Přeživší popisují, jak přišli o děti i další blízké a jak se po neštěstí vlastními silami vyhrabali z trosek.
Krátce před půlnocí probudil Hameeda Jana ze spánku silný dunivý hluk. Jeho skromným domem ve vesnici Piran v afghánském regionu Kunar otřásaly prudké vibrace a na zdech se začaly objevovat praskliny.
„Vyskočil jsem z postele a běžel k místu, kde spaly moje děti a rodiče,“ vypráví Jan. „Podařilo se mi dostat ven dvě děti, ale když jsem se vrátil pro mladší sourozence, střecha a zdi se na mě zřítily.“
Silné zemětřesení o magnitudě 6 zasáhlo východní Afghánistán v neděli pozdě večer. Jan zůstal uvězněn pod troskami svého domu. Až po pěti hodinách se ho podařilo sousedům vyprostit. Venku na něj čekal obraz zkázy – jeho žena, dva synové i dva bratři katastrofu nepřežili.
Většina domů v Kunaru byla postavena jen z hlíny a nevydržela otřesy. Mnohé se zhroutily nebo byly smeteny sesuvy půdy. „Měli jsme pocit, že se na nás zřítila celá hora,“ říká Jan. „Naše vesnice přestala existovat.“
Do pondělního večera úřady hlásily už 800 mrtvých a přes 2 500 zraněných, ale bilance měla dále růst. Stovky lidí byly stále pohřešovány a nemocnice vyhlásily stav nouze.
Tálibán, který zemi ovládá od roku 2021, vyslal vrtulníky, ale k mnoha vesnicím se pomoc nedostala. Sanaullah, další obyvatel Kunaru, se vrátil domů a našel jen ruiny – jeho bratr a pět dětí zahynuli. „Tohle je osud každé domácnosti,“ řekl. „Každý tady přišel nejméně o několik členů rodiny.“
Podle místního duchovního Abdula Rahima už hřbitovy v údolí Mazar nestačí. „Lidé oplakávají své blízké při hromadných pohřbech. Hroby se kopou dopředu, protože těla přivážejí každou půlhodinu,“ popisuje.
Obyvatelé zároveň kritizují nedostatečnou reakci Tálibánu. Země patří k nejchudším na světě, pomoc zahraničních vlád je omezená a nevládní organizace čelí tvrdým restrikcím, zvlášť kvůli zákazům týkajícím se žen. Mluvčí Tálibánu Sohail Shaheen proto vyzval k mezinárodní podpoře.
„Mnohé vesnice jsou odříznuté a lidé umírají pod troskami, aniž by jim někdo pomohl,“ říká obyvatel oblasti Maza Dara, který nechtěl uvést své jméno. „Ženy a děti prosí o pomoc, ale žádné úřady tu nejsou.“