlantiku by vzrostla o desítky centimetrů.
Podle vedoucího výzkumu Valentina Portmanna AMOC oslabí více, než se dosud čekalo, a tím se nebezpečně přibližuje bodu zlomu. Stefan Rahmstorf z Postupimského institutu zdůrazňuje, že právě „pesimistické“ scénáře se ukazují jako nejrealističtější, což zvyšuje obavy, že kritický bod může nastat už kolem poloviny století.
Rahmstorf, který se AMOC věnuje desítky let, upozorňuje, že kolaps je nutné za každou cenu odvrátit. Dříve se pravděpodobnost odhadovala na zhruba 5 %, nyní se ale může blížit nebo překročit 50 %. Největší klimatické změny v historii Země přitom nastaly právě při přechodu AMOC do jiného stavu.
Zpomalení souvisí s oteplováním Arktidy – teplejší voda má menší hustotu a hůře klesá do hlubin. Navíc se do oceánu dostává více sladké vody, což tento proces dále zpomaluje a vytváří zesilující zpětnou vazbu.
Přestože je systém velmi složitý a ovlivněný přirozenými výkyvy, vědci nyní očekávají jeho výrazné oslabení, které samo o sobě může mít v příštích desetiletích vážné důsledky.
Studie publikovaná v časopise Science Advances využila nové metody pro porovnání modelů s reálnými daty a dospěla k přesnějším výsledkům. Klíčové bylo zejména lepší zachycení slanosti vody v jižním Atlantiku.
Podle Rahmstorfa může být skutečný vývoj ještě horší, než ukazují i tyto pesimistické odhady. Některé modely totiž nezohledňují tání grónského ledovce, které do oceánu přidává další sladkou vodu a může celý proces ještě urychlit.