Podle vědců jsou ultrazpracované potraviny navrženy tak, aby podporovaly závislost a nadměrnou konzumaci, a měly by proto podléhat regulaci podobné tabáku.
Ultrazpracované potraviny (UPF) mají podle nové zprávy více společného s cigaretami než s ovocem či zeleninou a vyžadují mnohem přísnější regulaci.
UPF i cigarety jsou navrhovány tak, aby podporovaly závislost a spotřebu, uvedli výzkumníci ze tří amerických univerzit, kteří poukazují na paralely v rozsáhlých zdravotních škodách spojených s oběma produkty.
Ultrazpracované potraviny, které jsou široce dostupné po celém světě, jsou potravinářské výrobky vyráběné průmyslově, často s použitím emulgátorů nebo umělých barviv a aromat. Do této kategorie patří například slazené nápoje a balené pochutiny, jako jsou chipsy a sušenky.
Podle studie existují podobnosti jak ve výrobních procesech UPF a cigaret, tak v úsilí výrobců optimalizovat „dávky“ produktů a rychlost, s jakou působí na mozkové dráhy odměny. Na studii se podíleli výzkumníci z Harvardovy univerzity, Michiganské univerzity a Dukeovy univerzity.
Autoři čerpali z poznatků oborů vědy o závislostech, výživy a historie veřejného zdraví. Jejich práce byla publikována 3. února ve zdravotnickém odborném časopise Milbank Quarterly.
Podle autorů jsou marketingová tvrzení na obalech, například „nízkotučné“ nebo „bez cukru“, formou tzv. „healthwashingu“, který může brzdit regulaci – podobně jako byly v 50. letech cigaretové filtry propagovány jako ochranná inovace, která však „v praxi nepřinesla žádný skutečný přínos“.
„Mnohé ultrazpracované potraviny sdílejí více charakteristik s cigaretami než s minimálně zpracovaným ovocem či zeleninou, a proto si zaslouží regulaci odpovídající významným rizikům pro veřejné zdraví, která představují,“ uzavírají autoři.
Jedna z autorek studie, profesorka Ashley Gearhardtová z Michiganské univerzity, klinická psycholožka specializující se na závislosti, uvedla, že podobné paralely popisují i její pacienti: „Říkají mi: ,Cítím se na tom závislý, mám na to chutě – dřív jsem kouřil cigarety a teď mám stejný návyk, jen s limonádou a koblihami. Vím, že mě to zabíjí, chci přestat, ale nedokážu to.‘“
Debata o ultrazpracovaných potravinách podle Gearhardtové zapadá do dobře známého vzorce v oblasti závislostí. „Nejprve vinu dlouho přisuzujeme jednotlivci a říkáme: ,kouřte s mírou, pijte s mírou‘ – a teprve později začneme chápat nástroje, které může průmysl využívat k vytváření produktů, jež dokážou lidi skutečně silně připoutat,“ uvedla.
Zatímco jídlo je na rozdíl od tabáku nezbytné k přežití, autoři tvrdí, že právě tento rozdíl činí zásah ještě naléhavějším, protože z moderního potravinového prostředí je velmi obtížné se vyvázat.
Gearhardtová uvedla, že by mělo být možné rozlišovat mezi škodlivými UPF a ostatními potravinami podobně, jako jsou alkoholické nápoje odlišovány od jiných nápojů.
Podle studie splňují ultrazpracované potraviny „zavedená kritéria“ pro posouzení, zda lze látku považovat za návykovou, a obsahují konstrukční prvky, které „mohou vést ke kompulzivnímu užívání“ – ačkoli „škodlivost UPF je zřejmá bez ohledu na jejich návykový charakter“.
Autoři dále navrhují, že zkušenosti z regulace tabáku – „včetně soudních sporů, omezení marketingu a strukturálních zásahů“ – by mohly posloužit jako vodítko ke snížení škod spojených s UPF. Vyzývají proto k tomu, aby se úsilí v oblasti veřejného zdraví „přesunulo od individuální odpovědnosti k odpovědnosti potravinářského průmyslu“.
Profesor Martin Warren, hlavní vědecký pracovník výzkumného centra Quadram Institute, uvedl, že ačkoli mezi UPF a tabákem existují paralely, autoři podle něj riskují „přehnané závěry“.
Podle Warrena je otázkou, zda jsou UPF – podobně jako nikotin – „vnitřně návykové ve farmakologickém smyslu“, nebo zda spíše využívají naučené preference, podmíněné odměňování a pohodlnost.
Zároveň je podle něj důležité zvážit, zda nepříznivé zdravotní dopady připisované UPF vyplývají z jejich složení, nebo z toho, že nahrazují „celistvé potraviny bohaté na vlákninu, mikroživiny a ochranné fytochemikálie“. „Toto rozlišení je zásadní, protože ovlivňuje, zda by regulační opatření měla kopírovat kontrolu tabáku, nebo se spíše zaměřit na kvalitu stravy, reformulaci výrobků a diverzifikaci potravinového systému,“ uvedl.
Doktor Githinji Gitahi, výkonný ředitel organizace Amref Health Africa, uvedl: „Tento článek v odborném časopise potvrzuje rostoucí poplach v oblasti veřejného zdraví napříč Afrikou, kde si korporace našly pohodlné a ziskové propojení: slabou vládní regulaci škodlivých produktů a měnící se spotřebitelské návyky.“
„To vše vytváří nové a přitom preventabilní tlaky na již tak přetížené zdravotní systémy,“ dodal. „Bez veřejně vedených zásahů proti rostoucí zátěži neinfekčních onemocnění riskujeme kolaps zdravotních systémů.“